Bratislava – Zájemci o křeslo slovenského prezidenta mají dnes poslední den na to, aby se zaregistrovali do přímé volby hlavy státu. Ta se uskuteční v polovině března. Jejich kandidaturu musí podpořit buď 15 000 občanů formou veřejné petice, nebo alespoň 15 poslanců slovenské Národní rady. Lhůta pro podání přihlášek vyprší o půlnoci. Přinášíme vám vizitky kandidátů, kteří mají podle průzkumů největší šanci uspět.
Kandidaturu na post slovenské hlavy státu oznámilo celkem šestnáct lidí, už více než polovina z nich podala oficiálně přihlášku. Je mezi nimi i přihláška favorita březnové přímé volby, nynějšího premiéra Roberta Fica.
„Robert Fico je jasným levicovým kandidátem. Ti, kteří nevolí levici – nebo nechtějí dát svůj hlas Ficovi – si mohou vybrat z mnoha kandidátů. Otázkou je, který z nich dostane tolik hlasů, aby postoupil s Robertem Ficem do druhého kola,“ poznamenává zpravodaj České televize v Bratislavě David Miřejovský.
Následně bude podle Miřejovského zajímavé sledovat, jestli postoupivší kandidát dokáže sjednotit voliče ostatních (tzv. protificovských) kandidátů a získat jejich hlasy. Právě v duchu „Robert Fico proti všem“ se totiž současná volební kampaň nese. Průzkumy veřejného mínění dávají největší šanci na úspěch následujícím kandidátům:
Robert Fico (49)
Narodil se 15. září 1964. Po absolvování právnické fakulty působil v Právnickém ústavu ministerstva spravedlnosti. V roce 1987 vstoupil do komunistické strany a tři roky po sametové revoluci byl zvolen poslancem za Stranu demokratické levice.
V letech 1994 až 2000 zastupoval Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Koncem roku 1999 založil Fico stranu Smer, která zvítězila o sedm let později ve volbách. Tehdy byl poprvé jmenován premiérem. Smer vyhrál i volby v roce 2010, Ficovi se tehdy ale nepodařilo sestavit vládu, a strana tak šla do opozice. Do premiérské funkce se vrátil po předčasných volbách v březnu 2012 a zastává ji dodnes.
Podle mnoha průzkumů je nejoblíbenějším slovenským politikem. Příznivci jej považují za ochránce práv nižší a střední třídy obyvatel; kritici mu naopak vyčítají sklony k populismu.
Lídr sociálních demokratů se snaží oslovit i konzervativní voliče, hned na začátku kampaně se proto přihlásil ke křesťanské výchově. „Já o tom dost málo mluvím, ale teď je na to prostor. Pocházím z rodiny, která byla velmi silně katolicky orientovaná,“ prohlásil Fico. Slovenské veřejnosti chce podle svých slov nabídnout hlavně stabilitu.
Ján Čarnogurský (70)
Narodil se 1. ledna 1944. Po studiu práv v Praze pracoval jako advokát. Z politických důvodů byl začátkem osmdesátých let z advokacie vyloučen.
Od prosince 1989 do června 1990 zastával post místopředsedy československé vlády národního porozumění. Od dubna 1991 do června 1992 byl slovenským premiérem. Mezi lety 1998 až 2002 řídil resort spravedlnosti ve vládě Mikuláše Dzurindy.
Někdejší disident a zakladatel Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) proslul svými konzervativními názory, například na charakter válečného slovenského státu. Vyvolal tak nejednu veřejnou polemiku. V čele KDH stál od jeho založení v roce 1990 do října 2000; loni na podzim ze strany odešel.
Teď Čarnogurský říká, že chce Robertu Ficovi zabránit v ovládnutí Slovenska. „Situaci na Slovensku vnímám jako neúnosnou, a proto chci lidem na Slovensku pomoci,“ nechal se slyšet bývalý disident.
Milan Kňažko (68)
Narodil se 28. srpna 1945. Absolvoval Vysokou školu múzických umění. Hrál mimo jiné v bratislavském Divadle na korze a činohře Slovenského národního divadla.
Tento filmový a divadelní herec platí za jednu z hlavních tváří listopadu 1989 na Slovensku. Na podzim 1989 spolupořádal protirežimní mítinky a stál u zrodu hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Po zvolení Václava Havla československým prezidentem byl krátce jeho poradcem.
Od léta 1992 do jara 1993 zastával Kňažko post ministra zahraničí ve vládě Vladimíra Mečiara, což mu bývá vyčítáno. V letech 1998 až 2002 vedl resort kultury ve vládě Mikuláše Dzurindy. Poté čtyři roky řídil komerční televizi Joj. Do politiky se vrací po jedenácti letech.
Podle Milana Kňažka současní politici úplně přestali myslet na voliče a jen spolu soupeří o moc a peníze. „Každý drží každého za koule a jde jen o to, který stisk je silnější a které koule slabší. To je princip slovenské politiky,“ myslí si Kňažko.
Pavol Hrušovský (61)
Narodil se 9. června 1952. Po absolvování vysoké školy pracoval několik let jako podnikový právník. V roce 1990 byl za Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) zvolen poslancem nejprve federálního, posléze slovenského parlamentu. Tuto stranu též v letech 2000 až 2009 vedl.
V letech 1998 až 2002 byl místopředsedou Národní rady Slovenské republiky. Tutéž funkci zastával ještě jednou v letech 2010 až 2011. Předsedou parlamentu byl rovněž dvakrát: poprvé v letech 2002 až 2006 a podruhé od října 2011 do dubna 2012.
Andrej Kiska (50)
Narodil se 2. února 1963. Vystudoval elektrotechnickou fakultu Slovenské technické univerzity v Bratislavě. V devadesátých letech založil splátkové společnosti Triangel a Quatro, které v roce 2005 prodal slovenské Všeobecné úverové bance.
Posléze stál u zrodu nadace Dobrý anděl, poskytující pomoc rodinám, jež se v důsledku závažné nemoci svého dítěte dostaly do finančních problémů. V roce 2011 získal slovenské ocenění Křišťálové křídlo v oblasti filantropie.
„Charita má svoje limity. Pokud chci opravdu pomoci lidem, tak je potřeba vstoupit do politiky a vyzkoušet věci měnit shora,“ míní Andrej Kiska.
Radoslav Procházka (41)
Narodil se 31. března 1972. Vystudoval práva v Bratislavě a na univerzitě v americkém Yale. V letech 2001 až 2004 byl poradcem Ústavního soudu Slovenské republiky, posléze dva roky zastupoval zemi u Soudního dvora EU.
Do parlamentu byl poprvé zvolen v roce 2010 a následující dva roky předsedal ústavněprávnímu výboru sněmovny. Má soukromou advokátní praxi a vyučuje ústavní a evropské právo na univerzitě v Trnavě. Je členem advokátní komory státu New York.
První kolo slovenských prezidentských voleb se uskuteční 15. března. Pokud v něm nikdo nezíská potřebnou nadpoloviční většinu hlasů, dva nejúspěšnější kandidáti postoupí do druhého kola o čtrnáct dní později. Současný prezident Ivan Gašparovič už dokončuje svoje druhé pětileté funkční období a třetí mandát mu ústava nedovoluje.
Vítěz voleb – v pořadí čtvrtý slovenský prezident – se funkce ujme 15. června. Slováci si volí hlavu státu přímo už od roku 1999.
