Když Rusko v roce 2014 spustilo svou agresi proti Ukrajině, kterou před třemi lety ještě vystupňovalo plnohodnotnou pozemní invazí, odůvodňovalo ji – a stále tak činí – mimo jiné nepravdivým tvrzením, že Kyjev zakazuje na svém území ruštinu a že proto musí tamní ruskojazyčné obyvatele chránit. Je to přitom Moskva, kdo na okupované Ukrajině systematicky potlačuje ukrajinskou identitu a jazyk. Nyní se chystá zakázat ukrajinštinu v tamních školách úplně.
O návrhu nového nařízení ruského ministerstva školství píše na svém webu list Kommersant. Podle něj by měla od 1. září ukrajinština zcela zmizet ze základních a středních škol v Rusku a na Ruskem okupovaných ukrajinských územích.
Web The Moscow Times dodává, že nařízení rovněž ruší ukrajinskou literaturu jako vyučovací předmět pro první až devátou třídu. Zůstat by měla v desáté a jedenácté třídě, píše web bez dalších podrobností o tom, jak by měla výuka vypadat.
Podle tvrzení Kommersantu, který se odvolává na údaje ruského ministerstva školství, se na okupované Ukrajině učila dosud ukrajinština jako rodný jazyk povinně v Záporožské a Chersonské oblasti a na žádost rodičů byly kurzy ukrajinštiny dostupné v Doněcké a Luhanské oblasti a na Krymu.
Podle výzkumníků, lidskoprávních aktivistů, ukrajinských úřadů či zkušeností obyvatel okupovaných oblastí ale Rusko v podstatě jen formalizuje to, co už dávno funguje, neboť vzdělávání v ukrajinštině na okupovaných územích – navzdory výše zmíněným údajům ruských úřadů – v praxi stejně téměř neexistuje.
Ukrajinština mizí ze škol od počátku okupace
Například Pavlo Lysjanskyj, ukrajinský aktivista za lidská práva a ředitel Institutu pro strategická studia a bezpečnost, připomněl, že třeba v Doněcké a Luhanské oblasti, jejichž části jsou pod ruskou kontrolou od roku 2014, začalo vymazávání ukrajinštiny dlouho před plnohodnotnou invazí v roce 2022.
„Takzvané ‚ministerstvo státní bezpečnosti‘ začalo tlačit na školy a rodičovské výbory, aby podepsaly prohlášení odmítající výuku ukrajinštiny. Některé školy se pokusily o odpor. Ale do roku 2017 přešel celý tamní vzdělávací systém na ruské standardy. Pozorovatelům OBSE bylo řečeno, že sami rodiče odmítají (nechat své děti učit se ukrajinštinu),“ řekl stanici BBC, jejíž článek přeložil do angličtiny web Meduza.
„Ukrajinštiny bylo pořád méně… a pak ji zrušili“
Jak ukrajinština postupně mizela ze škol na okupovaném území už dříve, popsala stanici Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) osmnáctiletá Olja, která dříve navštěvovala školu na okupovaném Donbasu a nyní studuje na univerzitě na území pod kontrolou Kyjeva.
Podle této studentky byly po okupaci ukrajinský jazyk a literatura sloučeny do jedné hodiny, která se zpočátku konala jednou týdně, ale pak „stále méně a méně často – a v roce 2020 ji prostě zrušili“.
Podobná je i situace na okupovaném Krymu. Podle ukrajinského Centra pro občanské vzdělávání Almeda, která má ale k dispozici jen ruské údaje, se tam ještě v roce 2014 učily ukrajinštinu všechny školní děti, avšak letos už jen půl procenta z nich. Obdobné je to i na dalších okupovaných územích. Dostupná data navíc nejsou spolehlivá.
„Metodika je omezená, protože se spoléháme na data od okupačních úřadů. Když tyto informace ověříme, zjistíme, že k (ukrajinskému) jazyku tam neexistuje žádný skutečný přístup. Ve skutečnosti jsou i tato čísla pravděpodobně ještě nižší,“ vysvětlila podle webu Ukrajinska pravda ředitelka Almedy Marija Suljaninová.
Výuka ukrajinštiny je risk
Ještě po zahájení totální invaze ruští představitelé veřejně prohlašovali, že ukrajinština se ve školách stále může vyučovat a šéf Kremlu Vladimir Putin tvrdil, že ji v Rusku (Moskva považuje okupované části Ukrajiny za ruské – pozn. red.) nikdo zakazovat nehodlá. „Jak můžeme zakázat jejich jazyk a kulturu? Ani o tom nepřemýšlíme,“ tvrdil podle ruské státní agentury TASS v říjnu 2022.
Podle Lysjanského to ale nikdy nebyla pravda. „V praxi byli učitelé ukrajinštiny v roce 2022 okamžitě nuceni začít místo ukrajinštiny učit ruštinu. V podstatě v těchto oblastech nyní téměř nezbyli žádní učitelé ukrajinštiny,“ podotkl.
Nové ruské nařízení sice teoreticky nebrání školám v nabízení kurzů v ukrajinštině, musely by se však konat mimo běžný rozvrh hodin. Jak navíc upozorňují ukrajinské i mezinárodní organizace pro lidská práva, výukou v ukrajinštině nebo jejím studiem – osobně či na dálku – riskují lidé pronásledování ze strany okupačních úřadů.
„Ruské úřady a jejich zástupci trestali distanční vzdělávání nebo výuku podle ukrajinských osnov a vyhrožovali rodičům pokutami, ztrátou péče o děti a zadržením, pokud své děti nezapíší do ‚ruských‘ škol nebo pokud se jejich děti budou distančně učit podle ukrajinských osnov,“ shrnula loni organizace Human Rights Watch.
Stejné či podobné situace – ideologickou převýchovu ukrajinských dětí v duchu ruské propagandy, zákaz předmětů v ukrajinštině, pálení ukrajinských učebnic, nátlak na rodiny včetně výhrůžek, že o potomky přijdou, či tajné vzdělávání dětí v ukrajinských on-line školách – popisují i další zdroje.
Snaha o podmanění si Ukrajinců
Rusko zákaz ukrajinštiny oficiálně zdůvodňuje „změnami v geopolitické situaci ve světě,“ uvádí Kommersant. Ve skutečnosti jde ale o pokus změny naopak vnutit, tedy posílit kontrolu Moskvy nad okupovanou částí Ukrajiny, podotýká RFE/RL. Zapadá to do snah Rusů o podmanění si Ukrajiny a Ukrajinců, kteří podle nich nejsou samostatným národem.
„Okupanti si zcela uvědomují, že kulturní identita je velmi důležitá a že člověk, který ovládá ukrajinský jazyk, by se v budoucnu mohl stát součástí ukrajinského světa, součástí ukrajinského společenství,“ řekl stanici RFE/RL Stanislav Fedorčuk, předseda Ukrajinské lidové rady v Doněcku a Luhansku, organizace hájící práva vnitřních uprchlíků.
Cílem Ruska je „přerušit spojení s jazykem jako komunikačním prostředkem a odstranit ho ze vzdělávacího procesu“, dodal Fedorčuk.
Součástí rusifikačního nátlaku je třeba také vnucování ruských pasů pod hrozbou deportace či vazby, potvrdili výzkumníci. Ukrajinské děti žijící na okupovaných územích čelí cílené militarizaci, jejímž záměrem je vycvičit z nich vojáky pro boj nejen proti vlastní zemi, ale i pro budoucí ruské války.
Rusko porušuje mezinárodní právo
Omezování ukrajinštiny či indoktrinace dětí v duchu ruské propagandy přitom porušuje mezinárodní právo, neboť i pro okupanty platí určitá pravidla.
„Úmluva OSN o právech dítěte zaručuje právo dětí na vzdělání, které rozvíjí respekt k ‚vlastní kulturní identitě, jazyku a hodnotám‘ dítěte, jakož i k ‚národním hodnotám‘ země původu dítěte,“ citovala stanice RFE/RL organizaci HRW.
„Ruskem zavedené změny ve vzdělávání na okupovaných územích rovněž porušují další mezinárodní standardy v oblasti lidských práv, včetně zákazu válečné propagandy, práva dítěte na vzdělání v mateřském jazyce a práva rodičů na volbu vzdělávání svých dětí,“ uvedla organizace.
Ruské obviňování ze „zákazu“ ruštiny
Je to přitom právě Rusko, které si stěžuje na údajnou diskriminaci Rusů a ruskojazyčných obyvatel na Ukrajině. Tímto nepravdivým tvrzením mimo jiné zdůvodňuje zahájení své války proti Ukrajině v roce 2014 a její následnou eskalaci v roce 2022.
Rusko obviňovalo Kyjev, že „zakazuje“ ruštinu, třeba poté, co ukrajinský parlament v únoru 2014 anuloval zákon, který umožňoval v některých oblastech země používat ruštinu prioritně, tedy jako oficiální a vyučovací jazyk místo ukrajinštiny. Zákon prošel v době vlády prezidenta Viktora Janukovyče a nakonec ho definitivně zrušil ústavní soud, který však nehodnotil obsah, nýbrž tak rozhodl kvůli porušení pravidel při schvalování předlohy v parlamentu.
Znovu přišla Moskva se „zákazem ruštiny“ na Ukrajině, když zásadní jazykový zákon z roku 2019 učinil ukrajinštinu povinnou téměř ve všech sociálních oblastech. Neomezuje ale užívání jakéhokoli jazyka v soukromí a při církevních obřadech a ani na úřadech či jinde není zakázáno mluvit rusky, pokud se na tom účastníci domluví.
Ukrajinština je podle tohoto zákona povinná i jako vyučovací jazyk ve státním vzdělávání od druhého stupně základních škol výše. Učit lze i v jazycích zemí EU, ale nikoliv v ruštině. Rusové a rusky mluvící Ukrajinci by měli mít minimálně osmdesát procent výuky v ukrajinštině. Neznamená to však, že by se ruština nesměla učit, je ji pořád možné studovat či mít jako volitelný předmět.
Zákon se navíc netýká soukromých škol, které mohou mít jakýkoli vyučovací jazyk, avšak musejí vyučovat i ukrajinštinu a zajistit, aby jejich studenti dosáhli požadované úrovně její znalosti. Účinnosti zákona předcházelo několikaleté přechodné období a lidé také měli možnost navštěvovat bezplatné jazykové kurzy.
