Mekka - V Saúdské Arábii začíná Hadždž, každoroční muslimská pouť do Mekky. Vízum dostaly až čtyři miliony věřících z celého světa. Letošní náboženskou událost však doprovází obavy z terorismu a smrtících epidemií.
Do Mekky po roce opět zamíří miliony muslimů. Pouť se koná ve 12. měsíci islámského roku mezi 7. až 13. dnem. „Lidé po té cestě touží. Jsou nadšení, když dostanou povolení jet do Mekky. Je to možnost, jak očistit své hříchy,“ konstatoval palestinský islámský učenec Mustafa Abú Suej.
Pro saúdské úřady to ale znamená nesmírně nákladnou operaci za účasti milionů lidí natěsnaných na pár hektarech. Letošní pouť navíc doprovázejí mimořádně přísná bezpečnostní opatření. Kromě obav z teroristických útoků kvůli probíhající válce v Sýrii a Iráku jsou největším nebezpečím epidemie eboly a MERSu. „Nejvíc se bojíme eboly, protože je velmi nakažlivá. Vytvořili jsme plnou karanténu pro nemocné,“ prohlásil člen mimořádného zdravotnického týmu Hassan Bochárí.
Koronavirus MERS, který se šíří z velbloudů, zatím zabil jen v Saúdské Arábii 170 lidí. Z celkem 85 tisíc organizátorů hádždže proto tvoří velkou část zdravotníci. Na počtech poutníků se ale letošní obavy nijak nepodepsaly. „Počet lidí, kteří můžou pouť vykonat - ať už fyzicky, nebo finančně - jsou nějaké tři čtyři miliony. Ze skoro dvou miliard muslimů to je jen zlomek,“ podotkl Suej.
Pouť do Mekky - drahá povinnost každého muslima
Pouť do Mekky nazývaná Hadždž je povinností pro každého muslima bez ohledu na to, či je to muž nebo žena. Alespoň jednou za život by tedy měl vykonat pouť k Černému kameni ve svatyni Ka´ba, která se nalézá v Mekce. Poutník by měl být na tuto cestu duševně i fyzicky zdatný a měl mít pro tuto cestu dostatečné finanční prostředky. Ti muslimové, kteří si cestu nemohou finančně dovolit, usilují o finance i prostřednictvím dobročinných nadací.
Na tradičních rituálech se nic nemění, zásadně se však mění logistika. Dříve poutníci putovali v karavanách velbloudů a pouť trvala i několik měsíců. Byla to často otázka života a smrti. Dnes poutníci létají letadly. Kvóty pro jednotlivé muslimské státy určuje ministerstvo pouti a tím počty reguluje. „Kvóty pro různé státy jsou odlišné. Paradoxně představuje vyšší šanci, že se do Mekky dostane poutník z Česka než z Indie nebo Indonésie,“ vysvětluje arabista Bronislav Ostřanský.
Dopravu do jednotlivých částí areálu kolem Mekky zajišťuje elektrovlak. Oběti nejsou již přinášeny na místě, ale místo toho si každý poutník pořídí poukázku, jejímž zakoupením se potvrzuje, že příslušní pracovníci zvíře již mimo areál rituálně zařízli a maso poté poslali na pomoc chudším souvěrcům.
Petr Pelikán, arabista
„Historie pouti do Mekky je delší než tradice islámu. Orientalisté tvrdí, že islám inkorporoval předislámské, pohanské zvyky a trochu je přizpůsobil, muslimové připouštějí, že pouť do Mekky existovala už před islámem, ale zároveň tvrdí, že ji na příkaz Boží zavedl už prorok Abrahám, který vystavěl v Mekce slavnou svatyni Kaabu, a že potom byla pouť do Mekky pod nánosy pohanských kultů znevážena a vyvrácena z kořenů. Tvrdí, že ji prorok Mohamed očistil.“
Malá Pouť
Muslimové, kteří se dostanou do tzv. posvátného okrsku, což je oblast 5-30 km kolem Mekky, se dostávají do stavu zasvěcení ihrám. Během ihrámu se muslimové nesmějí česat, holit, stříhat ani se nijak vonět, dokonce nesmí ani trhat rostliny. Pro každého platí též povinnost nosit prostý šat, složený ze dvou kusů plátna. I to má svůj účel. Tento stejnokroj vyvolává pocit vzájemné rovnosti. Součástí rituálu je též sedminásobné obcházení Ka´by, které je provázeno dotýkáním a líbáním svatyně. Dále běh mezi dvěma pahorky Marwá a Safá, při kterém věřící recitují verše z Koránu. Toto je průhěh Malé pouti, kterou může muslim vykonat v kteroukoli roční dobu.
Velká pouť
Hlavní obřady začínají promluvou ve velké mešitě. Následuje cesta k hoře Arafátu, kde se znovu setkali Adam s Evou po vyhnání z ráje. Zde se poutníci v poledne začnou modlit k Bohu. Jedná se o tzv. rituální stání, které má symbolizovat pokoru před tváří Alláha. Tato modlitba trvá až do soumraku, kdy poutníci Arafát opouští a vydávají se k Muzdalifě, okolo které sbírají kamínky, jež posléze použijí k ukamenování Satana v Miná. Následující den se poutníci odeberou do údolí Miná, kde se modlí a rozjímají. V Miná je most Džamarat, který vede ke třem kamenným pilířům, jež mají zosobňovat Satana. Poutníci je pak kamenují kamínky, které nasbírali po cestě. Most byl postaven roku 1963 a postupně byl přestavován do více úrovní. V dnešní době má již pět pater. Kamenování satana je rozvrženo do tří dní.
- Z bezpečnostního hlediska bývá nejrizikovější „Kamenování satana“ v Miná, během kterého se na malém prostoru ocitá obrovské množství osob, což v minulosti již mnohokrát vedlo k ušlapání stovek poutníků.
Desátý den Poutě je svátek obětování, dle tradice je obětovávána ovce – podle Ibrahímovy oběti syna. Zde celá pouť vrcholí. Poslední moment pouti je návrat do Mekky, kde poutníci znovu navštíví Velkou mešitu a opět sedmkrát obejdou Ka´bu.
Historie poutě sahá v legendární podobě až k počátkům světa. Mekku nechal vystavět již Adam, kterého považují muslimové nejen za prvního člověka, ale také za prvního proroka. Po potopě světa nechal stavbu obnovit Ibrahím. Zásadní úpravy stavby samotné byly provedeny za života proroka Mohammada, ke kterému se vztahují určité legendy. Stavba byla několikrát poničena, dokonce posvátný černý kámen byl na jistou dobu zcizen a poškozen. V průběhu historie také došlo k zásadním úpravám okolí, které vedly k tomu, že areál Velké mešity v Mekkce je největší mešitou a jedinou svatyní.
Bezpečnostní opatření v průběhu let
Most v Miná byl v minulosti dějištěm mnoha tragédií, kdy dav ušlapal stovky poutníků. K velkým tragédiím došlo například v letech 1990, 1994, 2004 či 2006. I samotné tři kamenné sloupy byly nahrazeny zdmi, aby se tak zabránilo tomu, že se poutníci do pilířů netrefili, což se stávalo velmi často, a zasáhli tak poutníky stojící na protější straně.
Na průběh každoročně dohlíží několik desítek tisíc členů bezpečnostních sil. Od běžných policistů přes zdravotníky až po speciální jednotky.
Nejtragičtější pouť se odehrála v roce 1990, kdy v návalu lidí zahynulo 1426 věřících
1994 – v tlačenici zahynulo 270 lidí
1997 – požár v údolí Miná – zemřelo 340 poutníků
1998 – dav ušlapal na 180 lidí
2004 – přes 200 mrtvých
