Násilné připojení Krymu k Rusku nemělo západní politiky překvapit, jde totiž o oficiální cíle Putinovy zahraniční koncepce. Zatímco NATO a EU definuje svého nepřítele pouze hypoteticky, Rusko jej vidí stále právě v zemích Severoatlantické aliance. Pokud se pohled západních politiků nezmění, čeká nás další rozpínání Ruska, kterému nebudeme umět zabránit. Tak hovořil o ruské hrozbě v pořadu Horizont 24 Luboš Dobrovský, bývalý ministr obrany, bývalý velvyslanec v Rusku a bývalý kancléř prezidenta Václava Havla. Ptal se Michal Kubal.
Jak vy vidíte tu reakci Západu? Je to to, co mělo přijít, aby Rusko pochopilo, že tentokrát už se dostalo trochu přes čáru?
Já se domnívám, že ta reakce je nedostatečná. Podle mého názoru mělo být slyšeno asi toto: Naše diplomacie dobré vůle vůči Rusku prohrála. Měli jsme špatnou koncepci bezpečnostní politiky. Měli jsme špatnou koncepci našeho obchodu s Ruskem. Nepečovali jsme dostatečně o ekonomickou bezpečnost. A měla by začít společná práce na vypracování nové bezpečnostní koncepce s tím, že i když všichni budou hovořit o tom, že nesouhlasí s anexí Krymu, Krym bude natrvalo násilně připojen k Rusku.
To se v podstatě rovná tomu, že by západní politici uznali chybu. To od politiků příliš často neslýcháme. Nicméně myslíte si, že to bude nakonec pozice, ve které Západ dřív nebo později skončí?
Nevím, jestli přiznají nebo nepřiznají chybu. Pokud chybu nepřiznají a budou neustále žít v iluzi, že je možné se s Putinovým režimem v Rusku dohodnout diplomaticky, bez použití velmi tvrdých sankcí, prohrajeme další ruskou agresi, kterou můžeme očekávat kdekoliv. A zejména v Podněstří a možná i na levobřežní Ukrajině. Nebude to samozřejmě zítra, ale postupně se tak Rusko bude chovat, když neucítí rozhodný společný protest Evropské unie a Severoatlantické aliance.
Naznačuje nějaké změkčení postojů Moskvy to, že se ruským ministr zahraničí Sergej Lavrov sešel se svým ukrajinským protějškem?
Znamená to jediné, Putinův a Lavrovův režim si jist tím, že první bitvu o anexi Krymu vyhráli. Proto si může dovolit jednat s kterýmkoliv ukrajinským diplomatem nebo politikem.
Pokud budeme mluvit o putinovském Rusku, myslíte si, že Západ četl minimálně v druhém prezidentském období Vladimira Putina Rusko špatně? Že mu přiřkl vlastnosti, které v něm chtěl vidět?
Obávám se, že i kdyby představitelé západní politiky a rozvědných služeb ty dokumenty četli, nevěnovali jim dostatečnou pozornost. To, co Rusko udělalo ve věci Ukrajiny, je v základních dokumentech koncepce ruské zahraniční politiky a v obranné strategii stanoveno jak úkol. Oni mají povinnost pečovat o ochranu zájmů ruskojazyčných menšin kdekoliv na území kteréhokoliv státu na světě. Ministr Lavrov to dokonce pronesl při jednání Bezpečnostní rady OSN. Takže jak je možné, že politici a generální tajemník Severoatlantické aliance jsou tou věcí překvapeni a dělají jakože něco takového nečekali.
Ztratila podle vás Ukrajina Krym opravdu definitivně? Neexistuje žádný nástroj, jak by mohl Krym vrátit zpátky obnovit tu územní integritu Ukrajiny?
Obávám se, že neexistuje, alespoň v dohledné době. Západ by měl teď pečovat spíše o stabilizaci obou částí Ukrajiny. Lze očekávat velkou snahu prezidenta Putina a jeho režimu o destabilizaci levobřežní Ukrajiny, především vytvářením jakýchsi ekonomických problémů, ale i dalšími aktivitami, které už byly vyzkoušeny i na Krymu. Je proto potřeba se soustředit, jsem o tom přesvědčen společně s Edwardem Lucasem, na stabilizaci Ukrajiny. A to se snad začíná dít.
Hodně se mluví o nové studené válce, o tom jestli tohle je její začátek. Myslíte si, že to přirovnání sedí? V současném světě, který je natolik propojený ekonomicky, kdy neexistuje Sovětský svaz a komunistická ideologie, která byla lákavá pro některé země a mnoho lidí po celém světě. Je to jenom putinovská ideologie, která ji nějakým způsobem nahrazuje. Myslíte si, že tohle všechno nehraje proti té myšlence, že je to nová studená válka?
Studená válka, jak se teď ukazuje alespoň na jedné straně světa, na moskevské straně, nikdy nepřestala existovat. Obrovské zbrojení, které Rusko v posledních několika letech zahájilo a rozvíjí dál, restrukturalizace ozbrojených sil, výměna civilního ministra obrany za vojáka Šojgu a tak dále… To všechno potvrzuje můj názor, že studená válka z pohledu Ruska nikdy neskončila. Rusko trvale považuje, a netají se tím, Severoatlantickou alianci za nepřítele. Aliance ale nikdy nic takového nedefinovala. V našich bezpečnostních dokumentech žádného nepřítele nemáme kromě teoreticky definovaných hrozeb. Když jsem mluvil o nové bezpečností strategii, kterou bychom měli začít připravovat, myslím tedy NATO a Evropskou unii, pak musíme konečně Ruskou federaci vidět jako nositele vážného ohrožení celé řady našich bezpečnostních zájmů. Ne snad především v oblasti vojenské, ale v oblasti ekonomické.
(redakčně kráceno)
