Vilnius – Když se řekne slogan „tajemství mumií“, fantazie začíná pracovat na plné obrátky. Mumifikovaná těla ale o sobě dokáží prozradit mnoho věcí, takže pro tajemno nakonec příliš prostoru nezbývá. Tým litevských archeologů a speleologů právě zkoumá výjimečný nález – mumie, které stovky let odpočívaly v podzemí chrámu svatého Ducha v centru Vilniusu.
Legendami opředené místo skrývá obrovské pohřebiště. Vědci odhadují, že se jim zatím podařilo shromáždit ostatky asi šesti stovek lidských těl. Tady je jeden z cenných nálezů: dokonale zachovalá mumie asi dvouletého chlapce. Trpěl křivicí, která mu oslabila a zdeformovala kosti. „Z většiny těl zbyly jen kostry, ale našli jsme i hodně mumií. Byli to lidé různého věku i pohlaví. Zajímavé je, že asi z jedné třetiny šlo o děti. Nález může odrážet i tehdejší demografickou situaci. Vše teď analyzujeme – našli jsme už pár patologických odchylek,“ říká antrolpolog Rimantas Jankauskas.
Dominikánský kostel patří k dominantám starého města. Zvnějšku není nápadný, jeho barokní interiér však patří k litevským národním pokladům. K základům, které pocházejí ze 14. století, vedou nenápadná padací dvířka. Našla se pod hlavním oltářem a objevitele zavedla do labyrintu chodeb. Část katakomb se podařilo najít už za napoleonských válek – tehdy podzemí sloužilo jako vězení. Do dalších prostor ale teď vkročila lidská noha poprvé po velmi dlouhé době. „Ostatky lidí tam ležely všude. Museli jsme je sbírat, kost po kosti. Byly na policích, v rakvích i na zemi,“ popisuje duchovní Viktoras Bogdzevicius.
Některá těla z obřích katakomb jsou v překvapivě dobrém stavu. Prospěla jim stálá teplota a přesně vyhovující vlhkost vzduchu. V tomto ideálním prostředí strávily mumie odhadem 300–400 let. Teď je čeká vyšetření na počítačovém tomografu. „Dozvíme se spoustu věcí – jak naši předkové žili, co jedli, jakými nemocemi trpěli, jak byli fyzicky aktivní. A třeba zjistíme také to, odkud geneticky pocházeli. Proto jsme výzkum pojali opravdu velkoryse. Program obsahuje třeba radiologické nebo tomografové testy. Později přijdou na řadu špičkové mikroskopy a průzkum tkání,“ plánuje antropolog.
Mumie pomohl na světlo dostat mladý speleolog, který se poslední dva roky specializuje především na organismy, které v podzemí žijí. Zaměřuje se na biodiverzitu ve zvláštních prostředích, jako jsou krypty, a cestuje za výzkumy po hlavních městech Evropy. Ve Vilniusu našel zajímavé plže. „Je to jeden z několika druhů, které se živí mumifikovanými ostatky. Rozkládající se těla jsou totiž dobrým zdrojem živin. Tady jsem sebral vzorky plžů ze dřeva, které zbylo po rakvích. Měkkýši se sem museli dostat z povrchu, skrze vrstvy zeminy. Tady pak začali pojídat hlavně hnijící dřevěné rakve, samozřejmě i se zbytky těl, které obsahují. Místo samotné se jim muselo líbit. Bylo to tu dlouhá léta úplně uzavřené, bylo tu vlhko a taky tu měli dost potravy,“ vysvětluje speleolog Daumantas Liekis.
Živé společníky mrtvých zkoumají forenzní entomologové. Zajímají je hlavně larvy a brouci z čeledi kožojedovitých. Jejich rozborem se dá do určité míry popsat doba a okolnosti smrti. I pod chrámem svatého Ducha se hmyz našel. A i tady snad pomůže odhalit, jak lidé z krypty zemřeli. Podle prvních testů nešlo o morovou epidemii. Další teorie hovoří o obětech války. Odpověď se teprve hledá. Jisté se zato zdá, že až vědci dokončí svoji práci, pro mumie teprve začne. „Tohle je opravdu unikátní a historicky výjimečné místo. Takže si myslím, že tady musíme otevřít muzeum a nálezy vystavit. Každý, kdo tu žije i kdo navštíví Vilnius, by měl spatřit to, co zůstávalo skryto v podzemí – pod dlažbou, po které každý den chodíme,“ říká starosta Vilniusu Arturas Zuokas.
Ostatky, které nebude možné vystavit, spočinou v nové, právě budované kryptě. Snad najdou klid. Kostel je totiž odedávna pověstný tím, že se v něm často zjevují duchové. Nejznámějšího z nich, bludného rytíře, prý kdysi v podzemí pohřbili zaživa.
