Tallinn – Estonsko už sice dvacet let není součástí Sovětského svazu, stále se ale vypořádává s jeho dědictvím. Na území malého státu totiž pořád žije asi 200 tisíc Rusů bez státního občanství, to znamená, že občanství nemá každý druhý Rus v zemi, což je v rozporu se zákony Evropské unie. Největší překážkou je zvládnutí jazykových testů, zejména pro obyvatele na severovýchodě země u ruských hranic.
To je třeba příklad města Narva, které leží nedaleko přísně střežené estonsko-ruské hranice, právě tudy totiž probíhá hranice schengenského prostoru. V oblasti žijí jen tři procenta etnických Estonců, zbytek jsou Rusové. Bez státního občanství ale nemohou volit ani pracovat ve státní správě, což „menšina“ považuje za diskriminaci. „Za posledních 20 let prošly výukou s pomocí evropských peněz tisíce lidí za miliony eur. Učili se, ale nedokázali se naučit. Estonština je obtížná a starším lidem to jde hůř,“ konstatoval zástupce ruské menšiny v estonském parlamentu Michail Stalnuchin.
Právě v Narvě je škola, která jako jediná v zemi využívá k výuce jazyka kanadskou metodu – děti se už od první třídy učí všechny předměty v cizím jazyce, tedy estonštině. Jak podotýká ředitelka Taťána Stěpanovová, jde o stejný princip, jako když malé dítě hodíte do vody a ono musí začít plavat.
Podle Nadace pro integraci a migraci je znalost estonštiny velmi důležitá, Estonsko prý není tak velká země, aby tu mohly vedle sebe žít dvě jazykové skupiny, které spolu ale vzájemně skoro nemluví. „I Narva a severovýchod jsou součástí Estonska. Chceme, aby lidé byli mobilnější, konkurovali na trhu. Bez estonštiny se jen uvaří ve vlastní šťávě,“ stojí v prohlášení nadace.
Tomuto názoru ovšem oponuje novinář Jan Jõgis-Laats: „Když je vám padesát a jste bývalý dělník ze Saratova, jazyk nepotřebujete. S ruštinou vyžijete, protože většina lidí jí mluví. Můžete i pracovat ve firmě, kde jsou rusky mluvící, takže naléhavá potřeba není.“
