Praha - Genderová propast se v poslední dekádě postupně zmenšuje s tím, jak mají ženy snadnější přístup k politice a pracovním příležitostem, uvádí nová studie Světového ekonomického fóra (WEF). Rovnoprávnosti se od roku 2005 stále víc daří ve 105 zemích světa. Žebříčku letos vévodí Island, na posledním místě se umístil Jemen. Česko si ale opět pohoršilo, když obsadilo podprůměrnou 96. příčku. Příčinou jsou hlavně velké rozdíly v platech mužů a žen a také malé zastoupení žen v politice.
Podle zprávy Global Gender Gap Report 2014 se rovnoprávnosti nejvíc daří v severských zemích. Už pošesté zvítězil Island následovaný Finskem, Norskem a Švédskem. Nejhůře dopadl podeváté v řadě Jemen.
Podle WEF mají muži a ženy ve světě nyní téměř stejný přístup ke zdravotní péči a vzdělání, problémem ale nadále zůstávají jejich možnosti v ekonomické a politické sféře. I zde je ale viditelný pokrok. „V oblasti politiky je nyní o 26 procent víc poslankyň, než tomu bylo před devíti lety, a ministryň je dokonce o 50 procent víc,“ uvádí WEF. Od roku 2005 se situace zlepšila ve více než 100 zemích, zhoršila se naopak třeba na Srí Lance, v Mali, Chorvatsku, Jordánsku nebo Tunisku.
ŽEBŘÍČEK DOSTUPNÝ ZDE
Ani Česko nemůže jásat. Umístilo se za takovými státy jako Rusko, Mexiko, Honduras, Uganda či Guatemala. Na žebříčku se propadá dlouhodobě. Zatímco v roce 2006 bylo 53., předloni už 73., loni 83. a letos si pohoršilo o dalších 13 míst.
Málo žen v politice a nižší platy. Česko se nemá čím chlubit
Česko si vede výborně, co se týče rovného přístupu ke vzdělání, kde dostalo nejvyšší známku. Relativně dobře je hodnoceno také za přístup žen ke zdravotní péči a za naději na dožití, kde je na 37. místě. Naopak posuzuje-li se zastoupení žen v politických funkcích, je Česká republika až 109.
V postavení žen na trhu práce - kde se bere v úvahu například podíl žen mezi manažery a dalšími vedoucími pracovníky, průměrný plat žen a mužů či jejich odměňování za stejnou práci, je Česko na 100. příčce.
Výsledek Česka nepříjemně překvapil ministryni Michaelu Marksovou (ČSSD). Šéfka resortu práce míní, že veřejné instituce musí jít příkladem a začít s napravováním nedostatků u sebe. Nechala si proto zpracovat analýzu platů žen a mužů, které zaměstnává. Na výsledky teprve čeká. „Ve veřejné sféře jsou rozdíly menší, řídíme se tabulkami, ale je třeba se podívat na to, jak je to na našich úřadech,“ řekla ministryně, která podporuje i zavedení pravidel pro zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách. „Zavést povinné kvóty na kandidátní listiny je velice potřebná věc, obzvláště když vidím naše výsledky v mezinárodním srovnání. Byť i jako dočasné opatření by nám velmi pomohly,“ myslí si Marksová.
Podle manažerky pro práci s firmami z Gender Studies sehrála svou roli i ekonomická krize a úspory. Firmy totiž často rušily programy na podporu genderové rovnosti. „Na českém trhu práce je představa genderové rovnosti považována za luxus, o který je třeba se starat jen v dobách, kdy se daří,“ podotkla Nina Bosničová s tím, že před krizí společnosti nabraly dobrý směr, její nástup ale trend obrátil.
Manažerka z Gender Studies
„Velký problém představuje nedostatečná flexibilita pracovní doby a místa a možnost starat se o děti. Řada žen má malé děti a potřebovaly by pracovat, uplatnění se jim ale hledá jen velmi těžko. Problém je také diskriminace na základě pohlaví, často kombinovaná s věkovou problematikou. Genderový mzdový rozdíl je jednou z nejvýznamnějších forem diskriminace. Podle studie, kterou si nechala udělat Gender Studies, je to asi 10 procent, čím výše v hierarchii, tím může být vyšší – až třeba o polovinu platu.“
„Dosáhnout rovnosti pohlaví je nutné z ekonomických důvodů. Jen ty ekonomiky, které využívají všechny talenty, budou konkurenceschopné a budou prosperovat,“ uvedl zakladatel a výkonný předseda WEF Klaus Schwab. Bosničová připomněla, že jednou z možností řešení problému jsou kvóty na počet žen ve vedení firem - ty jsou ale u českých společností přijímány velmi negativně. Zaměstnavatelé mají pocit, že by tak byla porušena suverenita firmy (o kvótách více zde).
Za Českou republikou skončily v podstatě pouze rozvojové země, převážně muslimské. Z vyspělejších ekonomik zaostávají za Českem pouze Japonsko (104.) a Jižní Korea (117.). V Evropě je horší už jen Malta (99.) a Turecko (125.). Pozitivní hodnocení nemá ani Slovensko, které obsadilo 90. místo.
