Washington – Pokud jste už někdy přišli do styku se skupinkou, která se plíží okolím a zaujatě něco hledá, nedivte se. Jde totiž o činnost zvanou geocaching, která má původy ve Spojených státech. I u nás ji ale začíná propadat čím dál více lidí. Geocaching připomíná skautské hry, ovšem s využitím nejmodernější techniky. Na rozdíl od počítačových her se většina děje odehrává v realitě. Skryté poklady, zvané cache (česky keše), se hledají za pomoci satelitní navigace a o všem se pak hojně diskutuje na internetu. Ve skutečném terénu se účastníci hry prodírají mlázím, zápasí se živly a chytají klíšťata.
Prostřednictvím internetu spojuje tato zábava tisíce majitelů GPS po celém světě. Funguje díky přesnosti dnešních systémů a možnosti výměny informací o nově založených skrýších mezi účastníky hry. Ti pak mohou s délkovými a šířkovými souřadnicemi skrýše vyrazit na lov. Odměna za nalezení se většinou ukrývá uvnitř plastikového kontejneru nebo zavařovací sklenice.
V nich většinou hráči objeví třeba pamětní mince nebo samolepky, poznámkové bloky či tužky. Šťastný nálezce si může nějaký předmět z nádobky vzít a jiný tam zase vložit. Předměty lze navíc opatřit speciálním kódem, díky němuž lze po internetu sledovat jejich putování po celém světě. K některým „keškám“ vede pohodlná cesta, za jinými se šplhá do skal, prodírá houštím nebo jsou přístupné jen z vody. Vítězem se stává každý, kdo svůj poklad najde, vrátí ho zpět na místo a přitom si užije dobrou zábavu.
Česko je v počtu ukrytých schránek daleko před většími zeměmi
Geocaching se u nás stává fenoménem, v počtu ukrytých schránek je Česko daleko před mnohem většími zeměmi typu Francie či Španělska. První „kešku“ založili v USA 3. května 2000. Byl to plastový barel zakopaný do země. A první česká „keš“ se objevila o rok později. Geocaching patří k relativně dostupným koníčkům. Nejlevnější GPS přístroje stojí kolem dvou tisíc korun.
