Ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny, anexe Krymu, ale i válečný stav po incidentu v Kerčském průlivu – to vše nepříznivě vnímají i tamní lidé s českými kořeny. V roce 1869 připutovaly do ukrajinské vesnice Čechohrad rodiny z Čech, a nedávno zvolilo cestu opačným směrem několik desítek rodin. Mladší lidé s českými kořeny je nyní plánují následovat.
Místní lidé vesnici Novhorodkivka stále říkají Čechohrad, jak ji nazvali čeští přistěhovalci, kteří sem z Litomyšle a okolí přišli v roce 1869. Car Alexandr II. jim tehdy daroval půdu, díky tomu se ve vesnici usadilo 27 rodin z Čech.
Do roku 1947 se v místní škole mluvilo pouze česky. Jenže sovětský režim pak češtinu zakázal a změnil i název vesnice. „Doma i ve školce se stejně mluvilo česky, děti šly do první třídy a neuměly slovo rusky,“ říká předsedkyně krajanského spolku Svitlana Čubyrová.
Ještě nedávno tvořili v obci na jihovýchodě Ukrajiny lidé s českými kořeny nejsilnější skupinu, nyní je situace úplně jiná. Podle Svitlany Čubyrové si řada z nich ze strachu vybrala odchod do České republiky a hodně rodin odjelo. Do země svých předků se přesunuli hlavně mladí lidé. Ti starší ve vesnici zůstali.
Patří k nim třeba penzista Vladimír Sršeň, který si stále přivydělává jako řidič autobusu. Viktor Zezula ve svých 76 letech zas zaměstnává na farmě 50 lidí z vesnice. Podle něj poslední události výrazně ovlivnily život české menšiny: „Krym, co nám Rusové zabrali, i vojna na Donbase. To je moc špatně.“
Viktor Zezula k tomu dodává, že další mladší lidé s českými kořeny vážně přemýšlejí o tom, že budou následovat příklad ostatních a hledat lepší život v zemi svých prapředků.
