Katar dokázal přesvědčit Hamás, aby propustil první čtyři rukojmí, za což si vysloužil chválu od Izraele i Západu. Země Perského zálivu se dlouhodobě snaží budovat pověst nepostradatelného prostředníka v regionu. Podle expertů jde o bezpečnostní strategii, kdy ukazuje svou hodnotu jak spojencům v USA, tak i svým větším sousedům. Po útoku Hamásu na Izrael však čelí zvýšené kritice, protože hostí sídlo Hamásu a dalších teroristických skupin. Dauhá se hájí tím, že udržet dialog se všemi hráči je klíčové a hodlá pokračovat v tom, co považuje za správné. Problematickým se stalo i vysílání katarské al-Džazíry, kvůli údajné předpojatosti ji nyní Izrael zvažuje v zemi zakázat.
Katarská diplomacie v bezprostřední reakci na rozpoutání nové války brutálním útokem Hamásu na izraelské civilisty uvedla, že vinu na eskalaci konfliktu nese Izrael a varovala židovský stát, aby nezneužil situaci k disproporčnímu útoku na Pásmo Gazy. „Je neudržitelné, aby Izrael dostal bezpodmínečnou zelenou a svobodnou licenci k zabíjení, ani není udržitelné, aby nadále ignoroval realitu okupace, obléhání a osidlování,“ kritizoval následné bombardování Gazy katarský emír Tamím ibn Hamad al-Sání.
Ochlazování vztahů s Jeruzalémem
Izraelsko-katarské vztahy se začaly zhoršovat v roce 2007, kdy byl Katar jednou z mála zemí, které podporovaly radikální Hamás ve sporu s umírněnějším Fatahem, píše Guardian. Katar tehdy vyzval Hamás, aby kandidoval ve volbách v Pásmu Gazy. Když Izrael odpověděl s Egyptem uvalením blokády na enklávu, začalo Dauhá Palestince v Gaze ve velkém financovat. To paradoxně Izraeli dlouhou dobu vyhovovalo, protože se nemusel obávat, že z případné humanitární krize vypukne větší rebelie.
Během loňského mistrovství světa ve fotbale, které se konalo v Kataru, byly na předních místech na stadionech vyvěšeny palestinské vlajky a izraelští novináři čelili šikaně, upozorňuje na rostoucí napětí mezi oběma zeměmi agentura AP.
V poslední době má Katar s Izraelem omezené pracovní vztahy, řekl webu ČT24 expert na Blízký východ Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity Praha, který je autorem knihy Blízký východ nad propastí, kde se rolí Kataru detailně zabývá. V minulosti přitom měly obě země i oficiální vztahy.
„Přerušila je ale jedna z přechozích válek (2008-2009), při níž také v Gaze umíraly při izraelských útocích stovky civilistů. Ačkoli se některé země Arabského poloostrova zapojily do takzvaných Abrahámovských dohod, tedy navazování oficiálních vztahů s Izraelem, a nejnověji se mluví o Saúdské Arábii, Katar v této souvislosti nikdy zmiňován nebyl. Myslím, že to byl záměr katarského vedení, udržet si otevřené kanály ke všem blízkovýchodním hráčům, což by nadměrný příklon k Izraeli mohl poškodit,“ soudí Tureček.
Katar je díky zemnímu plynu jedním z nejbohatších států Perského zálivu. Na druhou stranu je s pouhými 2,7 miliony obyvatel ve srovnání s regionálními mocnostmi malou zemí s malou armádou. Prestiž se tak snaží budovat jinou cestou. Nová válka opět poukázala na jeho působivé diplomatické schopnosti a roli mírového zprostředkovatele, kterou dlouhodobě prosazuje vládnoucí emír Tamím ibn Hamad al-Sání, jenž se ujal moci před deseti lety.
Příčina specifické katarské pozice tkví hned v několika skutečnostech, píše list The Financial Times (FT). Země dlouhodobě podporuje Palestince a v minulosti investovala miliardy dolarů do pomoci obyvatelům v Gaze. Tyto finanční prostředky putovaly podle tvrzení Dauhá pod dohledem izraelské vlády a OSN k nejchudším rodinám, ale také na dodávky elektřiny nebo na platy učitelů nebo lékařů pracujících v enklávě.
Někteří analytici tvrdí, že Dauhá tímto způsobem platí přímo Hamásu. „Jejich finanční podpora ve výši 30 milionů dolarů měsíčně je prokázaná a veřejná,“ tvrdí zástupce ředitele Francouzského institutu pro mezinárodní a strategické záležitosti (IRIS) Didier Billion, jehož cituje server France 24. „Tyto platby jdou na platy státních zaměstnanců v Gaze a my dobře víme, že jsou členy Hamásu. Peníze z Dauhá jsou tedy ekvivalentem přímé podpory této organizaci, která drží palestinskou enklávu železnou pěstí po mnoho let,“ vysvětluje expert. Katar podobná obvinění odmítá.
Centrum Hamásu i Talibanu
V Kataru zároveň sídlí izraelské obchodní zastoupení a od roku 2012 také politické sídlo teroristů z Hamásu. Ti zde mají základnu pro plánování a vyjednávání s íránskými spojenci. Nejde ale pouze o palestinské hnutí, Katar se už roky snaží o dialog s různými hráči, se kterými státy oficiálně hovořit nechtějí. Od roku 2013 například hostí sídlo afghánského Talibanu. Katar proto sehrál významnou roli při evakuaci Afghánců a dalších spojenců USA ze země, když se radikální islamisté před dvěma lety opět dostali k moci.
Letos v září pomáhal Katar zprostředkovat dohodu o výměně vězňů mezi Washingtonem a Teheránem. Američané v souladu s ujednáním rozmrazili šest miliard dolarů, které byly Íránu zmrazeny v Jižní Koreji. Tyto peníze ovšem hlídá Katar, aby je Írán použil pouze na transakce, které nebudou porušovat sankce a budou sloužit jen pro humanitární účely. A od zahájení války na ně zatím nesmí sahat vůbec, rozhodly USA spolu s Katarem, což Íránce značně popudilo.
V říjnu se pak Kataru podařilo zprostředkovat zase dohodu o sloučení čtyř ukrajinských dětí s jejich rodinami poté, co byly odděleny během ruské invaze na Ukrajinu. Přes Katar probíhala také jednání USA-Venezuela či USA-Nikaragua. „Kromě USA má (Katar) také poměrně dobré vztahy s Íránem, dokázal dojednávat propuštění rukojmích a zajatců v Sýrii i v Afghánistánu. Byl to právě Katar, kdo v zákulisí vyjednal vysvobození dvou českých cestovatelek unesených na jaře 2013 v Pákistánu,“ připomíná Tureček.
To, že má v nějaké zemi sídlo nějaké organizace nemusí podle Turečka nutně znamenat, že dotyčná vláda danou organizaci přímo a zcela podporuje.
„Je to samozřejmě určitý indikátor. Odchod některých skupin nebo politiků do zahraničí bývá někdy součástí řešení konfliktů, a pak je také vhodné, aby se nějaký stát uvolil a poskytl dotyčným lidem útočiště. V Kataru tak sídlí i politici Muslimského bratrstva svrženého vojenským pučem v Egyptě, v minulosti tam třeba měli zázemí i někteří čečenští vůdci, se svolením USA tam před lety otevřel svou kancelář Taliban, což umožnilo otevřít dialog mezi touto afghánskou (tehdy ještě povstaleckou) skupinou a Washingtonem,“ shrnuje expert.
Katar podle FT považuje diplomatické úsilí za součást své bezpečnostní strategie, protože si je vědom své zranitelnosti v nestabilním regionu, kde je obklopen většími sousedy, a potřebuje demonstrovat svůj význam Spojeným státům a dalším světovým mocnostem.
Tato pozice je nicméně podle expertů v současné době třaskavá. V souvislosti s válkou mezi Izraelem a Hamásem zejména na Západě a uvnitř Izraele sílí kritika Dauhá za to, že nechává na svém území sídlo teroristické skupiny. Otázkou tak zůstává, zda USA budou vazby Dauhá na palestinské teroristy ochotny nadále tolerovat.
Katar se přitom zhostil této role poté, co jej Spojené státy vyzvaly, aby otevřel komunikační kanál s Hamásem, jelikož palestinské hnutí mělo do té doby sídlo v Sýrii, kterou od roku 2011 sužovala občanská válka. Už od roku 2006, kdy se Hamás dostal k moci v Gaze, zaznívaly na Západě včetně USA vlivné hlasy, že by se měl najít způsob komunikace s teroristickým hnutím. Patřil mezi ně třeba někdejší americký ministr zahraničí Colin Powell.
„Při veškerém zprostředkování, jehož jsme součástí, by se dialog neměl zaměňovat s podporou,“ hájil kroky Dauhá pro FT nejmenovaný katarský činitel. „Hovoříme s různými skupinami, protože věříme, že otevřené komunikační kanály jsou jediným způsobem, jak vybudovat důvěru a vyřešit rozdíly. Alternativou je více utrpení ze všech stran,“ je přesvědčen úředník.
Tříleté embargo kvůli údajné podpoře teroristů
Není to poprvé, kdy je Katar obviňován ze spolupráce s radikálními islamisty v regionu. V roce 2017 skupina blízkovýchodních zemí v čele se Saúdskou Arábií a Emiráty zavedla proti Dauhá obchodní a diplomatické embargo kvůli údajné podpoře teroristických skupin napojených na Írán, což země vytrvale odmítala. Embargo platilo tři roky, udobřit státy nakonec pomohl Kuvajt.
„Saúdská Arábie a několik jejích spojenců se pokusily naprostou izolací Kataru jeho roli oslabit, embargo ale vlastně v ničem neuspělo. Katar blokádu ustál, aniž by splnil jediné ze třinácti ultimát, která mu tehdy Saúdové dali. Mimo jiné požadovali zavření katarské televize al-Džazíra, která, jak vidíme i v Česku, vysílá dál,“ upozornil Tureček.
Katar udržuje dobré vztahy s Íránci i Američany jako jeden z mála států světa. Šéf Bílého domu dokonce loni označil Katar za předního spojence mimo NATO. Tisíce amerických vojáků působí na letecké základně al-Udeid v Kataru, z níž Spojené státy běžně provádějí operace v regionu, poznamenal magazín Foreign Policy.
Že má Katar na Blízkém východě zvláštní postavení, ukázaly i zahraniční návštěvy z posledních týdnů. Zemi jeden den navštívil americký ministr zahraničí Antony Blinken, který řešil v Dauhá otázku rukojmí držených Hamásem, a další den íránský ministr zahraničí Hosejn Amir Abdollahija, který jednal nejen s katarským vedením, ale i s politickým vůdcem Hamásu Ismáílem Haníjou, který zde žije v exilu, upozornil FT. Společně chválili „palestinské vítězství“, jak označili brutální útok Hamásu na Izrael, jenž si vyžádal přes 1400 převážně civilních obětí a téměř dvě stě padesát unesených.
USA uvalily v roce 2018 na Haníju sankce s tím, že má „úzké vazby na vojenské křídlo Hamásu a je zastáncem ozbrojeného boje, včetně boje proti civilistům“. Mezi další vlivné členy Hamásu, kteří žijí v Kataru, patří jeho bývalý šéf Chálid Maš'al, který v roce 1997 přežil izraelský pokus o atentát v Jordánsku. I on čelí americkým sankcím „za dohled nad atentátními operacemi, bombovými útoky a zabíjením izraelských osadníků“, připomíná server Times of Israel.
Svoboda pro rukojmí jako cesta k posílení pozice
I kvůli vazbám na Hamás se Západ po útoku teroristů obrátil na Katar jako na předního hráče v regionu, který by mohl dokázat dostat unesené domů. Díky zprostředkování Kataru už Hamás propustil „z humanitárních důvodů“ dvě Američanky a také dvě izraelské seniorky, za což Dauhá děkoval Bílý dům i Jeruzalém.
Například izraelský poradce pro národní bezpečnost Cachi Hanegbi výslovně ocenil snahu Dauhá zajistit propuštění rukojmích. „Diplomatické úsilí Kataru je v tuto chvíli klíčové,“ zdůraznil. Izraelská politická scéna je ale ve vztahu ke Kataru nejednotná. Někteří izraelští představitelé Dauhá za podporu Hamásu dlouhodobě kritizují. „Cílem Izraele je zničit Hamás. Cílem Kataru je pravý opak: zachránit Hamás,“ reagoval nedávno bývalý izraelský premiér Naftali Bennett.
Poté, co izraelská armáda zahájila invazi, Katar varoval, že pozemní ofenziva výrazně komplikuje rozhovory o osudu dalších unesených Izraelců a cizinců, kterých se palestinští teroristé zmocnili při brutálním útoku 7. října. Katarští zprostředkovatelé nyní naléhají na Hamás, aby urychlil tempo propouštění rukojmích, aniž by očekával izraelské ústupky, napsala Reuters s odkazem na své zdroje. Podle jiných zdrojů FT Dauhá nyní pracuje na zprostředkování dohody, která by zajistila svobodu dalším padesáti osobám.
Mluvčí katarského ministerstva zahraničí ale současně upozornil, že mediace funguje jen v období klidu. „Tato eskalace to značně ztěžuje,“ řekl CNN mluvčí katarské diplomacie Majed al-Ansari s tím, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu i šéf Hamásu v Gaze Jahjá Sinvár jsou nadále otevření rozhovorům. Sinvár se už dříve vyjádřil, že teroristé chtějí okamžitou dohodu o výměně unesených za všechny palestinské vězně v Izraeli.
Podle zdroje Foreign Policy obeznámeného s jednáním Hamás žádá Izrael, aby zastavil bombardování, aby mohl shromáždit unesené, kteří jsou rozmístěni na různých místech po Gaze, někteří zůstávají v rukou jiné teroristické organizace Islámský džihád. Jakmile budou propuštěni civilisté, chce Hamás řešit výměnu členů izraelských ozbrojených sil za palestinské vězně.
Kataru se v mezičase podařilo ve spolupráci s Hamásem, Izraelem a Egyptem vyjednat alespoň přechodné otevření hraničního přechodu Rafáh a dostat díky tomu stovky cizinců a některých raněných Palestinců z bombardovaného Pásma Gazy, kde místní úřady ovládané Hamásem hlásí už tisíce civilních obětí.
Katar spolu s Egyptem také navrhují šesti až dvanáctihodinové přestávky v bojích pro dodávky pomoci a evakuaci zraněných, napsala agentura AP, mimo jiné kvůli obavám ze zabití rukojmí. Jeruzalém ale o humanitárních pauzách nechce slyšet, dokud se rukojmí nedostanou na svobodu. Navíc se se obává, že by Hamás přeskupil své síly.
Možný zákaz katarského vysílání v Izraeli
Židovský stát sice na jednu stranu oceňuje roli Kataru v otázce osvobození rukojmí, s mediálním pokrytím událostí v Gaze ze strany Dauhá má však problém. Izraelská vláda ve druhé polovině října oznámila, že schválila nouzové nařízení, kterým bude moci přechodně zakázat vysílání televizím, které považuje za škodlivé pro bezpečnost státu. Pokud iniciativu schválí ministr obrany Joav Gallant a bezpečnostní kabinet, bude to znamenat uzavření místní kanceláře katarského vysílání al-Džazíry.
Izraelské úřady obviňují katarskou televizi ze šíření „propagandy“ během války mezi Izraelem a Hamásem. „Uzavření sítě al-Džazíra v Izraeli přichází po předložení důkazů, že pomáhá nepříteli, vysílá propagandu ve službách Hamásu v arabštině a angličtině divákům po celém světě, a dokonce předává citlivé informace našim nepřátelům,“ zní oficiální prohlášení. Rozhodnutí o zákazu může být obnovováno každých třicet dnů, dokud neskončí v Izraeli stav pohotovosti.
Tento krok inicioval Netanjahu, jehož podpořil ministr komunikací Šlomo Kar'i i bezpečnostní síly a byl koordinován s právním poradcem vlády, píše server i24news. Kar'i zdůraznil, že situace je vážná. „Izrael je ve válce na mnoha frontách, včetně oblasti informací a vnímání. Nebudeme tolerovat vysílání, která ohrožují bezpečnost našeho národa. Zvažovaná nařízení nám dávají autoritu zavřít kanály, zabavit zařízení a odejmout pověřovací listiny novinářům, o nichž se během války zjistilo, že ohrožují bezpečnost našeho státu,“ prohlásil ministr.
Al-Džazíra je v současnosti největší zpravodajská síť v arabštině, která poskytuje televizní a internetový obsah o aktuální situaci v Gaze, v Izraeli, jižním Libanonu a na dalších okupovaných palestinských územích. Al-Džazíra poprvé vysílala v roce 1996 a byl to první satelitní zpravodajský kanál v arabském světě, který nabízel řadu pohledů mimo regionální státní média.
Katarská televize neváhá kritizovat ani autoritářská vedení některých arabských zemí včetně Saúdské Arábie. Kromě kritiky ze strany Jeruzaléma čelí i negativním reakcím západních zemí v čele s USA. V minulosti totiž televize například vysílala prohlášení šéfa al-Káidy Usámy bin Ládina.
„Obecně vzato dává al-Džazíra větší prostor narativům majícím blíže k palestinské straně a v kontextu arabského světa státům a aktérům, kteří nejsou v konfliktu s Katarem. To ale neznamená, že by nyní přestala dávat prostor právě Izraelcům. Na al-Džazíře je řada reportérů, kteří se snaží o kvalitní novinařinu, ale pak tam jsou i různí tendenční komentátoři. Pozice al-Džazíry v izraelsko-palestinském konfliktu má svou dynamiku. Hlavně po zastřelení novinářky al-Džazíry Širín abú Aklehové loni v květnu její kritika Izraele vrostla,“ řekl webu ČT24 expert na Blízký východ Marek Čejka, který je autorem knihy Izrael a Palestina.
Al-Džazíra izraelská obvinění už dříve odmítla. Americký nezávislý Výbor na ochranu novinářů (CPJ) apeloval na Izrael, aby neuzavíral místní kancelář a umožnil médiím svobodně informovat o zpravodajských událostech v Izraeli a Gaze během současného konfliktu.
„Jsme hluboce znepokojeni hrozbami izraelských představitelů cenzurovat mediálního pokrytí probíhajícího konfliktu mezi Izraelem a Gazou, s použitím vágních obvinění z poškozování národní morálky,“ řekl koordinátor programu CPJ pro Blízký východ a severní Afriku Sherif Mansour. „CPJ vyzývá Izrael, aby nezakazoval al-Džazíru a umožnil novinářům dělat svou práci. Pluralita mediálních hlasů je nezbytná k tomu, aby byla moc zodpovědná, zejména v době války,“ dodal.
Izraelští představitelé dlouhodobě obviňují al-Džazíru ze zaujatosti vůči židovskému státu. Před pár lety přirovnal tehdejší izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman katarské zpravodajství k propagandě ve stylu „nacistického Německa“.
„Po uzavření al-Džazíry volala už delší dobu hlavně izraelská pravice a ultrapravice, přičemž útoky ze 7. října tyto hlasy posílily i v dalších stranách. Uzavření stanice v Izraeli by se ale mohlo stát pro Izrael značně dvousečné, mimo jiné proto, že al-Džazíra by rozhodně o konfliktu informovat nepřestala. A ještě větší posun v kritice Izraele – který by poté zřejmě následoval – by se pak mohl skrze její globální vliv stát pro Izrael daleko reálnějším bezpečnostním rizikem, což je jeden z hlavních argumentů izraelských kritiků al-Džazíry,“ upozorňuje Čejka.
Diskuse se vedla v Izraeli například v roce 2017, kdy Saúdská Arábie a další blízkovýchodní státy v souvislosti s vyhlášením embarga obvinily katarské vysílání z propagace násilných islamistických skupin na Blízkém východě. Jordánsko a Saúdská Arábie tehdy uzavřely místní kanceláře al-Džazíry a Emiráty, Egypt či Bahrajn zablokovaly její weby, připomíná server Voa News.
Rivalita s Egyptem ohledně role mírotvorce
I přes kritiku al-Džazíry a příliš úzkých vazeb na Hamás má Katar stále největší šance uspět jako spojka s palestinskými teroristy Hamásu a vyjednat propuštění dalších unesených Izraelců a cizinců. O tuto roli projevilo zájem rovněž Turecko, které nabídlo pomoc, pokud o to obě strany konfliktu požádají. Ankara má na Hamás určitý vliv, jelikož stejně jako Katar poskytuje útočiště lídrům Hamásu včetně Haníji, nicméně Arabové budou nejspíš upřednostňovat spolupráci s arabským státem, píše Foreign Policy.
V úvahu přichází podle komentátorů také Omán, který je pro Západ spolehlivým a relativně neutrálním partnerem, pokud jde o jednání s Íránem, protože před deseti lety se mu podařilo zprostředkovat rozhovory mezi íránskými a americkými představiteli, jež vedly k uzavření dohody o íránském jaderném programu. Konkrétně na Hamás ale tato blízkovýchodní země nemá přímý vliv.
Největšího rivala v regionu představuje v oblasti diplomatických snah pro Katar Egypt. Obě země spolu v tomto ohledu soupeří, což v minulosti přispělo ke zprostředkování několika příměří mezi Izraelem a Hamásem při předchozích válkách a také během říjnových jednání o propuštění izraelské dvojice z rukou Hamásu.
Pokud se Hamásu podaří rukojmí z Gazy dostat diplomatickou cestou, jeho role blízkovýchodního mírotvorce se tím posílí. Nicméně pokud rozhovory zkolabují, kritika Západu ohledně poskytování útočiště teroristům z Hamásu se ještě umocní, což by zemi dostalo na rozcestí. Dauhá je nicméně přesvědčeno, že dělá správnou věc a dialog se všemi hráči je třeba, byť se tak ujímá v řadě ohledů nevděčné role.
„Katar je dnes samozřejmě kritizován, že udržuje vztahy s Hamásem, že poskytl útočiště jeho exilovým vůdcům. K tomu leckdo i mezi českými politiky tvrdí, že s teroristy se nevyjednává. Je to samozřejmě jenom laciná ideologická deklarace. Samotný Izrael o svých zajatcích vždy přes prostředníky jednal – ať už přes Egypťany s Hamásem, nebo přes Němce s libanonským Hizballáhem. Teď tuto roli hraje přes všechny kontroverze i Katar, a pokud napomůže k propuštění dalších Izraelců odvlečených do Gazy, jeho status v regionu to zase jenom posílí,“ míní Tureček.
