Lidé, kteří onemocní koronavirovou infekcí, bojují často s útoky svého okolí i panikou blízkých. Tuto stránku nemoci pak označují jako mnohem horší než její průběh. Zdravotní sestra ze Slezské nemocnice v Opavě onemocněla společně se svým manželem a když mluví o době, kdy byli nemocní, zmiňují strach, sociální izolaci a změnu žebříčku hodnot.
Oba manželé Hozovi pracují v nemocnici. Říkají, že se chovali zodpovědně, přesto jim diagnóza covid-19 změnila život. „Začátky byly takové, že jsem se ráno probudila, nebyla jsem schopná vstát z postele, bolelo mě celé tělo,“ popisuje Hana Hozová, zdravotní sestra a náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Slezské nemocnice Opava.
Hana Hozová bojovala s nejhoršími příznaky nemoci přes deset dní. Nemohla dýchat, měla vysoké horečky. Do nemocnice nechtěla, bála se reakce okolí. „Každý se vás bojí, štítí, ztrácíte lidi kolem sebe, každý se bojí k vám zazvonit,“ popisuje.
Nezasloužíme si to, řekla Hozová o reakci okolí
Vše zhoršil článek v místních novinách. Zdravotní sestru v něm na začátku pandemie jmenovali a její případ označili za kuriózní. Útoky po telefonu a na sociálních sítích, které následovaly, odrážely hlavně děti manželů Hozových.
„Bylo to… Já to pořád nemůžu skousnout, protože si myslím, že my zdravotníci si tohle nezasloužíme,“ řekla Hozová se slzami v očích.
„To zamávalo psychicky se všemi. Já bych si s těmi lidmi chtěl promluvit sám, kam tím směřují,“ uvedl k reakcím, které rodině chodily, Tomáš Hoza. Jeho žena zmiňuje i další negativní pocity, které manželé v době nemoci prožívali: „Ať už jsem zdravotník nebo kdokoli jiný, ti lidé nemají absolutně žádné zastání. Myslím si, že kdo to nezažil, tak tu sociální izolaci nepochopí.“
Ve středu dostali manželé zprávu o druhém negativním testu a tedy i o tom, že se uzdravili. Mohou tak zase vycházet ven. „Je to poprvé, co jsem na volno venku,“ říká Hozová.
Své rodiče uvidí manželé Hozovi po téměř dvou měsících, děti po měsíci. Do práce se vrátí po rekonvalescenci, stále se jim špatně dýchá.
