Uzbečtí farmáři tvrdí, že je vláda pod záminkou státem podporovaného rozvoje nutí přenechávat půdu čínským podnikům, čímž místním obyvatelům odebírá tisíce hektarů úrodných bavlníkových a pšeničných polí, napsala stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL). K převodům pozemků má oficiálně docházet dobrovolně, zemědělci však pro server popsali zastrašování a výhružky ze strany tamních úředníků. Ve Střední Asii tak rostou protičínské nálady a obavy z plíživého vlivu Pekingu.
Uzbecká vláda zabavuje půdu ve prospěch „plíživého Pekingu“
Znepokojení nad osudem úrodné půdy v takzvané Ferganské kotlině, nejhustěji zalidněné a etnicky rozmanité oblasti ve Střední Asii, vyjádřili pro RFE/RL místní farmáři. Podle nich byly velké části půdy zabrány do státní rezervy a převedeny na čínské podnikatele.
Oficiální dokumenty hovoří o tom, že převody pozemků jsou dobrovolné. Desítky svědectví, která RFE/RL poskytli ti, kteří již svou půdu přepsali, však popisují jinou realitu: nátlak, výhrůžky a zastrašování ze strany uzbeckých příslušníků donucovacích orgánů, již jednají na příkaz místních úředníků.
„Je to příkaz prezidenta. Buď se vzdejte půdy, nebo půjdete do vězení,“ popsal v anonymitě postup tamního guvernéra jeden ze zemědělců.
Hrozba vězení
Podle uzbeckého zákona o zemědělství si farmář pronajímá státní půdu na 49 let a místní vláda ani prokurátor ji nemohou odebrat, připomíná RFE/RL. Podle legislativy může být půda zabavena státem pouze na základě soudního rozhodnutí. Zemědělci však říkají, že se zábory provádějí na základě ústního příkazu hlavy regionu Šuhrata Abdurahmonova.
„Nechtěl jsem se vzdát své půdy a kladl jsem určitý odpor, ale v reakci na to povolal guvernér okresu do budovy okresní správy více než dvacet policistů a příslušníků Národní gardy a nařídil jim, aby mě a mou ženu zatkli,“ řekl Rádiu Svobodná Evropa farmář z okresu Qurgonteppa. Z důvodu hrozby uvěznění podle farmáře nyní nikdo ze zemědělců těmto postupům nevzdoruje. „Je nepravděpodobné, že by se odtamtud (z vězení) někdo z nás dostal živý a zdravý,“ dodává Uzbek.
Regionální úřady se k tvrzením zemědělců na dotaz RFE/RL nevyjádřily, informoval server.
Čínská „ekonomická past“
Převody pozemků ve Ferganské kotlině, kde se setkávají hranice Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, jsou nejnovějším projevem viditelných tendencí ve Střední Asii – nárůstu protičínských nálad vyvolaných spory o půdu, napětím na trhu práce či obav z plíživého čínského vlivu, upozorňuje RFE/RL.
Hospodářská přítomnost Pekingu ve Střední Asii v posledních letech roste rychle v rámci ambiciózní čínské iniciativy Pásmo a cesta neboli Nové Hedvábné stezky, podotýká RFE/RL. Co se týče samotného Uzbekistánu, od začátku tohoto roku je Čína jeho největším obchodním partnerem. V zemi má působit více než 3400 čínských firem, což překonává i počet ruských subjektů. Podobný model se objevil i v dalších středoasijských zemích, například v Kazachstánu.
Čínské investice slibují infrastrukturu či pracovní místa. Uzbecká politoložka Nargiza Muratalievová podle RFE/RL upozorňuje, že středoasijské země se stále častěji dostávají do takzvané čínské „ekonomické pasti“. Má jít o snadný přístup k úvěrům s často s neprůhlednými podmínkami, které mohou slabší státy nakonec vystavit politickému tlaku nebo zabavení majetku.
Muratalievová zmínila například to, že Peking v roce 2011 výměnou za odpuštění dluhů získal v Tádžikistánu více než jedenáct set kilometrů čtverečních půdy, což je jasný příklad možných důsledků chycení se do této „pasti“.
Čína je již nyní největším věřitelem v Uzbekistánu s celkovým objemem nesplacených úvěrů ve výši 3,8 miliardy dolarů (83 miliard korun), informuje RFE/RL.
„Obecnou charakteristikou čínských úvěrů pro všechny země v regionu je snadnost získání dluhů, jejich obtížné splácení a také netransparentnost postupů a specifických podmínek,“ tvrdí Muratalievová.
Splácení dluhů, převody půdy a rostoucí čínská ekonomická kontrola rovněž podle Rádia Svobodná Evropa podporují místní vnímání „neokolonialismu“, zejména pokud jsou místní komunity vyloučeny z rozhodovacích procesů.
Obavy ze zacházení jako s Ujgury
Averzi proti rozšiřující se přítomnosti Pekingu v oblasti podněcuje také tvrdé zacházení Číňanů s Ujgury a dalšími původními etnickými skupinami v čínské provincii Sin-ťiang, s nimiž mají Středoasijci společné jazykové, kulturní a náboženské vazby. Panují obavy, že stejně by mohl jednou Peking přistupovat právě i k obyvatelům této části země.
„Ukázalo se, že Číňanům se moje půda opravdu líbí, chtějí ji vzít i ostatním zemědělcům. My jsme samozřejmě proti, ale okresní guvernér, prokurátor a policejní náčelník na nás stále vyvíjejí nátlak,“ řekl RFE/RL jeden z farmářů ze západní Andižanské oblasti v Uzbekistánu.
„Největší obavy máme z toho, že se mohou následně zmocnit naší země a udělat nám totéž, co udělali Ujgurům v Sin-ťiangu,“ dodal farmář.
Rostoucí vliv Číny ve světě
Čína se snaží prosadit svůj vliv i v dalších částech světa. Kromě toho, že Tchaj-wan považuje za své území, si nárokuje i prakticky celé Jihočínské moře, včetně částí, na které vznášejí nárok Filipíny, Vietnam, Indonésie, Malajsie a Brunej.
Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) poznamenává, že Tichomoří jako takové představuje pro Čínu několik strategických příležitosti. A to jak od přístupu k zásobám ryb, dřevu či kritickým nerostným surovinám, tak po geostrategické cíle, jako je vytlačení Spojených států v blízkém regionu a zkomplikování krizového plánování USA a spojenců.
S výrazným nárůstem čínské ekonomické angažovanosti, prostřednictvím rozvojové pomoci i půjček, se zvýšila i její diplomatická přítomnost a snaha o uzavírání dvoustranných dohod s tichomořskými zeměmi, píše CSIS.
Vliv Číny je přítomný také v Latinské Americe, který vzrostl za poslední desetiletí především jejími miliardovými investicemi do infrastrukturních projektů. Jen od roku 2005 poskytly čínské státní banky devatenácti zemím Jižní a Střední Ameriky více než 140 milionů dolarů (přes tři miliardy korun), napsal s odkazem na výzkum think tanku Diálogo Interamericano server vozdeamerica.com.
Klíčovým zdrojem investic je Čína také v Africe – vzájemné vztahy mají zásadní význam pro snahu Pekingu rozšířit svůj vliv ve světovém řádu ovládaném Západem, dodává server Asia Times.
