Dijala (Irák) - Pro americké vojáky v Iráku se po včerejším prohlášení Baracka Obamy, že bojové jednotky stáhne ze země do konce srpna 2010, nic nezměnilo. Dál plní svoje úkoly - k těm nejnebezpečnějším patří hledání a likvidace nastražených výbušnin. S ženisty přímo v akci natáčel reportér ČT Jakub Szántó.
Vojenská mise začíná krátce po rozbřesku, konvoj obřích obrněných vozidel, 34tunových RG33 naplněných elektronikou, vyráží ze základny Warhorse už před sedmou hodinou ráno. Po necelé hodině doráží na místo setkání s iráckými vojáky. „Chci, abyste po celou dobu zajišťovali okolí. Můžete poslat čtyři vaše pyrotechniky, aby nás sledovali,“ velí Frank Falcelori z amerického námořnictva.
Podle irácko-americké smlouvy velí od začátku roku společným misím irácká strana. Ve skutečnosti ale její vojáci teprve získávají některé zkušenosti v terénu. V minulých týdnech z oblasti irácká armáda vyhnala al-Káidu, teď ale nastupují Američani, kteří mají daleko lepší vybavení na hledání výbušnin. Až oblast vyčistí, vrátí se sem vesničané, které povstalci vyhnali.
Mise armádních pyrotechnických týmů mají v odlehlých oblastech provincie Dijala tu nejvyšší prioritu. Tudy totiž pašuje al-Káida a iráčtí povstalci zbraně z Íránu. Tým seržanta Jamese Haffy, který slouží svou už čtvrtou iráckou misi, projíždí s maximální opatrností palmovým hájem. Na každém metru může číhat nastražená výbušnina - v podezřele pohozené tašce, v příkopu nebo třeba ve křoví.
„Vpředu vždycky jede obrněný bagr. Jeho lžíce dokáže vyhrabat nastražené miny, aniž by vybuchly. My zatím elektronicky rušíme odpalovací signál,“ vysvětluje James Haffa z 87. jednotky bojových ženistů. První ukryté zbraně, rakety krátkého doletu, nacházejí vojáci ani ne po hodině hledání. A další následují, celkem šest na dálku odpalovaných výbušnin a jeden větší úkryt zbraní, v porovnání s jinými dny nadprůměrný úlovek. Po 15 hodinách se 87. jednotka bojových inženýrů vrací na základnu. Pátrání po tmě je příliš velký risk.
