New York - Velký úspěch slaví v amerických, evropských a také českých kinech nový snímek komika Saschy Barona Cohena „Diktátor“. Příběh paroduje bývalého libyjského vůdce Kaddáfího, ale nastavuje také nenápadné zrcadlo Západu. Ukazuje, jak lehkomyslně vyspělý svět zachází s podobnými diktátory i jejich neblahým dědictvím.
Komik tentokrát v roli diktátora. Sacha Baron Cohen imituje Muammara Kaddáfího a své kreace přivádí k dokonalosti. Oficiálně jde o imaginárního generála, admirála Aladdína. Podobnost s Kaddáfím ale bije do očí. Filmová parodie je „hrdinským příběhem diktátora, který s nasazením života brání příchodu demokracie do země, jíž s takovou láskou utiskuje“. Cohen se do své role tak vžil, že v jeho stejnokroji vyrazil na hollywoodské Oscary a dává v něm rozhovory novinářům. Plukovníka Kaddáfího imituje do posledního detailu.
Cohenova komedie slaví úspěch. Zasvěcenější v něm ale čtou ještě jeden příběh. O muži, který podobně jako admirál defiloval před lety ulicemi a mnozí mu kvůli ropě i vlivu tiše nadbíhali. „Kaddáfí se nepochybně hodil i mnoha lidem v zahraničí, byl to stabilní partner, který tam byl již desítky let, a veškeré smlouvy, které podepsal, nějakým způsobem dodržoval,“ řekl Petr Zavadil, redaktor ČT.
Kdo diktátora svrhne, nese odpovědnost i za další vývoj jeho země
Cohen Kaddáfího přehrává a vytahuje do absurdity. Ukazuje ale zároveň diktátora, kterého všichni potřebují, protože je čitelný a dokáže ve své zemi udržet brutálním stylem pořádek. Film jako by mířil do minulosti, ale hlavně současnosti Libye. Kdo si s diktátorem začne, nese odpovědnost nejen za jeho svržení, ale i za další vývoj jeho země. Realita svobodné Libye teď není vůbec růžová. Perou se v ní znesvářené klany a k moci se derou islamisté.
„Každý chce urvat moc,“ popisuje současnou situaci v Lybii Zavadil. Západ už to ale příliš nezajímá. Zbavil se s velkou pompou diktátora, jehož podpora už byla najednou neúnosná. Scénář pro další vývoj nemá. A země jako Izrael kroutí hlavou. „Sice zvítězila vůle lidu, ale může to být ještě horší,“ myslí si Jakub Szántó, redaktor ČT.
Současná situace v Lybii už Západ nezajímá
Cohenovo podobenství o Diktátorovi tedy vybízí k zamyšlení, jak se Západ k podobným lidem dlouhodobě staví. A jak moc ho teď zajímá osud zemí, ve kterých před rokem okázale podporoval arabské jaro. Sacha Baron Cohen tak, možná nechtěně, vytvořil vztyčený ukazováček západnímu světu. Diktátoři bývají svůdní a občas i bizarně zábavní. Za pletky s nimi se ale draze platí. Během života i roky po jejich pádu.
Kazaši po Boratovi zavrhli i Diktátora
Kazachstán skoncoval s promítáním filmu Diktátor po čtrnácti dnech. Snímek byl z rozhodnutí kazašského distributora z kin stažen bez vysvětlení a například v Tádžikistánu se do distribuce nedostal vůbec. Zákaz tamní úřady zdůvodnily „odlišnou mentalitou tádžických diváků“. V Turkmenistánu se obešli bez zdůvodnění. V Uzbekistánu pustili do kin cenzurovanou verzi zkrácenou o osm minut nejprovokativnějších scén.
Baron Cohen si diktaturu nenechá vzít nějakou demokracií
Film měl premiéru v Londýně. Přestože i tento Cohenův film režíroval tvůrce Borata a Bruna Larry Charles, Diktátor se od obou výrazně liší. Nepohrává si totiž s dokumentárním stylem vyprávění, ale naplno přiznává, že jde o vyfabulovaný příběh o tom, že i krutovládci můžou být v soukromí velmi milí lidé.
Představitelé zemí, které nebezpečí demokracie neodolaly, rozhodnou Aladdina pozvat do budovy OSN, aby mu vážně promluvili do stylu vládnutí. Vypraví se proto nebojácně do New Yorku se svým poradcem a svým dvojníkem, ale než se rozkouká, skončí vinou spiklenců polonahý a hlavně k nepoznání oholený na ulici, odkud může jen zoufale zírat, jak jeho imbecilní záskok zničí během okamžiku všechno, co vybudoval on, jeho táta, táta jeho táty a všichni předešlí tátové.
Průvodce a podporu najde shodou náhod v člověku, od kterého by si jinak udržoval co největší distanc - v ženě. S pomocí této ortodoxní feministky s chlupatým podpaždím, levicové aktivistky a vegetariánky se pokusí pro svou zemi diktaturu a tyranii zachránit.
