Praha – Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček začal zveřejňovat seznam textů Ferdinanda Peroutky, které považuje za kontroverzní. Jako první mezi nimi odkázal na článek Češi, Němci a židé z února 1939. Ovčáček na Peroutkův text odkázal v den, kdy uplynulo 37 let od jeho smrti. Původně prezidentův mluvčí pátral po článku Hitler je gentleman, který Ferdinandu Peroutkovi připsala hlava státu Miloš Zeman.
Jiří Ovčáček v rámci pátrání po článku, jehož existenci, resp. Peroutkovo autorství, odborníci zpochybnili, narazil na jiné, které vnímá jako kontroverzní. Na prvním místě mezi nimi figuruje komentář Češi, Němci a židé. Ten je obecně řazen mezi nejproblematičtější Peroutkovy texty. Ačkoli se v něm Ferdinand Peroutka důrazně distancoval od antisemitismu, vyjádřil pochopení k tomu německému, němečtí židé se podle autora neasimilovali do většinové společnosti. „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu,“ napsal Peroutka v Přítomnosti na sklonku existence druhé republiky. Jiří Ovčáček zdůraznil také pasáž: „Při pohledu na bývalou německou literaturu několikrát jsem si pomyslil, že by ve mně mohlo vzniknout pokušení kulturního antisemitismu, kdyby, podobně jako tam, málo asimilovaní židé se zmocnili ducha naší literatury a našich novin a kdyby svými způsoby a svým myšlením zastírali naše způsoby vlastní a přehlušovali ráz myšlení našeho.“ (Peroutkův text naleznete zde, s Ovčáčkovým komentářem zde).
Jiří Ovčáček:
„Tento článek je důkazem o určitém selhání, kterým prošel Ferdinand Peroutka v letech 1938 až 1939, tedy období druhé republiky a počátku protektorátu. Chtěl bych však zdůraznit, že to nic nemění na velikosti Ferdinanda Peroutky, na tom, co činil ve svém životě. Je to pouze úsek života, krátkodobé selhání, kterého se může dopustit každý.“
Podle Martina Gromana ze Sdružení Ferdinanda Peroutky ale nelze kontroverzní článek vnímat jako důkaz antisemitského smýšlení tehdejšího šéfredaktora revue Přítomnost. Text vnímá jako reakci na tehdy aktuální dění ve střední Evropě. „Psal, že je potřeba, abychom se my Češi připravili na to, že brzy budeme mluvit s Němci o židovské otázce a že Němci vidí otázku židů velice jinak než my: u nás není důvod k antisemitismu, zatímco v Německu antisemitismus v té době evidentně vládne,“ shrnul Martin Groman.
- "Peroutka na přelomu let 1938 a 1939 uvažoval někdy spíš než jako nezávislý intelektuál, tak jako pragmatický politik, který hledá cestu pro národ, jak přežít. A to přežít hrálo opravdu klíčovou roli. V tomto kontextu se vymezuje vůči německému. V článcích, které píše, řeší, jak s tím německým živlem přežít. On ví, že Němci jsou silní a že to střetnutí je takřka na život a na smrt," říká Pavel Janoušek, literární historik a teoretik z Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Ovčáček již z Peroutky citoval
Již v minulosti Jiří Ovčáček některé Peroutkovy texty z období druhé republiky a počátku okupace kritizoval. Hovořil o komentáři Naše ústava z dubna 1939, kde zpochybnil německý slib šťastné budoucnosti výměnou za českou loajalitu. „Jistě ti, kdo takto k nám mluví, si uvědomují, že není pro národ štěstí, jestliže pro něj není možnosti cti a hrdosti,“ napsal Ferdinand Peroutka. Ovčáček z Peroutkova komentáře vybral tato slova: „Úmluva říšského kancléře s prezidentem Háchou a řízení o protektorátu, projev protektora von Neuratha – to je nyní dohromady naše nová ústava, které se budeme držet s vášní, jako Chodové se drželi svých výsad.“ Ovčáček se rovněž pozastavil nad Peroutkovým textem nazvaným Dynamický život, publikovaným v době Hitlerových padesátin.
Z práce Ferdinanda Peroutky však jednoznačně vyplývá, že pro nacistické Německo mnoho pochopení neměl a od Hitlerova nástupu ho vnímal jako hrozbu pro Československo. Již od léta 1939 byl Ferdinand Peroutka politickým vězněm, většinu času strávil v Dachau a Buchenwaldu.
Pátrání začalo v lednu
Prezident Zeman v lednu ve svém projevu na pražském fóru k holocaustu hovořil mimo jiné o selhání intelektuálů v krizové situaci, jako byl nástup nacismu, a o jejich fascinaci nacismem. „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem Hitler je gentleman. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: 'Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky',“ řekl tehdy Zeman. Existenci článku Hitler je gentleman zpochybnil jak historik Petr Zídek, tak Společnost Ferdinanda Peroutky.
Miloš Zeman dnes uvedl, že si Peroutky váží: „Peroutka, jako mnozí jiní, do jisté míry podlehl tlaku doby a vyjadřoval se tak, že se poněkud kalí jeho obraz naprosto dokonalého novináře. Ale já bych chtěl říci, že si ho i tak vážím stejně, jako si vážím například nositele Nobelovy ceny za literaturu Knuta Hamsuna, třebaže napsal nekrolog za Hitlera. Každý z nás má své světlé a temné stránky.“
Ferdinand Peroutka, byť byl významným představitelem československého exilu, zemřel v ústraní 20. dubna 1978 v New Yorku. Po roce 1948 byl prvním ředitelem českého vysílání Rádia Svobodná Evropa, ale jeho tvorba z exilového období zůstává mezi českou veřejností ve stínu Peroutkovy prvorepublikové a druhorepublikové éry (více o Ferdinandu Peroutkovi si přečtěte zde).
Podle Martina Gromana ze Sdružení Ferdinanda Peroutky je celá záležitost kolem Peroutkových textů rádoby kauzou, která by ani nevznikla, kdyby prezident po svém mylném odkazu uznal, že se zmýlil. „Všichni děláme chyby. Peroutka je dělal, stejně jako je dělá Miloš Zeman, jako je dělám já,“ prohlásil. Podotkl, že stejné články, jako mu vytýká Hrad, vytýkali Peroutkovi nacisté i komunisté ještě před únorem 1948.
Martin Groman ze Sdružení Ferdinanda Peroutky:
„Vždycky je dobré upozornit na to, když kdokoliv, ať už intelektuální elita, nebo ne, selže v nějaké situaci. Ale je dobré to dokládat reálnými a pravdivými příklady. Na lednové konferenci pan prezident zmínil dva texty Ferdinanda Peroutky, ovšem jeden neexistuje a druhý Peroutka nenapsal. A z toho prezident vyvodil, že Peroutka byl fascinován nacismem. To prostě takhle dělat nejde.“
