Washington/Praha – Poprvé v dějinách lidstva překročila koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře magickou hranici 400 ppm (Parts per million - tedy 400 částic CO2 v milionu částic atmosféry). Vyplývá to ze čtvrtečního měření laboratoře na havajské sopce Mauna Loa. Tak vysoká koncentrace byla v atmosféře naposledy před několika miliony lety, kdy ještě po planetě nechodili žádní lidé, napsal server BBC News.
Stejné množství CO2 jako nyní bylo na Zemi naposledy zhruba před třemi miliony let, v období takzvaného pliocénu. Tehdy v Arktidě nebyl žádný led, v prostoru dnešní Sahary byla savana a hladiny moří byly asi o 40 metrů výše než v současnosti, napsal deník The Guardian.
Koncentrace CO2 se na vrcholu havajské sopky kontinuálně měří už 55 let. Před půlstoletím se množství oxidu uhličitého pohybovalo kolem 315 ppm a v posledních desetiletích bez přestávky stoupalo. Na počátku průmyslové revoluce v 19. století se hodnoty pohybovaly kolem 280 ppm.
Jan Hollan z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR:
„Je nepochybné, že hodnota 400 ppm je neslučitelná s cílem, který si daly všechny fungující státy již v roce 1992, totiž stabilizovat koncentraci skleníkových plynů na úrovni, která by předešla nebezpečnému narušení klimatického systému vlivem lidské činnosti.“
České sdružení Klimatická koalice dnes označilo za hlavní příčinu nárůstu koncentrace skleníkových plynů spalování fosilních paliv. „Nárůst koncentrace CO2 se děje rychlostí, která značně komplikuje naši možnost se novým podmínkám přizpůsobit. Proto je hlavním řešením redukovat emise skleníkových plynů,“ uvedla Klimatická koalice, která je platformou českých nestátních neziskových organizací, které se zabývají zejména ochranou životního prostředí. Státy podle ní musí přijmout svou odpovědnost, jak na národní, tak globální úrovni.
„Tyto změny znamenají pro lidi řadu hrozeb. Nevíme přesně, jak velké jsou, ale není pravděpodobné, že se přes to dostaneme bez obrovských potíží,“ prohlásil klimatolog Ralph Keeling. Potíže se v posledních letech projevují stále silněji. Loni v létě odtálo nejvíc arktického ledu za historii měření. Mnoho regionů po celém světě zažívá extrémní výkyvy počasí - od nezvykle silných bouřek po rekordní sucha. Za tím vším je podle vědců nárůst hladin oxidu uhličitého - plynu, který zabraňuje odrazu slunečního záření zpět do atmosféry. Ani třicet let boje proti emisím skleníkových plynů - jako zákaz freonů, zavádění úsporných motorů nebo Kjótský protokol - proces nezastavilo.
Smysluplné výsledky ukazuje jen malá část světa - převážně bohaté evropské státy, které si mohou ekologická opatření dovolit. Zatímco trojice největších znečišťovatelů planety – Čína, Spojené státy a Rusko – přistupují na citelná průmyslová omezení jen velmi neochotně.
