Arktida je zelenější, ukázal výzkum NASA. Oxid uhličitý se totiž dostává z půdy do atmosféry rychleji než dřív. Během čtyř dekád pozorování vědci zjistili, že doba, po kterou je tento plyn uzamčený v půdě, se zkrátila o třináct procent. Důvodem je hlavně oteplování. Keře a jehličnany tak migrují stále víc na sever.
Během arktického léta tají nejvyšší vrstvy permafrostu, tedy trvale zmrzlé půdy, a do atmosféry se tak uvolňuje oxid uhličitý. Současně roste více rostlin, které tento plyn odstraňují fotosyntézou. S rostoucími teplotami ale doba, po kterou je uhlík uložen v arktické půdě, klesá.
Studie ukázala, že se uhlíkový cyklus urychluje víc, než se čekalo. V současné době nabral tempo, které není až tak typické pro zmrzlou Arktidu jako spíše pro severoamerické boreální lesy.
„Oteplování znamená, že tu máme jeden ekosystém – tundru – u něhož se rozvíjejí rysy jiného ekosystému – boreálního lesa,“ uvedl expert Anthony Bloom z laboratoře NASA Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně.
Geobiom boreálních jehličnatých lesů, jinak také tajga, se nachází na severní polokouli, v Kanadě a na Sibiři, kde je trvale zmrzlá půda.
„Permafrost v sobě zadržuje veliké množství uhlíku vázaného mimo jiné ve formě metanu. Kvůli vzrůstajícím globálním teplotám tak permafrost představuje jakousi časovanou bombu pro naše klima. Boreální les je vůbec nesmírně důležitým biomem planety – díky své obrovské rozloze skladuje nejvíce uhlíku ze všech lesů na Zemi, a proto hraje klíčovou roli při zmírňování klimatických změn,“ uvádí web Greenpeace.
Zeleně přibývá, ledu ubývá
Podle Blooma není jasné, jak dlouho bude možný přerod v nový ekosystém v Arktidě trvat. „Studie využívající satelitní snímky Landsat a MODIS spolu s terénními měřeními v uplynulých desetiletích zaznamenaly migraci keřů a stromů směrem na sever,“ upozornil vědec.
„Jsou oblasti, kde se to projevuje více, a jsou oblasti, kde se to projevuje ne tak markantně. V nižších polohách Arktidy je vidět ozeleňování. Vegetace je bujnější, zelenější. Co ale asi všichni známe, je množství mořského ledu, kterého každý rok ubývá. Před několika lety bylo dosaženo historického minima,“ uvedla ve Studiu 6 Alexandra Bernardová z Centra polární ekologie, Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Otevírají se tak nové možnosti ekonomického využití oblasti při těžbě nerostných surovin, které byly dříve skryté pod ledem či permafrostem.
