Do Turecka míří první část německé vojenské mise zaměřené na boj proti Islámskému státu (IS). Jednotky se mají zapojit do monitorování syrského území, bombardování se účastnit nebudou. Jejich nasazení schválil Spolkový sněm minulý týden přes výhrady opozice i části vládních sociálních demokratů (SPD). Očekává se, že téma bude společně s migrací rezonovat jejich třídenním sjezdem, který začíná v Berlíně.
Čtyři desítky vojáků a dva průzkumné letouny Tornado jsou předvojem německé vojenské mise, která znamená první krok k většímu zapojení země do syrských bojů. Berlín ale trvá na tom, že půjde jen o průzkumné lety, primárním úkolem jednotek bude podpora spojenců.
„Vojenský zásah bude spočívat v průzkumných misích, vysílání letadel pro tankování ze vzduchu,“ uvedl německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD). Cílem mise je politické řešení vleklé krize a operace je tak zatím omezena na jeden rok. Její náklady by měly dosáhnout asi 134 milionů eur - tedy přes 3,5 miliardy korun.
Proti aktivnímu zapojení armády se vyslovili zástupci levice a zelených. Varovali, že vojáci hrozbu teroru nevyřeší. „Útoky v Paříži nás Evropany donutily přiznat si, že Blízký východ neleží v sousedství Ameriky, ale v sousedství našem. Válka v Sýrii a Iráku ohrožuje Evropu, Německo a Francii. To si musíme uvědomit,“ obhajoval misi předseda zahraničního výboru Spolkového sněmu Norbert Röttgen z vládní CDU.
Celkem chce Berlín do Turecka vyslat až 1200 vojáků, šest letounů Tornado, tankovací letoun a vojenskou fregatu. Jednotky by měly spolupracovat s francouzskou letadlovou lodí Charles de Gaulle. Tu Paříž do oblasti vyslala coby reakci na nedávné teroristické útoky.
Část vládní SPD je proti misi
Nasazení armády nekritizuje jen opozice, proti jsou také mnozí vládní politici ze Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). „Část SPD má obavu z militarizace německé zahraniční politiky,“ vysvětluje expert Vladimír Handl z Ústavu mezinárodních vztahů FSV UK.
Na sjezdu sociálních demokratů, který se koná v Berlíně, bude kromě působení německých vojsk v Sýrii dalším zásadním tématem migrace. SPD je členem velké koalice kancléřky Angely Merkelové (CDU), pohledy křesťanských a sociálních demokratů na uprchlíky jsou však rozdílné.
„CDU se staví spíše do defenzivní pozice, snaží se omezit azylový zákon a příchod azylantů, omezit možnosti příchodu rodin za žadateli o azyl. SPD trvá na tom, že nebudou definovány hranice počtu příchozích a nebude prosazeno zostření azylového zákona. Chtějí naopak nový imigrační zákon či vznik integračního fondu,“ říká Handl. „Akcent SPD leží na schopnosti integrovat lidi.“
Migrace – šance pro nacionalisty?
Voličská obliba vládního konzervativního bloku klesá. „Všechny strany dnes trpí tím, že jim odchází voliči, kteří jsou nespokojeni s imigrační politikou,“ konstatuje Handl. Ve společnosti podle něj převládají obavy z příchodu běženců, zároveň však trvá i představa, že Německo má vůči nim být solidární. „Je to poněkud rozpolcený pocit, lidé se cítí přetíženi náklady a množstvím uprchlíků, ale v zásadě nadále převládají solidární pocity,“ popisuje.
Proměna veřejného mínění se zákonitě projevuje v preferencích jednotlivých stran. „Středové strany mírně ztrácejí, mírně roste podpora nacionalistické pravicové Alternativ für Deutschland (AfD), která má dnes asi 11 procent,“ říká Handl. „Část obyvatel se necítí být reprezentována žádnou ze stran hlavního proudu, protože jsou příliš korektní a vstřícné. Hledají ostrou alternativu. Ve východním Německu má AfD dokonce 16 procent,“ dodává.
