Ofenziva v Pásmu Gazy může podle Izraele trvat i čtvrt roku. Jejím cílem je likvidace Hamásu, další plány ohledně enklávy ale zůstávají v mlze. Podle nového dokumentu židovský stát zvažuje vysídlit Palestince na egyptský Sinaj, což Káhira odmítá. Před opětovnou okupací oblasti Izraelem zase varuje spojence Bílý dům. V úvahu přichází i mezinárodní či arabská správa oblasti či návrat umírněné palestinské samosprávy. Podle expertů by byla nejvhodnější civilní vláda místních Palestinců s podporou Fatahu i okolních arabských států a Západu. Jeruzalém se ale obává, že nový režim by nedokázal zabránit dalším protižidovským útokům.
Vyhnat Palestince do Egypta nebo dovolit civilní vládu? Izrael zvažuje scénáře pro poválečnou Gazu
V Pásmu Gazy žije 2,3 milionu lidí, jejichž další osud po válce zůstává nejasný. „Nemyslím si, že existuje životaschopné a proveditelné řešení pro Gazu den poté, co evakuujeme naše síly,“ obává se Haim Tomer, bývalý vysoký důstojník Mosadu, s nímž hovořila britská BBC.
Izraelský ministr zemědělství Avi Dichter prozatím oznámil, že Izrael vytvoří v Pásmu Gazy nárazníkovou zónu, jakmile válka s Hamásem skončí, aby teroristé nemohli zopakovat podobný krvavý útok jako 7. října.
Izraelský ministr obrany Joav Gallant nedávno popsal, že třetí fáze boje „bude vyžadovat odstranění odpovědnosti Izraele za život v Pásmu Gazy a nastolení nové bezpečnostní reality pro občany Izraele“. Vedení Izraele v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem jinak zatím nechce budoucnost enklávy komentovat s tím, že je třeba nejdřív zvítězit ve válce s Hamásem, který chce zničit „politicky i vojensky“.
Hamás jako nezničitelná idea
Podle expertů to ale nebude tak snadné. Hamás je totiž spojen s ideologií, která nepůjde jen tak vymazat, míní bývalý člen izraelské vojenské rozvědky Michael Milshtein, vedoucí Fóra palestinských studií na Telavivské univerzitě. „Není to jako v Berlíně v roce 1945, když jste vyvěsili vlajku na Reichstag a bylo to,“ řekl BBC.
Vhodnější paralelou je podle Milshteina Irák v roce 2003, kde se jednotky pod americkým vedením snažily odstranit všechny stopy po režimu Saddáma Husajna. Statisíce iráckých státních úředníků a příslušníků ozbrojených sil se ocitly bez práce, což později vedlo k ničivému povstání.
Američtí veteráni tohoto konfliktu nyní hovoří s Izraelci o svých zkušenostech z míst jako Mosul či Fallúdža. „Doufám, že Izraelcům vysvětlí, že v Iráku udělali obrovské chyby. Například, že je třeba nedělat si iluze o vymýcení vládnoucí strany nebo změně myšlení lidí. To se nestane,“ varuje Milshtein.
Mnozí Palestinci s jeho názorem souhlasí. „Hamás je oblíbená místní organizace,“ uvedl pro BBC prezident Palestinské národní iniciativy Mustafa Barghouti. „Pokud chtějí odstranit Hamás, budou muset etnicky vyčistit celou Gazu,“ obává se Palestinec.
Vysídlení do Egypta
Na izraelském ministerstvu pro zpravodajské služby nyní vznikl nový dokument, který zmiňuje nucený transfer obyvatel Gazy do Egypta. Tento krok ospravedlňuje jako řešení problému uprchlíků, kteří hledají úkryt před boji. Jeruzalém už dříve vyzval obyvatele Gazy, aby se přesunuli na jih pásma. To je ale podle expertů pro mnohé v podstatě nemožné, a tak civilních obětí stále přibývá.
„Egypt bude mít obrovskou roli v případném posthamásovském období v Gaze, pokud bude chtít Izrael Hamás vytlačit. Egypt bude mít obrovské slovo v tom, kdo bude potom v Gaze vládnout,“ myslí si blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
Myšlenka zapojit do řešení Káhiru koluje v Izraeli už delší dobu. Vychází z toho, že Egypt spravoval enklávu mezi lety 1948 až 1967, má uzavřenou mírovou smlouvu se židovským státem a je schopen zajistit bezpečnost, píše server L'Orient Today.
„Izrael je posedlý myšlenkou, že někdo musí vládnout a kontrolovat Palestince železnou pěstí, a doufá, že pokud se mu podaří přesvědčit Egypt nebo někoho jiného, aby to dělal, tak bude moct dát ruce pryč od odpovědnosti nebo následků přitěžování a upírání svobod Palestincům,“ řekl L'Orient Today palestinský politický analytik Omar Baddar.
Dokument, který izraelská vláda označila za „počáteční úvahy“, ale upozorňuje na pravděpodobné potíže mezinárodního schválení takového kroku. Plán navíc naráží na jednoduchý fakt, že ho odmítají nejen Palestinci, ale i samotná Káhira. Šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás zdůraznil, že Palestinci neopustí svou vlast a nedovolí nikomu, aby je vyhnal.
Pokud jde o neochotu Egypta ujmout se běženců, podle výzkumného pracovníka Institutu politologických studií FSV UK Jakuba Záhory to svět může kritizovat, dle jeho názoru je ale postoj Káhiry pochopitelný.
„Velká obava je, že pokud dojde k masovému přesunu Palestinců na území Egypta, tak jim Izrael nedovolí se vrátit. Jsou tu historické precedenty, kdy došlo k tomu, že palestinským uprchlíkům nebylo dovoleno navrátit se do jejich bývalých domovů. Egypt zároveň není v socioekonomické situaci, kdy se může postarat o statisíce uprchlíků. Situace je ztížená tím, že na hranici s Pásmem Gazy je poušť. Není tam infrastruktura, jak se o uprchlíky dlouhodobě postarat,“ vysvětluje expert.
Hamás navíc vznikl v roce 1987 jako odnož politického hnutí Muslimské bratrstvo, které se současná Sísího vláda snaží potlačit od doby, kdy byl v roce 2013 svržen režim islamisty Muhammada Mursího. Egypt se tak obává, že by spolu s Palestinci mohli proniknout do země i teroristé z Hamásu. Ti by mohli navíc ze země plánovat útoky proti Izraeli, což by Egypt nechtěně vtáhlo do konfliktu.
Záhora o bojích mezi Hamásem a Izraelem (zdroj: ČT24)
Palestincům zase scénář počítající s vysídlením připomíná roky 1948 a 1967, kdy jich musely statisíce opustit palestinská území. V první arabsko-izraelské válce (1948–1949), kdy na Izrael zaútočila koalice arabských zemí, odešlo ze svých domovů nebo z nich bylo vyhnáno 750 tisíc Palestinců, což dodnes označují za nakbu, neboli národní katastrofu.
Po šestidenní válce v roce 1967, během které Izrael obsadil Západní břeh, východní Jeruzalém i Pásmo Gazy a další území, je následovalo dalších asi 320 tisíc Palestinců. Řada těchto běženců a jejich potomků stále žije v uprchlických táborech na Blízkém východě, mimo jiné v Libanonu či Jordánsku.
Návrat palestinské samosprávy
Dokument z pera izraelského ministerstva pro zpravodajské služby předkládá i dvojici jiných možných řešení. Jedním z nich by bylo nechat po skončení války v Gaze vládnout palestinskou samosprávu vedenou Abbásem a palestinskou stranou Fatah, která má podporu Západu a je pro dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
Fatah nyní spravuje poloautonomní oblasti Izraelem okupovaného Západního břehu Jordánu. Ve skutečnosti ale ovládá jen malou část, zbytek má pod kontrolou Izrael. Abbás a Fatah se navíc ani na Západním břehu netěší oblibě místních obyvatel, kteří proti palestinské samosprávě v minulosti protestovali. Viní ji z korupce, špatného vedení a nedemokratičnosti, píše německá rozhlasová stanice Deutsche Welle.
Poslední volby se na Západním břehu konaly v roce 2005 a od té doby vládne Abbás, který odmítá konání nových voleb. Zatímco na Západě je kritizován za antisemitská prohlášení a nedostatečnou umírněnost, místní Palestinci ho pro změnu kritizují za to, že není dostatečně tvrdý a rozhodný vůči izraelským okupantům.
Pokud by skutečně Gaze měla vládnout palestinská samospráva, pro Fatah by to znamenalo návrat do enklávy. Ještě v roce 2006 se konaly společné volby pro Gazu i Západní břeh, v nichž zvítězil Hamás, političtí rivalové z Fatahu však výsledky nepřijali a extremisty sesadili. Následně vypukly boje, které vytvořily rozkol mezi oběma palestinskými stranami, a nakonec v roce 2007 převzal moc nad enklávou Hamás.
Vysoký představitel Fatahu Sabri Sidam ale řekl CBS News, že bez voleb palestinská samospráva do Gazy nepůjde. „Nepojedeme na izraelském tanku, abychom vládli Gaze,“ prohlásil zástupce generálního tajemníka ústředního výboru Fatahu. „Jeli bychom do Gazy s nadějí, že obyvatelé Gazy budou chtít vidět palestinskou samosprávu ve volbách a budou chtít vybudovat své životy a restart od nuly,“ dodal Sidam.
Podle Sidama jsou takové myšlenky předčasné vzhledem k humanitární katastrofě, která se v Gaze stále odehrává. „Odmítáme diskutovat o budoucnosti. Nyní diskutujeme o zastavení nepřátelských akcí. To je priorita číslo jedna,“ konstatoval člen Fatahu. Strana se také obává, že by v Gaze na základě historické nevraživosti mohla čelit útokům zbývajících buněk Hamásu či Islámského džihádu.
Obnovená okupace Izraelem
Ve hře zůstává i možnost opětovné okupace Pásma Gazy Izraelem. Ten měl nad enklávou vojenskou kontrolu až do roku 2005. Před tímto scénářem však Izrael varoval americký prezident Joe Biden, jehož země je nejzásadnějším spojencem židovského státu. Biden konkrétně uvedl, že okupace Gazy by byla „velkou chybou“, cituje šéfa Bílého domu server CBS News.
Takový krok by mohl vyvolat nové útoky militantů a mělo by to také problematický dopad na regionální rovnováhu sil, řekl Deutsche Welle profesor mezinárodní politiky Stephan Stetter z Univerzity německých spolkových ozbrojených sil v Mnichově. Kromě ochlazení vztahů s USA by židovský stát čelil také negativní reakci států Blízkého východu.
Podle mezinárodního humanitárního práva má navíc okupační mocnost odpovědnost vůči obyvatelstvu, které okupuje. „Izrael by se pak musel tohoto úkolu ujmout sám. Finančně by to přesáhlo možnosti země,“ míní Stetter.
Takový plán je navíc v rozporu se slovy Gallanta ohledně zbavení Izraele odpovědnosti nad enklávou. „Izrael by ze sebe udělal vězeňského dozorce, který by na neurčitou dobu dohlížel na obrovský zajatecký tábor (ke kterému je Gaza dlouho přirovnávána),“ napsal v komentáři začátkem tohoto měsíce časopis Foreign Affairs.
Uprchlíci ze severu Pásma Gazy
Nový režim v rukou Palestinců
Dokument izraelského ministerstva nakonec tuto variantu sám zavrhuje. Jedním z hlavních důvodů je to, že by nesloužila jako dostatečné odstrašení před dalšími útoky na Izrael. Ze stejného důvodu materiál spíše nepočítá ani s možností, že by v Gaze vznikl nový místní režim s podporou Jeruzaléma.
Podle expertů by přitom varianta smíšené palestinské civilní vlády byla dobrou, i když obtížnou možností. V takovém kabinetu by mohli působit různí zástupci palestinské společnosti včetně místních starostů a zřejmě by měla úzké vazby na palestinskou samosprávu. Takový model vedení by navíc mohl podpořit Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty i Spojené státy.
„Je pravděpodobné, že tento nový režim nebude stabilní dlouho a bude čelit mnoha výzvám, ale je mnohem lepší než všechny ostatní špatné alternativy,“ řekl Deutsche Welle bývalý člen izraelské vojenské rozvědky Michael Milshtein, vedoucí Fóra palestinských studií na Telavivské univerzitě.
Pod správou OSN či arabských zemí
Teoreticky může Gazu po válce spravovat OSN jako bývalou zónu konfliktu. Profesor Stetter poukazuje například na dřívější uspořádání v Kosovu nebo Východním Timoru.
„V Pásmu Gazy to ale není reálné. V tomto případě by to bylo mnohem těžší, ne-li nemožné, protože tento konflikt je do značné míry středem zájmu globálního veřejného mínění. To, že zde mohou západní státy potenciálně hrát silnou roli, bude také pravděpodobně vnímáno velmi kriticky,“ poznamenal odborník s tím, že pro OSN by bylo velmi obtížné takový mandát získat.
Možností je rovněž nechat enklávu spravovat arabskými státy, ideálně ve spolupráci s palestinskou samosprávou. „Mohlo by to být skutečně v zájmu některých arabských států, zejména těch, které mají silné výhrady k Muslimskému bratrstvu,“ řekl Stetter. Kromě Egypta se snaží potlačit Muslimské bratrstvo také Emiráty a Saúdská Arábie. Tyto země nyní kritizují Izrael a vyjadřují solidaritu s trpícími Palestinci, nicméně porážka Hamásu jako taková pro ně bude spíše dobrou zprávou.
Palestinci by v případě takové správy mohli nabýt dojmu, že jejich zájmy budou zastoupeny, podle Stettera by ovšem podobný scénář vyžadoval zapojení společných jednotek, ale i spolupráci s OSN a se západními státy, aby mohl fungovat. Kromě politické podpory by to znamenalo pro arabské státy i finanční podporu pro Gazu a zůstává otázkou, co jsou blízkovýchodní státy ochotny investovat. Podle Stettera by ale tento model znamenal větší bezpečnost pro Izrael.
Podle Milshteina by byla nejlepší kombinace dvou modelů – tedy vytvoření nové administrativy, kterou by řídili sami obyvatelé Gazy, ovšem s podporou místních lídrů, Fatahu a také pomoci ze strany USA, Egypta a možná i Saúdské Arábie.
Absence plánu znepokojuje Washington i Araby
Jasnou strategii pro dobu poválečnou nicméně Izrael zatím nemá, přiznali pro NBC News i američtí činitelé včetně členů Kongresu, kteří jsou obeznámeni se situací.
Představitelé Bidenovy administrativy podporují tvrdý zásah vůči Hamásu, chybějící plán pro Gazu je ale znervózňuje. „To je samozřejmě velký problém, jak jsme se poučili v Iráku i Afghánistánu,“ podotkl demokratický poslanec Seth Moulton, který dříve sloužil v Iráku jako člen námořní pechoty. „Musíte mít plán na den poté a v zásadě to musí být politický plán,“ dodal.
Izrael je stále v šoku z brutálního útoku Hamásu, který vzal Izraelcům pocit bezpečí, a tak se soustředí pouze na okamžitý cíl, kterým je zničení teroristické skupiny. „Pro Izrael je nezbytně nutné zabít vedení, zničit zásoby zbraní, munice, výbušnin, zničit co nejvíce vojenské infrastruktury,“ sdělil NBC News bývalý ředitel CIA John Brennan, který dříve sloužil na Blízkém východě. „Ale co bude poté, je (pro ně) těžké si představit,“ myslí si Brennan.
Také arabští představitelé jsou podle agentury Reuters znepokojeni tím, že Izrael nevytyčil jasný plán pro budoucnost enklávy. „Izrael nemá pro Gazu konečný cíl. Jejich strategií je shodit tisíce bomb, zničit všechno a jít dovnitř, ale co potom? Nemají žádnou strategii na den poté,“ postěžoval si Reuters jeden z regionálních bezpečnostních zdrojů.
Expert na Blízký východ z Telavivské univerzity Harel Chorev si podle CNN myslí, že jediný způsob, jak po izraelské invazi obnovit Gazu, bude zavést něco jako Marshallův plán, který pomohl obnovit ekonomiku v poválečné Evropě s cílem omezit šíření komunismu. „Bude to situace podobná jako po druhé světové válce, pokud jde o zkázu, takže se o to bude muset postarat,“ obává se Chorev.
Zajištění mezinárodní pomoci by ale mohlo být obtížné, pokud Izrael bude pokračovat v invazi. „Myslím, že by bylo velmi obtížné zajistit spolupráci ze strany arabských států na scénáři po izraelské invazi, protože s ním nebyly na palubě od samého začátku… Myslím, že to bude záviset na tom, zda Izrael půjde do úplné anexe Gazy, nebo zda se rozhodne pro něco jiného,“ uvedl pro CNN výzkumný pracovník Hasan Alhasan z Mezinárodního institutu pro strategická studia.
Možný konec nadějí na dva státy
Pokračující intenzivní boje navíc stále více pohřbívají ideu dvoustátního řešení konfliktu, obává se Anthony H. Cordesman z Centra pro strategická a mezinárodní studia. „Snahy o oživení (procesu) pravděpodobně nebudou nic jiného než činy zombie diplomacie. Palestinská vláda na Západním břehu je prázdnou skořápkou skutečné a efektivní vlády. Palestinská samospráva se stala neúspěšnou demokracií se slabým a neefektivním lídrem, který zůstal ve funkci příliš dlouho,“ píše Cordesman v komentáři.
Současná izraelská vláda bude spíše než mír prosazovat izolaci či okupaci Gazy a činit ještě větší ekonomický a bezpečnostní tlak na Gazu, míní expert, podle něhož se dají očekávat i nová bezpečnostních omezení pro Palestince v Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu, ale také další rozšíření izraelských osad. Mírové řešení tak zůstává v nedohlednu.