Odvolací soud poslal do vězení tři obžalované z kauzy zmanipulované zakázky na rekonstrukci barokního areálu Kuks. Šestiletý trest si odpyká Petr Semeniuk. O dva roky méně stráví za mřížemi hlavní inženýr rekonstrukce Dalibor Dubový a Zdeněk Fučík z vítězné firmy Gema Art Group, kterým původní verdikt uložil jen podmíněný trest. Fučík také musí zaplatit peněžitý trest 500 tisíc a Semeniuk 100 tisíc korun. Rozsudek je pravomocný.
„Obžalovaní mezi sebou vytvořili funkční komunikační elektronický kanál. Jednali jak v úmyslu porušit zákonné regule, tak prokazatelně v úmyslu zajistit úspěch společnosti Gema,“ uvedla předsedkyně odvolacího senátu pražského vrchního soudu Jana Kantorová. Zdůraznila, že trestnou činností vznikla enormní škoda přesahující 267 milionů korun.
Poslední obžalovaná, Fučíkova podřízená Kateřina Richterová, dostala tříletou podmínku s maximální, tedy pětiletou zkušební dobou. Všechny čtyři obžalované uznal soud nově vinnými nejen ze zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, ale také z poškození finančních zájmů Evropské unie.
Zakázka „Kuks – Granátové jablko, Hospital – revitalizace obnovy“ vyšla na více než 322 milionů korun, z čehož bylo přes 314 milionů hrazeno z peněz Evropské unie. Tendr v roce 2013 vyhrálo Sdružení Hochtief.CZ – Gema Art Group.
Zasílání interních informací
Semeniuk využil toho, že se seznámil s tehdejším zaměstnancem Národního památkového ústavu Dubovým, který byl i místopředsedou hodnotící komise tendru. Dubový mu v letech 2011 až 2012 zasílal prostřednictvím e-mailů interní informace z tvorby zadávacích podmínek. Ten je obratem ze zištných důvodů přeposílal statutárnímu řediteli Gemy Fučíkovi a člence dozorčí rady firmy Richterové.
Gema se takto předem dostala k zadávací dokumentaci i k navržené smlouvě o dílo a sama přes Semeniuka dokumenty ovlivnila tak, aby jí zadání co nejvíce vyhovovalo. Nabyté informace pak využila k tvorbě vítězné nabídky.
Fučík Semeniukovi podle rozsudku slíbil za zajištění vítězství v tendru odměnu. Gema však muži následně odmítla peníze vyplatit, a Semeniuk proto vyrobil falešnou směnku, kterou následně udal jako pravou jiné firmě. Ta ji uplatnila u soudu, a díky tomu začala celou věc řešit policie.
Zapojení sdružení se neprokázalo
U soudů se neprokázalo, že by se na trestné činnosti jakýmkoliv způsobem podílela druhá firma z vítězného sdružení, tedy Hochtief. Stejně tak nejsou důkazy pro to, že by Dubového vedl k jeho počínání zištný motiv. Hlavní inženýr rekonstrukce vypověděl, že vůbec nerozuměl problematice zadávání veřejných zakázek. Právě proto podle vlastních slov využil nabídnutou pomoc od svého známého Semeniuka.
„Ohrazuji se proti tomu, že zakázka byla zmanipulovaná takovým způsobem, aby cílila na jednoho dodavatele. Nade mnou byla trojí nebo dokonce čtverá kontrola. I kdybych pojal zlý úmysl, tak by mi to prostě neprošlo,“ prohlásil Dubový před odvolacím senátem.
Ministerstvo financí chtělo po čtveřici obviněných náhradu vzniklé škody. Soudy však úřad odkázaly do občanskoprávního řízení, protože škoda podle nich ještě reálně nevznikla – vznikne tehdy, až ministerstvo vrátí čerpané peníze do unijního rozpočtu.
