Curych (Švýcarsko) – Proti škodlivému smogu lze bojovat dlažebními kostkami, pokud budou obsahovat speciální minerál oxid titaničitý, který má podle vědců schopnost škodlivé látky z ovzduší odbourávat. Látku je možné přimíchat i do cementu, barev na zeď a dalších stavebních materiálů. Švýcarští vědci vyvíjejí i textilní vlákna s obdobnými vlastnostmi, informoval švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung.
Oxid titaničitý se v přírodě vyskytuje v minerálech. Vyrábí se však i uměle a je známý pod označením titanová běloba, která má široké využití například jako pigment do nátěrových hmot, barvivo v potravinářství nebo účinná složka opalovacích krémů. Další praktické využití se nabízí ve stavebnictví.
Právě smogové situace, jako je ta nynější v České republice, vedou ve městech k povážlivému zvýšení koncentrace oxidů dusíku a dalších látek, které mohou uškodit lidskému zdraví. Zvláštní formu oxidu titaničitého je přitom možné využít pro chemický proces, který vědci nazývají fotokatalýza a který umožňuje odbourávání jedů, jako jsou oxidy dusíku nebo formaldehyd. Oxid titaničitý tu funguje jako katalyzátor poháněný slunečním zářením nebo umělými ultrafialovými paprsky.
Aktivovaný oxid titaničitý vytváří z kyslíku a vlhkosti v ovzduší látky, které mohou reagovat se škodlivinami, z nichž tak vytváří neškodné substance, vysvětlují vědci.
Protože oxid titaničitý se na takové reakci podílí jen jako katalyzátor, nespotřebovává se a čistící efekt může být v zásadě trvalý. Jedinou nevýhodou je, že se na povrchu materiálu s obsahem oxidu titaničitého vytváří neprůsvitný povlak a je třeba ho omývat. Na japonských chodnících se dlažební kostky čistící vzduch pokládají už přes deset let. V Evropě začal před pěti lety prodávat cement s obsahem oxidu titaničitého italský výrobce Italcementi. Firma tvrdí, že kdyby ve velkoměstech jako Milán bylo tímto materiálem opatřeno jen 15 procent volných ploch, snížila by se míra znečištění ovzduší o polovinu.
Experimenty účinnost potvrdily
Odborníci z Italcementi na zkoušku postavili malé modelové domky z nového cementu a umístili je do roury z plexiskla. Tou přiváděli oxidy dusíku. Když nad prostorem zapojili ultrafialovou lampu, zamoření oxidy dusíku výrazně kleslo.
Laboratorní experiment údajně potvrzují i testy v reálných podmínkách. V severoitalském městě Bergamo, v němž se nachází sídlo Italcementi, firma položila betonovou dlažbu reagující na světlo na úseku dlouhém 1,5 kilometru. Podobné pokusné plochy se nacházejí v německém Erfurtu nebo v nizozemském městě Hengelo. Vědci z tamní Eindhovenské technické univerzity zjistili, že ve výšce jeden až 1,5 metru nad takovým povrchem koncentrace oxidů dusíku klesly o 25 až 45 procent.
Vědci z Německa, Francie, Belgie, Itálie a Řecka v září zahájili pokus v bruselském tunelu Leopolda II., jímž denně projede na 25 tisíc aut. Sto metrů dlouhý úsek byl omítnut cementem s oxidem titaničitým a opatřen ultrafialovými lampami. Nitrát, který se vytvořil, ulpěl na povrchu. Zdi je proto třeba omývat, aby čistící účinek zůstal trvalý. Naměřená data mají být vyhodnocena na jaře.
