V Česku se už zřejmě brzy handicapovaní dočkají služby sexuálních asistentek a asistentů. Proškolení pracovníci by měli postiženým pomáhat naplňovat jejich sexuální potřeby. Dosud u nás fungují jenom intimní asistenti, kteří se ale při práci s klientem fyzicky nedotýkají. Ministerstvo vnitra ale vydalo přelomový posudek, kterým projekt organizace Rozkoš bez rizika v podstatě podpořilo. Rozhodující slovo ale bude mít ještě Nejvyšší správní soud.
Před rokem a půl organizace Rozkoš bez rizika na konferenci otevřela problém sexuální asistence pro postižené. Téma následně vzbudilo v médiích ohlas a na jeho základě začaly Rozkoš bez rizika kontaktovat instituce pro handicapované a přicházely dotazy i od rodičů s handicapovanými dětmi. Problém sexuality postižených lidí je přitom ve společnosti stále poměrně tabuizován. „Hodně se na lidi s postižením díváme jako na lidi, kteří jsou bezpohlavní, nebo je pořád vnímáme v rolích malých dětí. Z mého pohledu desetileté zkušenosti už vidím, že se věc zlepšuje, ten pohled se mění, ale jsou to zatím pomalé změny,“ zmínil Petr Eisner, který se zabývá službou intimní asistence. Bez naplňování potřeby ale i handicapovaná upadají do frustrace, snižuje se jim sebevědomí nebo se u nich rozvine agresivní vystupování či deprese.
Teorii nabídnou intimní asistenti, praxi zatím jenom eskort
Nyní jsou handicapovaným k dispozici jenom intimní asistenti a asistentky. Ti ale naplňují spíš představu zvláštní sexuální výchovy. Při práci s klientem používají jenom pomůcky, názorné obrázky nebo videa s příklady. Klienta se nedotýkají. Na druhou stranu sexuální asistent už může svým tělem uspokojovat sexuální potřeby klienta a přináší v tomhle ohledu zásadní změnu. Handicapovaní se kvůli absenci takové služby často musejí obracet na běžný eskortní servis. I Tomáš Pik, který kvůli chorobě skončil na vozíku, potvrzuje, že ať už mentálně nebo fyzicky postižení lidé mají své sexuální touhy. „Nemají možnost pravidelného sexu, nemají stálou partnerku a možnost zavolat si sexuální pracovnici je pro ně jediná možnost, jak mít sex,“ uvedl. Aby ale nepaušalizoval, dodává, že zná i spoustu zadaných vozíčkářů nebo těch, kteří už mají po svatbě a mají rodiny i děti.
Službu sexuální asistence by ale uvítal. „Minimálně jednou bych to vyzkoušel,“ prohlásil Tomáš Pik. Už proto, že u běžných sexuálních pracovnic se postižení lidé mohou setkat s odmítnutím nebo znechucením. Obávají se i urážek. „Odmítla mě z toho důvodu, že třeba řekla, že to je pod její úroveň nebo že má strach,“ uvedl pro příklad. Přitom ze zahraničí ví, že v sexuálním byznysu mohou být otevření i lidem s postižením. Ostatně není náhoda, že v zavedení služeb sexuální asistence hledá organizace Rozkoš bez rizika vzor v zahraničí. „Ve Švýcarsku funguje 10 let, takže tam je ten systém promyšlený. Neznám úplně všechny systémy, jak to funguje ve světě, ale princip je podobný. Asistentka bude dodržovat kodex a měla by projít vzděláváním,“ přibližuje výkonná ředitelka Rozkoše bez rizika Lucie Šídová.
Pomoci handicapovaným a neskončit u soudu kvůli prostituci
Nyní tak chtějí podobný systém rozjet i v Česku. Aby se ale vyhnuli problémům se zákonem, obrátili se rovnou na ministerstvo vnitra. To jim poskytlo stanovisko, které jim může pomoci vyvarovat se obvinění z trestné činnosti. „V ČR není prostituce legislativně upravena, takže ženy můžou nabízet sexuální služby. Trestány jsou pouze doprovodné trestné činy, jako např. kuplířství,“ uvedla Šídová. „Stanovili jsme jasně podmínky, které musí projekt splňovat, aby se nejednalo o trestný čin. Mezi podmínky například patří, že Rozkoš nebude přijímat peníze a nebude úkolovat asistenty,“ řekl mluvčí ministerstva vnitra Vladimír Řepka. Přestože projektu fandí, upozorňuje, že se pohybujeme na velmi tenké hraně. Ve věci bude ještě rozhodovat Nejvyšší správní soud.
Konkrétní cestou, jak zabránit obvinění z kuplířství, by mohlo být doporučování ženy. „Pokud by se na nás obrátil člověk, který by chtěl využít služeb asistentky, tak my mu můžeme nabídnout seznam proškolených žen. Ten dotyčný si je nakontaktuje a domluví si služby, které potřebuje,“ uvedla ředitelka Rozkoše bez rizika. Ostatně ekonomický zisk by zde neměl být primárním zájmem v porovnání se sexuálními pracovnicemi.
V Rozkoši bez rizika každopádně úspěchu nápadu věří a připravují první workshop. „Je čtyřdenní a bude probíhat za přítomnosti lektorů ze Švýcarska. Přijede lektor a lektorka, kteří sami nabízejí sexuální asistenci, takže mají praktické zkušenosti,“ zmínila Šídová. Zájemci se tam naučí některé tělesné techniky, proberou, co je příjemné a co není příjemné i z hlediska jednotlivých handicapů, které ovlivňují prožívání touhy.
„Úplně nejtěžší jsou lidé s autismem,“ uvedl z praxe intimního asistenta Petr Eisner, „ti jsou velmi speciální v tomhle ohledu. Reagují na různé zvláštní podněty, co se týče sexuality nebo uspokojování sexuálních potřeb a samozřejmě i komunikace s nimi je často hodně ztížená.“ Nezbytností v rámci workshopu bude i téma etiky. Lidé, kteří kurzem projdou, dostanou certifikát základy intimní a sexuální asistence.
Alternativa i pro stávající a bývalé sexuální pracovnice
Služba sexuální asistence by přinesla příležitost nejen pro handicapované, ale i pro lidi, kteří se živí prostitucí. „Viděli jsme v tom i další potenciál pro ženy ze sexbyznysu. Viděli jsme pro ně možnost jak zůstat v oboru, rozšířit svou nabídku práce a začít dělat práci, která je ve světě více uznávaná,“ řekla Šídová. V zahraničí se podle ní nepokládá mezi sexuální asistenci a prostituci rovnítko, i když někteří sexuální pracovníci přicházejí do služeb pro handicapované. Jsou mezi nimi ale i terapeuti, lékaři nebo zdravotní sestry. „Vnímají to jako širší pomoc než jenom jako službu, která je zaměřená na sex,“ doplnila ředitelka Rozkoše bez rizika.
Ze světa sex byznysu do prostředí, které má pomoci handicapovaným, přichází i Vladana Augstenová. Tělem se začala živit před pěti lety, ale už více než dva roky se vyhýbá sexuálnímu styku, místo toho pracuje se sexuální energií. „Jak jsem se dozvěděla o asistenci, tak jsem byla nadšená, protože to znamená další posun pro lidi, kteří se nemůžou dostat k uvolnění sexuální energie. Hlavně je to důležité z toho důvodu, že se na to bude dívat jinak, že ta práce má smysl,“ vysvětlila budoucí sexuální asistentka. Je to tak pro ni další výzva, při níž by chtěla prohloubit soucítění. „Abych to využila, aby to nebylo jen pro zdravé, ale pro každého. Energie se musí zpracovávat, jinak jsou frustrace,“ zdůvodnila Augstenová.
První sexuální asistentky by mohly být vyškoleny v červenci. Následně ještě bude probíhat přípravná fáze, která zahrnuje i další konzultace o nastavení hranic nebo způsobu propagace. Organizace Rozkoš bez rizika chce mít jistotu, že nedojde k žádné chybě, která by mohla ublížit jak handicapovanému, tak i sexuální asistentce. „Je to citlivé téma a chceme, aby to vše proběhlo v pořádku,“ dodala Šídová.
