Ústavní soud zrušil předpis, podle kterého měly církve danit náhrady vyplácené státem. Senátoři, kteří tvrdili, že je zdanění protiústavní, tak se svým návrhem uspěli. Letos na jaře schválili devatenáctiprocentní daň na církevní náhrady poslanci vládních stran, které podpořili komunisté a poslanci SPD.
Ústavní soud zrušil zdanění církevních náhrad. Porušovalo princip demokratického právního státu
Formálně soud vyhověl jenom malé části návrhu a zrušil několik ustanovení v dani z příjmu, bez kterých ale zbytek novely ke zdanění náhrad nevede. Fakticky tedy budou církve nadále dostávat celou částku, na které se se státem po roce 2012 dohodly.
„Podle Ústavního soudu bylo porušeno legitimní očekávání jednotlivých církevních subjektů (…), v důsledku čeho byl porušen hned první článek Ústavy České republiky, který hovoří o tom, že žijeme v demokratickém právním státě,“ řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.
Připustil, že zákon o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi je zvláštní – mimo jiné proto, že kombinuje restituce s cílem odluky církví od státu – ale přesto jde jednoznačně o restituční předpis.
„V případě finanční náhrady podle zákona o majetkovém vypořádání nešlo podle Ústavního soudu o zdanění, o faktickou daň, o snahu naplnit státní pokladnu, ale především šlo o faktické a v právním státě nepřípustné snížení finanční restituční náhrady, která má sloužit ke snížení některých křivd spáchaných v době totality,“ podotkl soudce zpravodaj. Zdůraznil, že žádnému jinému okruhu restituentů se po roce 1989 nestalo to, co církvím, tedy aby stát zpětně zpochybnil jejich restituční nárok.
Že fakticky nejde o daň, nýbrž o snížení vyplácené částky, podle něj nezastírali ani představitelé státu. Dodal však, že i kdyby se o daň jednalo, „podle Ústavního soudu by napadená úprava stejně neobstála“.
Soudci zároveň zkritizovali postup státu, který se svým předchozím postupem, kdy mimo jiné vznikly smlouvy s církvemi, postavil do role soukromoprávního subjektu – dlužníka církví. V té situaci podle Jirsy „nemůže v souladu s principem legitimního očekávání porušit soukromoprávní ujednání ze své vrchnostenské pozice“.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský po vynesení rozsudku konstatoval, že dva ústavní soudci ze čtrnácti uplatnili odlišné stanovisko. Radovan Suchánek svůj nesouhlas s většinou soudců zdůvodnil tím, že se podle něj sazbou daně z příjmů právnických osob nijak nemaří účel finanční náhrady. Tím je zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd, tedy nikoliv náhrada všech křivd. Josef Fiala ve svém stanovisku uvedl, že nález podle něj „nedostatečně rozlišuje mezi finanční náhradou za údajně nevypořádané restituce a finanční náhradou spojenou s odlukou“.
Zrušit zdanění navrhovali senátoři i poslanci
Ústavní soud dostal proti novele, podle níž mají církve a náboženské společnosti danit náhrady, které dostávají od státu místo části majetku zabaveného komunisty, tři návrhy. Rozhodoval ale pouze o jednom, který podaly čtyři desítky senátorů z KDU-ČSL, ODS a dalších klubů reprezentovaných předsedou lidoveckého klubu Petrem Šilarem (KDU-ČSL).
Další dva návrhy – od senátorů z klubu STAN a také od opozičních poslanců – soud odmítl, jejich signatáře však přizval k rozhodování o prvním senátním návrhu na zrušení předpisu jako vedlejší účastníky.
19procentní daň
Podle autorů návrhu na zrušení je zdanění náhrad nepřípustně retroaktivní, vyvolává daňovou nerovnost a zasahuje do legitimního očekávání církví a náboženských společností. „Je to porušení ústavního práva, kdy stát mění smlouvu, kterou dříve podepsal,“ míní Šilar.
Vláda podle senátorů ani netvrdila, že jde o daňový zákon v ústavněprávním smyslu, jediným cílem bylo snížit restituční finanční náhrady, považované některými politiky za nepřiměřeně vysoké.
Podle novely, o které Ústavní soud nyní rozhodoval, měly od počátku příštího roku platit církve a náboženské společnosti devatenáctiprocentní daň z peněžitých náhrad, které od státu dostávají. Jejich vyplácení je součástí restituční dohody z roku 2013, jde o náhradu majetku zabaveného církvím po únoru 1948, který již nepatří státu, a tak se církvím nemohl vrátit.
Jde o 59 miliard korun navyšovaných o inflaci, které stát proplatí v průběhu 30 let. Samotné restituce potom církvím navrátily majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Stát zároveň v průběhu vyplácení náhrad postupně škrtí dosavadní příspěvky na činnost, po roce 2030 je již vyplácet nebude.
O zdanění náhrad začali politici hovořit již v minulém volebním období, kdy však byli součástí vládní koalice lidovci – a ti si vymínili, že vláda téma neotevře. Nyní je však situace opačná, vláda vznikla a klíčové zákony prosazuje díky podpoře komunistů, kteří naopak stanovili zdanění náhrad jako jednu z podmínek pro svoji podporu.
Je to dar, argumentují komunisté
Komunisté spolu s vládními ANO a ČSSD a také s podporou SPD zdanění nejen prosadili, ale také přehlasovali senátní veto. Jednotlivé strany přitom své hlasování vysvětlovaly různě. Podle předsedy ANO a premiéra Andreje Babiše byly náhrady vypočteny chybně a jsou příliš vysoké. „Byly prodražené o 54 miliard. Byly schválené velice podivně,“ uvedl opakovaně.
Předseda komunistů Vojtěch Filip považuje náhrady nikoli za součást návratu majetku církvím, nýbrž za dar. „Nejde o žádné vyrovnání, ale jde o dar státu vůči církvím a každý dar je zdanitelný. To plnění je zdanitelné,“ uvedl již dříve.
Prezident Miloš Zeman zákon podepsal. Argumentoval tím, že i když náhrady měly církvím připadnout místo majetku, který dnes již nepatří státu, nýbrž například obcím, přesto v rámci restitučních nároků církve podávaly žaloby na kraje nebo obce.
Loni v létě ovšem biskupové na svém setkání na Velehradě rozhodli o stažení žalob na kraje, v nichž se církevní subjekty domáhaly určení vlastnictví majetku, a vyzvali k tomu i řády a kongregace působící v zemi, vyslyšel je třeba německý řád.
Po schválení zákona hovořili představitelé církví o nemravné novele. Ve společném prohlášení předsedů České biskupské konference Dominika Duky, Ekumenické rady církví Daniela Ženatého a Federace židovských obcí Petra Papouška se také hovořilo o možných problémech, které církvím hrozí. „Nejen že způsobí církvím vážné finanční obtíže, ale pro některé menší církve může být dokonce likvidační,“ stálo v prohlášení.
