Moskva – Mlčení „oficiálního Ruska“ k úmrtí posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla označil dnes ruský list Vedomosti za „naprosto zákonité“. Vedomosti dnes Havlově smrti věnovaly polovinu tištěné stránky.
Vedoucí představitelé Ruska chyběli už při oficiálním završení Havlova působení v prezidentské funkci či na pražském summitu NATO, považovaném za vyvrcholení Havlovy politické dráhy, zdůraznil list. Česko díky Havlově úsilí vstoupilo do aliance jako první z někdejších socialistických států, a tak ruská nepřítomnost nijak neudivila vzhledem k protialianční politice tehdejšího ruského prezidenta Vladimira Putina.
List Vedomosti
"Naprosto zákonité je i to, že 18. prosince, kdy se Havlovo srdce zastavilo navždy, oficiální soustrast Česku vyjádřily desítky stávajících či bývalých politických vůdců z celého světa – s výjimkou oficiálního Ruska."
Irina Kobrinská, expertka z moskevského Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů, pro list uvedla, že Češi sice nejsou záštiplní, ale rozhodně si postoj ruských představitelů zapamatují. Rusko má na pohřbu zastupovat ombudsman Vladimir Lukin, který „bude české straně tlumočit výrazy soustrasti od vedení Ruska“, dodala Kobrinská.
Vedomosti: Havel jako naprostý protiklad předchozích hlav státu
Obrázek Havla je dle Vedomostí naprostý protiklad předchozího, komunistického vedení Československa. Podle nich jde o člověka, který dával přednost svetru před oblekem a lidé ho akceptovali i jako neformálního vůdce. Básnířka a obránkyně lidských práv Natalija Gorbaněvská, která 25. srpna 1968 protestovala na Rudém náměstí proti vpádu sovětských vojsk do Československa, si Havla zapamatovala především jako vynikajícího spisovatele a novátorského dramaturga. Z prezidentských počinů ji ohromila výzva k českým emigrantům, aby se vrátili do vlasti. „Kromě něj tak neučinil žádný z postsovětských vůdců,“ dodala.
„Havel byl pragmatický romantik. Soudil, že reálné není to, co je možné, ale to, co je správné,“ prohlásil pro list Boris Frumkin z ruské akademie věd. Lidé jej považovali za svého, protože se dokázal vcítit v českou duši a v zemi, žijící pod tlakem velmocí, se snažil o politiku podle zásad demokracie a lidské důstojnosti. Proto také tak dlouho zůstával u moci. „Za sametovou lze počítat nejen revoluci, ale i léta jeho vlády,“ usoudil Frumkin, který také ocenil rychlé lustrace umožňující rozvoj země v očištěném ovzduší bez doutnajícího konfliktu či brzký vstup do NATO a Evropské unie. Podle Kobrinské právě díky Havlovi měly pokojný charakter i další sametové revoluce odehrávající se napříč Evropou.
Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice:
„Tvrdit, že Havel vybudoval Česko, by bylo přeháněním. Jeho rolí v první etapě bylo zaručit, že země nikam neodbočí, protože po pádu komunismu hrozilo, že se region vydá k nacionalismu a populismu.“
List na závěr citoval Havlovy výroky na adresu Ruska z interview pro rozhlasovou stanici Svoboda, v němž apeloval na otevřené a upřímné vztahy Západu s Ruskem, jinak nemůže být řeči o žádném přátelství. „Nesmí dojít k tomu, že bychom kvůli ropě, plynu a z dalších hospodářských důvodů nemohli otevřeně posuzovat vraždy novinářů v Rusku, potlačování lidských práv a všechny ostatní znepokojivé jevy. Je to velký problém, ale stejný problém vzniká i ve vztazích Západu s arabským světem. Dilema spočívá v tom, jak vyvážit konkrétní ekonomické zájmy s kritickým názorem ke stavu lidských práv. Trpí-li tím lidská práva, je to příliš velká cena,“ prohlásil v minulosti bývalý český a československý prezident.
