Kesennuma (Japonsko) - Datum 11. března 2011 Japonci nezapomenou. Podmořské zemětřesení, mohutné smrtící vlny tsunami, skoro 20 tisíc mrtvých. Jedním z postižených míst bylo i rybářské městečko Kesennuma. Zpravodaj ČT Tomáš Etzler tam byl nyní a je tam i dnes. Sám tvrdí, že jako novinář pracoval ve více než padesáti zemích a prošel třemi válkami, nicméně na zkázu, kterou viděl v Kesennumě, připraven nebyl. Město poškodilo zemětřesení, pak jej smetla tsunami, a co zbylo, zničil obrovský požár, který způsobilo palivo z poškozených nádrží místního přístavu. A jak se žije dnes ve městě, které tsunami téměř vymazala z mapy světa?
Kesennuma, 11. března 2011, přibližně 15:15 hodin odpoledne místního času. Úzký záliv Tichého oceánu se začíná vylévat z břehů. Lidé filmující první záběry ještě netušili, že se blíží jedna z největších tsunami v moderních dějinách. Voda se valí rychleji a rychleji a její hladina rapidně stoupá - po třech minutách už miliony tun vody drtí střed města.
Jizvy po katastrofě, která způsobila v Japonsku škody za více než pět a půl bilionů korun, lze vidět v Kesennumě na každém kroku – na místech, kde stávaly domy a obchody, jsou jen zbytky základů, v nichž se koupají racci. V městečku bylo zničeno nebo poškozeno na patnáct tisíc budov. V sedmdesátitisícové Kesennumě zahynulo přes 1 300 lidí. Větším ztrátám na lidských životech zabránilo varování z tlampačů. Tisíce lidí tak uprchly do svahů okolních hor.
Místní rybářský přístav, který byl pilířem hospodářství, vlna z velké části zničila. Pobřeží a dno oceánu se tu při zemětřesní propadlo o jeden metr. Přístav dnes nepracuje ani z poloviny své kapacity. Ekonomické ztráty tak nadále rostou a pro správu přístavu jde o závod s časem. „Nejtěžší záležitostí rekonstrukce přístavu je, jak jej opravit, zatímco ho někteří provozovatelé rybářských společností již používají,“ vysvětluje jeden ze zaměstnanců.
Tisíce lidí, kteří přišli o domovy, žijí v provizorních ubytovnách tři kilometry za městem. V méně poškozených částech Kesennumy postavila vláda dočasné prostory pro podnikatele, jejichž obchody smetla voda. Nikdo neví, jak dlouho tady budou muset zůstat. Místní vláda stále pracuje na nových plánech města, ale dosud nerozhodla, kde se v devastovaných čtvrtích města bude moci opět stavět nebo opravovat, a kde ne.
Vláda slibuje, že nové urbanizační plány zveřejní do konce letošního března. Na pomalost vládních rozhodnutí a rekonstrukce si stěžují i nakupující.
Někteří lidé se rozhodli na vládu nečekat a začali obnovovat sami. Rodina Sugawarů prodává lidem a restauracím v Kesennumě alkohol už po čtyři generace. Po zemětřesení sice slyšeli varování, že se blíží několikametrová vlna, nicméně podobná hlášení znali již z minulosti, kdy se hrozba nenaplnila. Rozhodli se proto přemístit pouze rodinné auto. Když se Hadeki Sugawara, který vůz zaparkoval ve svazích nad městem, chtěl k domu vrátit, s hrůzou pozoroval, jak oceán zaplavuje údolí pod ním.
Hadeki Sugawara má dokonce fotku, na níž sám zachytil potápějící se rodinný obchod:
„Náš obchod je tady. To je střecha. Když jsem tu fotku udělal, neuvědomoval jsem si, kde náš dům je. Jen jsem zmáčknul spoušť. Měl jsem strach se na obrázek podívat. Kdybych na něm rodinu neviděl, myslel bych si, že nejsou naživu. Okamžitě poté, co jsem tu fotku udělal, rozhlédl jsem se a začal rodinu hledat na místech, kam se mohli evakuovat.“
V domě se utopili Hadekiho prarodiče a jeho otec je nezvěstný. Matka se zachránila na balkóně ve třetím patře. „Strávila tam noc. Byla tam i se sousedkou. Až do dalšího dne jsem netušil, že je naživu.“
Svůj obchod přestěhovali do nepoškozené čtvrti města a plánují ho rozšířit do původní velikosti. Vedle loajálních starých zákazníků přibývají i noví, které jejich příběh přežití a houževnatosti inspiroval.
