Ve světě bují byznys se žoldnéři. Oblibě se těší zejména kolumbijští veteráni, kteří mají mnohaletou bojovou praxi z vlasti. Stovky Kolumbijců se zapojily do konfliktu v Súdánu na straně Jednotek rychlé podpory (RSF). Jejich úkolem je i výcvik dětských vojáků. Podle Chartúmu vyslaly Kolumbijce do války Spojené arabské emiráty (SAE). Podle médií tak činí pomocí sítě soukromých bezpečnostních firem. Abú Dhabí to popírá.
Do brutální súdánské války mezi dvěma znepřátelenými generály se zapojily statisíce žoldnéřů z afrických i jiných zemí, tvrdí súdánská diplomacie. Role Kolumbijců v občanské válce poprvé vyšla najevo loni v listopadu, kdy provládní bojovníci zastavili nelegální konvoj zbraní v severním Dárfúru. Následně zveřejnili videa, jež ukazují, že konvoj doprovázeli Kolumbijci s vízy Emirátů v pasech.
V posledních týdnech se objevily zprávy o Kolumbijcích, kteří bojovali a umírali v okolí obléhaného dárfúrského města Fášir. Na videích jsou muži mluvící španělsky, kteří se účastní se těžkých pouličních bojů v pouštních městech nebo cvičí místní milice.
Fášir nedávno padl do rukou RSF, přičemž OSN informovala o mimosoudních popravách stovek lidí včetně masakru ve fáširské porodnici.
Zkušení válečníci
Kolumbijští žoldáci patří v moderních konfliktech mezi nejžádanější. Dlouhá válka proti guerillám FARC a drogovým kartelům totiž dala vzniknout velkému počtu disciplinovaných, bojem prověřených vojáků, píše blízkovýchodní web The Middle East Eye (MEE).
Tito vojáci nuceně odcházejí do důchodu kolem 40 let a musí živit své rodiny ze 400 až 600 dolarů (asi 8400 až 12 600 korun) měsíčně. K žoldnéřské práci se uchylují často proto, aby přežili. Jako žoldáci si mohou vydělat 2500 až 6000 dolarů měsíčně (téměř 53 tisíc až 126 tisíc korun).
„Kolumbijci jsou skvělou volbou, mají spoustu bojových zkušeností a jsou to velmi dobří válečníci. Poslouchají velení, mají dobrou disciplínu a stojí čtvrtinu ceny amerického žoldáka,“ řekl MEE profesor Sean McFate z Národní obranné univerzity ve Washingtonu, expert na mezinárodní vztahy, který je poradcem Pentagonu a CIA.
Drtivá většina žoldáků v Súdánu slouží v praporu známém jako Pouštní vlci, který se skládá ze čtyř samostatných rot složených výhradně z vysloužilých kolumbijských vojenských pracovníků.
„Válka je byznys,“ citoval deník Guardian žoldáka Carlose, který působil u Fáširu. Dříve sloužil dva roky u ukrajinských vojsk. „Ukrajina byla čím dál komplikovanější, bylo více obětí, více nepřátelských postupů. Tak jsem odešel a místo toho jsem se pustil do práce žoldáka v Africe,“ konstatoval. „Nevěděl jsem o tom absolutně nic – jen to, že je to v Africe,“ dodal muž, který nakonec Súdán opustil.
Výcvik súdánských dětí
Kolumbijští žoldáci v táborech RSF poblíž súdánské Nyaly v jižním Dárfúru poskytují vojenský výcvik velkému počtu dětí, z nichž některé nedosáhly ani věku deset let, uvedla investigativní zpráva zveřejněná začátkem letošního srpna kolumbijským zpravodajským webem La Silla Vacía.
Zpráva obsahovala několik fotografií cizinců ve vojenských uniformách, identifikovaných jako kolumbijští žoldáci, pracujících s mladými Súdánci v dětském věku. „Jsou to děti, které nikdy nedržely zbraň. Naučili jsme je zacházet s útočnými puškami a kulomety, RPG. Pak je poslali na frontu. Cvičili jsme je, aby šly a byly zabity,“ potvrdil Carlos.
Z vyšetřování listu La Silla Vacía vyplynulo, že od roku 2024 bylo do Súdánu nasazeno až 380 kolumbijských žoldnéřů, kteří sloužili po boku RSF, což tehdy vedlo k bezprecedentní omluvě ministerstva zahraničí v Bogotě.
Místo ostrahy ropného pole fronta
Veterány kolumbijské armády verbují do konfliktů soukromé bezpečnostní firmy, a to na pokyn zahraničních států. Španělský list El País napsal, že za náborem stovek Kolumbijců do války v Súdánu stojí konkrétně společnost International Services Agency (A4SI). Ta byla založena v roce 2017 Omarem Antoniem Rodríguezem Bedoyou, bývalým důstojníkem kolumbijské armády, později ji vedl Álvaro Quijano, plukovník ve výslužbě ze stejného sboru.
Jedním z žoldáků se stal i Juan, který tvrdí, že mnoho Kolumbijců bylo oklamáno slibem pracovních míst v soukromých bezpečnostních službách v Emirátech. Smlouva byla přitom lákavá – hrazené letenky a příjem 2600 dolarů (skoro 55 tisíc korun) měsíčně. „Tvrdí vám, že budete chránit ropná naleziště a hotely,“ uvedl podle listu The Telegraph Juan, který byl před svým příjezdem do Abú Zabí spolu s asi šedesáti dalšími lidmi nucen podepsat dohodu o mlčenlivosti.
„Někteří vědí, že míří do Súdánu. Ale já ne. Myslím, že většina z nás to nevěděla,“ konstatoval Kolumbijec. Po dni stráveném v Abú Dhabí byly rekrutům „z bezpečnostních důvodů“ zabaveny telefony a pasy, tvrdí muž.
Juanovi bylo řečeno, že je posílán na výcvik do Libye. Po příjezdu do Benghází byl ale spolu s dalšími rekruty hnán přes poušť do Súdánu a na území RSF v Dárfúru. Cílem bylo město Nyala, bašta RSF, kde následně kolumbijští žoldáci vedou pětitýdenní výcvikové kurzy nebo střeží letiště.
„Je to hrozné vidět,“ řekl Juan k výcviku dětských vojáků. „Ale co můžu dělat? Taková je realita,“ poznamenal. Lidskoprávní organizace tvrdí, že nábor dětí, který je válečným zločinem, je v Dárfúru rozšířený a často nucený.
Oficiální stížnost na Emiráty
Súdánská armáda Nyalu označuje za klíčové logistické centrum pro zásobování povstalců z Emirátů. Súdán podal letos v září formální stížnost adresovanou Radě bezpečnosti OSN, v níž obvinil Abú Dhabí z financování a nasazení kolumbijských žoldnéřů do bojů.
Súdánské vojenské orgány v dopise OSN uvedly, že shromáždily „rozsáhlé důkazy“ o „systematické kampani SAE“ s cílem podkopávat mír, bezpečnost a suverenitu Súdánu prostřednictvím náboru, financování a nasazení žoldáků, kteří bojují po boku polovojenských jednotek.
Spojené arabské emiráty důrazně popírají podporu i údajné vyzbrojování RSF, stejně jako nábor žoldáků prostřednictvím bezpečnostních firem. „Kategoricky odmítáme jakákoli tvrzení o poskytování jakékoli formy podpory kterékoli z válčících stran od začátku občanské války a odsuzujeme zvěrstva spáchaná jak úřady v Port Súdánu, tak RSF,“ řekl Telegraphu jeden z činitelů v Emirátech.
Abú Dhabí podle něj „soustavně podporovalo regionální a mezinárodní úsilí o dosažení okamžitého příměří, ochranu civilního obyvatelstva a zajištění odpovědnosti za porušování práva spáchané všemi válčícími stranami“.
Kolumbijský prezident Gustavo Petro v srpnu nařídil vyšetřování údajné smrti desítek Kolumbijců, jež měla zabít súdánská armáda při úderech na přistávající letadlo se zbraněmi a zásobami v Nyale.
Súdánský armádní důstojník v Dárfúru Ahmed Safeldin podle Telegraphu uvedl, že přínos Kolumbijců je omezený a řada jich zemřela. „Nerozumí naší taktice a neznají geografii ani topografii Dárfúru. Proto jich bylo mnoho zabito. Zajistili jsme oficiální kolumbijské doklady totožnosti, které to dokazují,“ řekl.
Od Ukrajiny po Jemen
Kolumbijští žoldáci se zapojili už dříve i do konfliktů v Jemenu, na Ukrajině, v Libyi, Somálsku či Afghánistánu, a to za zlomek ceny, kterou by stáli američtí nebo britští veteráni. „S armádou se děje totéž co s fotbalisty. Do Kolumbie přijíždí mnoho headhunterských společností, aby se podívaly na vaši práci a daly vám nabídku,“ popisuje nábor Dante Hincapié, který sloužil 21 let v námořnictvu a jehož citoval El País.
I jemu se zdál důchod nedostatečný, a tak se v roce 2014 zapojil do žoldáckého byznysu a odjel do Emirátů jako velitel komunikace praporu tamní armády složeného výhradně z Kolumbijců. „Byly nás asi dva tisíce mužů, společnost Global Security Services Group (GSSG) posílala asi třicet vojáků týdně,“ vzpomíná.
V roce 2018 odjel do Jemenu, aby doprovázel evropské a americké lodě proplouvající Adenským zálivem, které byly často napadány piráty. Za tři roky si jako placený voják vydělal téměř sedmdesát tisíc dolarů (1,47 milionu korun), zatímco součet jeho úspor a důchodu z námořnictva činil sotva patnáct tisíc dolarů (315 500 korun).
Hincapié tvrdí, že za to, že tolik vojáků odchází do zahraničí, může kolumbijská vláda. „Jsou líní, nestarají se o vojáky,“ řekl. Armáda je podle něj pronásledována. „Nejsme teroristé. Být vojákem je synonymem pro statečnost,“ zdůraznil.
Apel na zákaz žoldnéřství
Kolumbijský prezident Petro opakovaně vyzval kolumbijské politiky k přijetí zákona zakazujícím žoldnéřství. Bogota slibuje rovněž zintenzivnit pronásledování náborářů a pomoc rodinám s repatriací ostatků. Úřady ale narážejí na značné výzvy, jelikož žoldnéřská síť je ze své podstaty nadnárodní a samotné konflikty jsou chaotické, takže ověřování identity trvá často týdny.
„Bossové, kteří posílají mladé muže zabíjet a byli zabiti pro nic za nic, jsou vrazi. Je to také forma obchodování s lidmi, kdy se z mužů stává zboží k zabíjení,“ prohlásil Petro podle webu The Globe and Mail.
Nejznámějším incidentem spojeným s kolumbijskými žoldáky byl atentát na haitského prezidenta Jovenela Moïseho v roce 2021 v Port-au-Prince. Někteří zadržení Kolumbijci tvrdili, že byli najati k únosu prezidenta, nikoli k jeho zabití. Dva z vůdců operace plánované ve Spojených státech byli na Floridě odsouzeni k doživotnímu vězení, připomněl El País.
Na veřejnost se dostal i případ dvou dobrovolníků ukrajinské armády, kteří byli zadrženi v Rusku poté, co je vydaly venezuelské úřady.
Studie profesora McFatea z Národní obranné univerzity z roku 2019 došla k závěru, že veteráni latinskoamerických speciálních jednotek spadají pod jednu z pěti hlavních žoldnéřských náborových sítí, jež najímají veterány z vlastních kruhů. Další sítě jsou pak v USA, Británii, bývalých sovětských republikách a také kolem veteránů bývalé společnosti Executive Outcomes v Africe.
Nový zlatý věk
Trh s žoldáky se v posledních letech rozšiřuje. „Soukromá síla se projevuje všude. Po 150 letech v ilegalitě se trh s násilím vrací a poroste alarmujícím tempem,“ varuje profesor McFate.
Ve starověku a středověku byli žoldnéři jako „druhé nejstarší povolání“ běžnou součástí válek. Ačkoli se jim nedůvěřovalo a panovaly obavy z jejich přechodu k nepříteli, umožnili válčícím královstvím a městským státům vyhnout se ničivým nákladům na udržování vlastních stálých armád, píše Telegraph.
Změna nastala s příchodem suverénních národních států, jež daly armádám monopol na vedení konfliktu. Do 20. století sice žoldáci úplně nezmizeli, ale stali se z nich vyděděnci, kteří se nadále zapojovali do občanských válek a převratů.
Další změna přišla s koncem studené války, kdy začalo přibývat nekonvenčních válek a selhávajících států. V té době se objevily nadnárodní firmy jako Sandline International a Blackwater, které si říkaly „bezpečnostní dodavatelé“. Využívat ve velkém je pak začaly Spojené státy.
S rostoucí konkurencí začali tito dodavatelé snižovat náklady najímáním bývalých vojáků ze zemí s nižšími mzdami nebo zadáváním prací místním společnostem. Tím se obchod začal globalizovat a nabídka zbraní k pronájmu se rozšířila, popisuje vývoj Telegraph.
Nový „zlatý věk žoldáků“ umocnilo v posledních letech Rusko, které v rámci Wagnerovy skupiny vyslalo do ciziny i trestance. Ruští žoldáci se zapojili do bojů v Sýrii, na Ukrajině, v Libyi a řadě dalších afrických zemí. Nyní jsou tyto síly známy jako Africa Corps.
Žoldnéřská činnost se v blízké budoucnosti nezastaví, řekl El País Alfonso Manzur, zakladatel organizace Veterans for Colombia, která se zasazuje za práva vysloužilých vojáků. Jako žoldáci se uplatnily už tisíce Kolumbijců a získat úplný přehled o náborech je obtížné vzhledem k tomu, že v zemích, jako je Ukrajina nebo Mexiko, bezpečnostní agentury nezasahují, podotkl expert.
