New York - S praxí přichází zručnost a minimalizuje se možnost chyby. Ve Spojených státech proto zkoušejí nový simulátor laparoskopických operací - medici by po dostatečném tréninku měli přicházet na sál se sebevědomím a schopnostmi zručných chirurgů.
Simulátor vypadá jako podivná počítačová hra a vlastně jí tak trochu i je. Hráč ale nemá neomezeně životů - jediná chyba a vše končí. Tak jako ve skutečném životě. U plazmové obrazovky lékaři trénují laparoskopické zásahy v těle pacienta. Podle specialistů se program liší od skutečné operace jen tím, že se medik nemusí bát následků, pokud přeřízne něco, co nemá.
„Dnes se operatéři cvičí na modelech, zvířatech i lidech metodou pokus-omyl. Z pacientů dělají pokusná morčata. Aby se lékař mohl považovat za zkušeného operatéra, musí mít za sebou 50 až 100 zákroků. To znamená, že velmi mnoho lidí vystavujeme zbytečnému riziku, než se lékař zaučí,“ popisuje Suvranu De z Rensselaerova polytechnického institutu v New Yorku.
Institut zkouší školicí konzoli a připravuje ji pro trh. Kromě věrného obrazu lidských orgánů a modelů nejčastějších operací systém pracuje i s dotykovými senzory. Cokoli lékař udělá, vidí na obrazovce a cítí v prstech, kterými ovládá přístroje. Velmi rychle si tak vybuduje nejjemnější motorické schopnosti, které nutně potřebuje během skutečného zákroku. Riziko pro pacienta, byť by byl tím prvním, koho doktor v životě operuje, se dramaticky sníží.
„V reálném čase cítíte v rukou odezvu na to, co děláte. Pokud máte něco přestřihnout nebo rozříznout, tak vnímáte reálný odpor tkáně. Přes ruce jdou signály k mozku, který pak lépe porozumí tomu, co děláte. Vlastně si na tom vycvičíte i psychickou odolnost pro těžší operační zákroky. Nový školicí systém je o hodně dál než ten starý,“ pochvaluje trenažér i medik Neil Kantack.
Dnes operatéři tříbí své dovednosti na až neuvěřitelně jednoduchém zařízení. Nástroji přendávají trojúhelníčky mezi tyčkami. Motoriku si na tom sice vylepší – při reálném zákroku jim to ale pomůže jen málo. Nová grafická verze obsahuje věrné animace jícnu, břišní dutiny nebo sleziny. Speciálně vyvinutý algoritmus navíc generuje zvukové i vizuální varování, pokud program vyhodnotí lékařovy pohyby jako nebezpečné. „Věřím, že jsme vymysleli způsob, jak se učit na modelu těla ve virtuálním světě. Předpokládám, že na tom budeme stejně jako piloti, kteří až čtvrtinu z výcviku stráví na podobném simulátoru. Očekávám, že mladí kolegové pak budou na sál od začátku chodit s vysokým stupněm způsobilosti. Pravděpodobně nejvyšším, jaký kdy v historii nováčci měli a mohli mít,“ doufá prezident americké společnosti gastrointestinální a endoskopické chirurgie Steven Schwaitzberg.
Odborníci si ale od nového trenažéru slibují ještě víc než vylepšení schopností lékařů. Podle jejich odhadu by měla informace o perfektně zaškoleném operatérovi pacienta povzbudit. Když bude mít nemocný k lékaři důvěru, psychicky ho to před plánovaným zákrokem povzbudí. Tím by se v mnoha případech odboural stres a následné zotavení po operaci by mohlo být díky duševní pohodě pacienta znatelně rychlejší.
