Dvě události nedávno otřásly už tak neklidným Blízkým východem. V pondělí několik arabských zemí v čele se Saúdskou Arábií nečekaně přerušilo diplomatické vztahy s Katarem – údajně kvůli podpoře terorismu. A ve středu zažil Írán největší teroristický útok za posledních 30 let.
Čím naštval Katar Saúdy? Dohodl se na těžbě obřích zásob plynu s Íránem, tvrdí expert
15 minut
Bezpečnostní analytik Josef Kraus o izolaci Kataru
Skupina ozbrojenců napadla budovu parlamentu a útočila také v Chomejního muzeu v Teheránu. Přinejmenším 12 lidí zemřelo, čtyři desítky utrpěly zranění. Třetí plánovanou akci úřady překazily. K operaci se přihlásil samozvaný Islámský stát, ovšem podle íránských revolučních gard za činem stojí Saúdská Arábie, tedy odvěký geopolitický rival íránského režimu.
Moderátor pořadu Události, komentáře David Borek hovořil o situaci na Blízkém východě s bezpečnostním analytikem Josefem Krausem, který působí na Masarykově univerzitě a Univerzitě obrany.
Nabízí se srovnání: Muslimský svět zažívá třicetiletou válku, místo katolíků a protestantů v ní bojují sunnité a šíité. Zpráva o útoku v Íránu do této mozaiky zapadá?
Určitě ano. Pnutí mezi sunnitským a šíitským světem uvnitř islámské obce je ale patrné už několik let, asi nejvíce od roku 2003 právě po spojenecké invazi do Iráku a svržení Saddáma Husajna. Došlo k rozbouření sektářského násilí a reálné občanské válce v Iráku, která se poté přelila do Sýrie, pak zase zpátky do Iráku. Máme řadu dalších bojišť, jako je jemenská občanská válka, kde opět dochází ke střetu sunnitského a šíitského světa, nepokoje v Bahrajnu, nepokoje v Saúdské Arábii a celou řada dalších událostí, které jsou více či méně poznamenány právě napětím uvnitř náboženství.
Není hlediska „reál politiky“ a z perspektivy Západu rozumnější v tuto chvíli zvolnit a nechat extremistické náboženské, pro Západ leckdy nesrozumitelné síly tohoto světa, aby se mezi sebou praly, aniž by do toho Západ zasahoval?
Ono to asi bez zásahu Západu úplně nepůjde z jednoho prostého důvodu: Západ už je do tohoto konfliktu víceméně zatažen, a to tím, že má řadu spojeneckých svazků. Asi tím nejdůležitějším je dlouhodobé politické angažmá USA v oblasti Perského zálivu, zejména napojení na Saúdskou Arábii – to znamená, že Spojené státy si už vybraly, na čí straně budou. Evropa se snaží pořád hrát jakousi neutrální nebo dokonce mediační úlohu, ale ani to nepůjde. Jestliže jsou někde evropské vojenské síly přítomny, třeba na syrském bojišti, tak to už fakticky znamená, že Západ tam je přítomen a nemůže jen tak zničehonic dát ruce pryč a počkat, jak se situace vyvrbí. Už jen z toho důvodu, že tam například dodává zbraně a technologie.
Není potenciálně nebezpečné to prolnutí sektářských linií na Blízkém východě s některými mocenskými bloky na Západě? Narážím na fakt, že Západ spojuje své síly se sunnitským blokem, zatímco Rusko se šíitsko-alavitským blokem. To vypadá jako repríza studené války.
Ono to skutečně může vypadat jako jakási zástupná válka, kdy předmětem může být nějaký náboženský spor, ale reálně to budou využívat světové supervelmoci. Skutečnost je však taková, že v řadě konfliktů není náboženská dimenze až tak důležitá. Když se podíváme na konflikt v Sýrii, Rusové tam dlouhodobě podporují prezidenta Bašára Asada. Rozhodně to nedělají z nějakých náboženských pohnutek nebo z toho, že by jim šíité, respektive alavité byli sympatičtí. Oni to dělají proto, že jsou léta letoucí na syrský režim napojeni, mají vlastní vojenský přístup v této zemi a získávají tím velice důležitý přístup do Středozemí. Stejně tak Spojené státy – jim ani tak nejde o to, že by měly podporovat sunnitskou větev islámu. Já vůbec nepochybuji o tom, že současný americký prezident absolutně nemá představu, jaký je rozdíl mezi sunnitským a šíitským světem. Jde o to, že jsou tady nějaké dlouhodobé historické a politické svazky mezi Saúdskou Arábií a Spojenými státy a ty mají řadu benefitů, které ze spojenectví vyvěrají. Kontrolují oblast, která je nejbohatší na ropu a zemní plyn na světě, mají zde přístup, mají ohromné odbytiště pro svůj zbrojní průmysl a tak dále, a tak dále.
Katarsko-íránské sbližování se Saúdům nelíbí
Proč se Katar, tak malá a navíc sunnitská země, stal vyvrhelem v očích většiny sunnitů na Arabském poloostrově?
Situace kolem Kataru je stále ještě trochu nepřehledná. Já tu situaci čtu v několika rovinách. Asi ze všeho nejdůležitější je rovina ekonomická. Katar se nedávno dohodl s Íránem, právě s tím důležitým rivalem Saúdské Arábie, na sdílení a těžbě jednoho společného pole, takzvaného Severního pole, kde se nachází jedny z největších zásob zemního plynu na světě. A skutečnost, že na této záležitosti spolupracuje Katar s Íránem a obě země bohatnou, což jde na úkor Saúdské Arábie a vlastně se tím podporuje ten saúdský rival, je určitě jeden důvodů, proč jsou Saúdové na Katar naštvaní. Další takový důležitý krok je skutečnost, že Katar využil íránské styky v blízkém Iráku a domluvil tam prostřednictvím Teheránu propuštění několika katarských rukojmích, kteří byli nakonec vydáni z rukou povstalců nebo nejrůznějších šíitských milic, na které má právě Írán vliv, za poměrně tučné výkupné. A opět tady máme Saúdskou Arábii, která katarsko-íránské sbližování nevidí ráda. A do toho řada dalších politických problémů a rozmíšek a pak ta artikulovaná podpora terorismu, která z toho vyvěrá.
Do jaké míry souvisí události kolem Kataru, něco jako dočasný pád železné opony napříč Arabským poloostrovem, s nedávnou návštěvou Donalda Trumpa v tomto regionu?
Dovedu si představit, že fungovala jako jakýsi eskalující prvek. Saúdská Arábie potřebovala nejdřív zajistit své spojenectví se Spojenými státy, zjistit, že Američané za nimi i s novou administrativou v podstatě stojí, což Donald Trump potvrdil velice jasně a odhodlaně i vymezováním se vůči Íránu a tohle to dalo tedy argument a vlastně i váhu Saúdské Arábii v tom, aby podnikla protiíránské kroky. Ty se ale víceméně nyní stočily proti dlouhodobému saúdskému spojenci, a to Kataru.
Turecko, další významná země regionu, se k blokádě nepřipojilo. Není Turecko podobné Kataru v tom, že to je stát sunnitský, ale přece jen si hraje svou hru, a dokonce, buďme upřímní, si hraje i svou hru s některými islámskými fundamentalisty, mám na mysli Muslimské bratrstvo, Hamas a podobně?
Turecko hraje bezesporu velké množství her. Z toho klubu je třeba Turecko vydělit už proto, že i kulturně patří někam jinam. Turci nejsou Arabové – i etnicita hraje určitou roli – a Turecko je skutečně velká země s rozvinutou armádou a velkým politicko-vojenským potenciálem, který se snaží v celém tom regionu aplikovat. Dobývá se do Sýrie a snaží se kontrolovat Irák, hraje nepěkné hry s Kurdy. Je to určitě regionální mocnost, která si může dovolit hrát své hry nezávisle na Saúdské Arábii.
