Na Slovensku nenastala žádná nová věčnost, na Slovensku se toliko vystřídal prezident, řekl v pořadu Interview ČT24 k právě skončeným volbám spisovatel, publicista a autor dvou knih o moderní slovenské historii Pavel Kosatík. Dále hovořil například o rozdílech mezi Čechy a Slováky ve vztahu k Západu, k Rudé armádě či k ideji slovanství.
Slováci mají jiný vztah k Rudé armádě nebo ke slovanství než Češi, říká publicista Kosatík
29 minut
Interview ČT24: Spisovatel a publicista Pavel Kosatík
Kosatík v pořadu uvedl, že síly, které zpochybňují západoevropský liberalismus, to, co se zjednodušeně nazývá Západem, jsou ve větším, nebo menším množství téměř v každé zemi. V Česku však mají podle něj spíše marginální povahu, zatímco na Slovensku jsou silnější. „Je to i tím, že my tady máme se Západem jiné zkušenosti než Slovensko.“
Rudá armáda osvobodila celé Slovensko
Neměli bychom podle něj tedy v Česku zapomínat, že celé území Slovenska bylo osvobozené Rudou armádou. Navíc po velmi krvavém Slovenském národním povstání. To podle Kosatíka vedlo k tomu, že Slováci nabyli k Rudé armádě úplně jiný vztah „než my tady, kde se bavíme o tom, jaká zvěrstva dělal maršál (Ivan) Koněv.“
Kosatíkovi je tak líto, že v Košicích na náměstí viděl symboly srpu a kladiva, protože pro něj je to ekvivalent hákového kříže. „Ale oni to vnímají jako součást úcty k osvoboditelům,“ řekl Kosatík. „Tak zřejmě mají právo na takový názor,“ dodal.
Kosatíkovi je rovněž líto, že po nástupu vlády Roberta Fica nastal odvrat od toho, co bylo nastoupeno v minulosti dvěma vládami Mikuláše Dzurindy, za nichž bylo dosaženo prozápadní orientace.
Situace, která nastala v sobotu večer s vítězstvím Petera Pellegriniho v prezidentských volbách, mu připomíná situaci v roce 1992, kdy se stal slovenským premiérem Vladimír Mečiar a posléze došlo k rozdělení Československa. „Rozdíl byl v tom, že my (v Česku) jsme doufali, že jdeme do evropských institucí, zatímco Mečiar inklinoval k Bělorusku a k Rusku“.
Dnes je však podle Kosatíka situace v něčem komplikovanější, než byla tenkrát. „Dnes jsme všichni v evropských strukturách a oni, když budou chtít, je takto můžou červotočivě navrtávat zevnitř.“
Anomálie ve vztahu ke slovanství
Jádro rozdílu mezi Čechy a Slováky pak vidí v tom, že každý je jinak nastaven směrem k Východu. V českém prostředí je podle něj pojem slovanství úplně pasé. Tvářit se, že existuje nějaká panslovanská nirvána, to jsme si odžili v 19. století. Ale Slováci to mají, řekl Kosatík s tím, že ho to velmi šokuje. „Je to anomálie i vzhledem k ostatním zemím Evropy.“
Vysvětluje si to mládím slovenského národa. Dal to také do kontrastu s Čechy, které (prezident Tomáš Garrigue) Masaryk „tlačil“ během hilsneriády do toho, aby nevěřili na pověru o židovské rituální vraždě. Nebo když během sporů o Rukopisy (spor mezi zastánci a odpůrci pravosti Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského) zdůrazňoval, že se nesmí lhát o vlastní historii. Slováci se podle Kosatíka hodně upínají směrem k Velké Moravě a cítí se jejími potomky a nejstarším slovanským národem.
„To jsou tak strašné bludy, pak je ta řeč těžká,“ dodal Kosatík.
