Soul – O děsivém stavu vězeňství a lidských práv v KLDR začala v Soulu poprvé jednat vyšetřovací komise expertů OSN, před níž vypovídají uprchlíci ze severokorejských věznic a pracovních táborů. Veřejné popravy a mučení jsou tu prý na denním pořádku, Pchjongjang to nicméně popírá, komisi neuznává a odmítá s ní spolupracovat.
V Soulu se neočekává, že závěry komise budou mít na poměry v KLDR jakýkoli vliv. O slyšení před komisí nemá velký zájem ani jihokorejská veřejnost, pozornost mu nevěnují místní novináři. Přesto organizátoři doufají, že se do širšího povědomí dostanou informace, o nichž velká část světové veřejnosti nic neví.
Živá svědectví: Solené žáby, sekání prstů, zabíjení vlastních dětí
V severokorejských kriminálech bachaři podle svědků sekají lidem prsty a matky nutí k zabíjení vlastních dětí. „Netušil jsem, co se mnou bude,“ vypověděl Sin Tang-hjuk, který čelil trestu za poškození šicího stroje. „Bál jsem se, že mi useknou ruku v zápěstí, a tak jsem byl vděčný za useknutý prst,“ řekl komisi. Sin se narodil v Táboře č. 14 a v mládí byl přinucen, aby přihlížel popravě své matky a bratra.
Čtyřiatřicetiletá Če Hjon-a byla do tábora uvržena v roce 1999 a hned v prvních dnech pochopila, že její prakticky jedinou potravou budou solené žáby. „Jedli je všichni, nakonec i já. Lidé je strkali do plastových sáčků a stahovali z kůže,“ vypověděla. S pohnutím vzpomínala na případ novorozeněte, které matka musela vlastníma rukama usmrtit. „Poprvé v životě jsem viděla nově narozené dítě, byla jsem šťastná. Pak ale přišli dozorci a matku dítěte přinutili, aby děcko zdvihla za nohy vzhůru a hlavou ponořila do vědra s vodou. Matka prosila o slitování, ale dozorci ji zbili. Nakonec to musela udělat.“
V KLDR je v koncentračních táborech podle odhadů umístěno 150 000 až 200 000 lidí, přesné údaje ale neexistují. Mnozí z nich trpí podvýživou, často umírají na následky tvrdé práce.
Komise OSN na svých webových stránkách napsala, že je předčasné hovořit o jakémkoli postihu severokorejských vůdců před soudním dvorem OSN v Haagu. Jihokorejští aktivisté se ale nevzdávají naděje, že informace z jednání komise se tajnými kanály dostanou na sever. „Lidé v Jižní Koreji si neuvědomují, jaký to může mít dopad po celém severu,“ tvrdí Kim Sang-hun, šéf jihokorejského Střediska pro lidská práva v KLDR.
