Psychické potíže jsou v Česku časté. Během uplynulého roku se s nimi setkalo téměř osmdesát procent populace, přičemž nejvýrazněji zasáhly ženy a mladé, vyplývá z průzkumu agentury Ipsos pro platformu Hedepy, který se uskutečnil nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Litvě a Rumunsku. Terapii se lidé v tuzemsku většinou nebrání, v cestě jim ale brání peníze, dlouhé čekací lhůty či nejistota, jak terapeuta najít.
Téměř osm z deseti Čechů (79 procent) se v uplynulém roce potýkalo s problémy natolik závažnými, že ovlivňovaly jejich každodenní život, vyplývá z průzkumu. Ženy v něm uvádějí psychické potíže výrazně častěji než muži. Nejvíce postiženou generací je však generace Z.
Nejčastějším problémem, který lidi trápí, je stres (36 procent), následují finanční starosti (30 procent) a problémy ve vztazích (27 procent). Hned za nimi je smutek (26 procent), úzkost (24 procent) a pracovní tlak (24 procent). Více než polovinu lidí (58 procent) přitom trápí něco, co se odehrává uvnitř: stres, smutek, úzkost, samota nebo pocit deprese.
Ve srovnání s ostatními zeměmi uvádějí Češi stres spolu se Slováky nejméně často. V Polsku a Maďarsku trápí více než polovinu lidí.
Průzkum také ukázal, že téměř dvě třetiny Čechů (62 procent) zažily situace, kdy chtěly mluvit o svých pocitech, ale neudělaly to. Nejčastější překážkou nejsou předsudky, ale prostě to, že nemají s kým si promluvit (20 procent).
Nejistota u Čechů panuje také při samotném výběru terapeuta. Celkem 64 procent považuje nalezení vhodného odborníka za obtížné. Každého pátého Čecha (dvacet procent) od terapie odrazuje (nebo by odrazovalo) právě to, že neví, jak dobrého terapeuta najít. V tomto případě jde o nejvyšší podíl ze všech šesti zemí. V Maďarsku a Litvě tápe ohledně hledání dobrého terapeuta osmnáct procent respondentů, v Polsku sedmnáct procent, na Slovensku je to šestnáct procent a v Rumunsku třináct procent lidí.
„Vyhledat terapeuta bývá nejtěžší právě ve chvíli, kdy má člověk nejméně energie. Musí se zorientovat v různých typech odborníků, rozhodnout se, komu může důvěřovat, a často také překonat obavu, zda je jeho problém dostatečně vážný. Pokud je celý proces příliš složitý nebo nejasný, člověk může pomoc odložit, i když by mu mohla výrazně ulevit,“ popsala psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová.
Průzkum zároveň zmapoval, že téměř čtvrtina Čechů má s terapií zkušenost, zatímco další čtvrtina by ji nikdy nezvažovala. Zbývající polovina je buď otevřená terapii, nebo má zájem ji vyzkoušet.
Překážky na cestě k terapii
Cena terapie představuje překážku pro 26 procent tuzemských respondentů. Přestože jde o významnou bariéru, v porovnání s ostatními sledovanými zeměmi je tento podíl nejnižší. V Polsku a Rumunsku cenu označilo za překážku 41 procent lidí a v Maďarsku 38 procent.
Téměř sedm z deseti Čechů (69 procent) navíc neví, zda jejich zdravotní pojištění terapii hradí. Informovanost klesá s věkem. „Lidé často nevědí, na jakého odborníka se obrátit, podle čeho jej vybírat ani jaké možnosti úhrady mají k dispozici,“ uvedli odborníci. Podobné je to také na Slovensku (66 procent), v ostatních zemích to bylo mezi 28 až 39 procenty.
Raději mluvit osobně než on-line
Průzkum zároveň ukázal, že Češi dávají při péči o duševní zdraví výrazně přednost osobnímu kontaktu. Výhradně nebo převážně osobní terapii preferuje 72 procent respondentů, což je spolu s Rumunskem nejvyšší podíl ze sledovaných zemí. Převážně či výhradně on-line formě dává přednost sedm procent Čechů.
Z dat dále vyplývá, že třetina Čechů (34 procent) už někdy vyzkoušela nástroje umělé inteligence pro psychickou podporu, poradenství v oblasti duševního zdraví nebo řešení osobních problémů. Nejčastěji k AI pro tyto účely sahají lidé z generace Z (58 procent) a s přibývajícím věkem její využití klesá.
Průzkum agentury Ipsos proběhl v Česku, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Litvě a Rumunsku od 1. do 7. září 2026 u příležitosti Světového dne duševního zdraví, který připadá na 10. října. Celkem se do něj zapojilo 5038 respondentů ve věku 18 až 70 let, z toho 1006 v Česku. Vzorky v jednotlivých zemích byly reprezentativní podle pohlaví, věku a regionu.
