Phnompenh – Ve věku nedožitých devadesáti let dnes zemřel bývalý kambodžský král Norodom Sihanuk. Kulaté výročí by Sihanuk oslavil na konci října. Monarcha zůstal vlivnou osobou politické scény ve své zemi dlouhé desítky let včetně půlstoletí války, genocidy i politických zvratů.
Sihanuk zemřel v brzkých ranních hodinách v Pekingu z přirozených příčin, uvedl mluvčí kambodžské vlády Khieu Kanharith. Do čínské metropole Sihanuk odjel už letos v lednu kvůli lékařskému ošetření. Trpěl řadou nemocí včetně rakoviny tlustého střeva, cukrovkou a vysokým tlakem.
Králův příbuzný princ Sisowath Thomico, který byl zároveň jeho asistentem, uvedl, že v pekingské nemocnici Sihanuka stihl srdeční záchvat. „Jeho smrt je pro Kambodžu velká ztráta,“ prohlásil princ. Svůj život zasvětil „celému národu, zemi, kambodžskému lidu“, zdůraznil.
Královo tělo bude převezeno do vlasti, kde bude uspořádán oficiální pohřební obřad zřejmě podle buddhistické tradice, jak si zesnulý sám přál. Žádal také, aby jeho popel byl vložen do zlaté urny a uložen ve stúpě v královském paláci.
Norodom Sihanuk
Fakticky stál v čele své země více než 60 let a proslul jako mistr kompromisů, byť mnohdy velmi kontroverzních. Začal významně ovlivňovat vývoj Kambodže již od svých 18 let: v dubnu 1941 poprvé usedl po smrti svého dědy na trůn. V roce 1946 se mu podařilo získat od Francouzů „vnitřní autonomii“ a o sedm let později vyhlásil nezávislost Kambodže. V březnu 1955 se vzdal trůnu, aby se mohl plně věnovat správě země. Od poloviny 50. let, kdy byl střídavě premiérem a ministrem zahraničí, začal modernizovat sociálně-ekonomickou tvář země a zahájil demokratické reformy. V dubnu 1955 založil Lidové socialistické společenství (Sangkum, LSS), které chtělo vybudovat „khmerský buddhistický královský socialismus“ a od vítězství ve volbách na podzim 1955 ovládalo pod Sihanukovým vedením na 15 let politický život v zemi.
V zahraniční politice se pokoušel balancovat mezi tehdejšími světovými velmocemi USA a Sovětským svazem a současně udržoval dobré vztahy s Čínou. Zoufale se snažil, aby jeho země nebyla zavlečena do války v Indočíně. V roce 1968, už jako nejvyšší představitel Kambodže (od června 1960), však povolil přítomnost vojsk severního Vietnamu v pohraničí, za což si „vysloužil“ bombardování území Spojenými státy.
V roce 1970 byl Sihanuk svržen vojenským pučem proamerického generála Lon Nola a v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti. Po pěti letech exilu v Číně se Sihanuk vrátil do vlasti, kde se k moci právě dostali Rudí Khmerové v čele s Pol Potem. Ten využil Sihanukovy popularity a ustavil ho hlavou státu, ovšem bez faktické moci, a o rok později ho uvrhl do domácího vězení.
Po vpádu vietnamských vojsk, která v roce 1979 Pol Pota svrhla, uprchl Sihanuk znovu do Číny (žil i v Severní Koreji, Thajsku a Francii). V roce 1981 založil jednotnou národní frontu FUNCINPEC a krátce poté se stal předsedou exilové vlády, kterou vytvořil mimo jiné se zástupci Rudých Khmerů ve snaze svrhnout Vietnamem dosazenou vládu. V Kambodži zuřila občanská válka, k jejímuž konci za přispění OSN významně pomohl právě Sihanuk.
Poté, co byla v říjnu 1991 v Kambodži podepsána mírová smlouva o obnovení míru a zahájení demokratizačního procesu, byl Sihanuk formálně uznán hlavou Kambodže až do voleb v roce 1993. V červnu 1993 jej Národní shromáždění schválilo králem se zpětnou platností od roku 1970. Abdikoval v říjnu 2004 zejména kvůli zdravotním problémům.
Norodom Sihanuk se narodil 31. října 1922 v Phnompenhu. Studoval na lyceích v Saigonu a Paříži. Za svůj život byl šestkrát ženatý. Z oficiálně uznaných 14 dětí mu jich pět (spolu se 14 vnuky) zavraždili Rudí Khmerové v polovině 70. let.
Sihanuk abdikoval v roce 2004 po šesti desítkách let na politické scéně. Jako důvod uváděl zdravotní potíže. Na trůn po něm nastoupil jeho syn Norodom Sihamoni. Ten jako dítě pobýval v Československu a v 70. letech vystudoval v Praze taneční pedagogiku. Do Prahy ho rodina vyslala jako devítiletého chlapce v roce 1962, protože projevoval velký zájem o balet a v Praze měl možnost ho studovat. V novodobé historii byl v ČR v roce 2006 a pak o čtyři roky později, kdy mu Akademie múzických umění udělila čestný doktorát. Sihamoni hovoří dobře česky a nynější ČR spolu se Slovenskem označuje za svůj druhý domov.
