V někdejším katolickém sirotčinci v městečku Tuam na západě Irska se našel hromadný hrob s ostatky osmi stovek dětí. Podle dostupných informací šlo o děti ve věku jednoho měsíce až tří let, které v sirotčinci kvůli zdejším bídným podmínkám zemřely na přelomu první a druhé poloviny minulého století.
Katolická církev provozovala ve 20. století v Irsku s finanční pomocí státu mnoho sociálních služeb – a to i domy, v nichž svobodné těhotné ženy, včetně obětí znásilnění, rodily a zanechávaly své děti. Šlo o krajní řešení diktované společenskými poměry, protože v silně katolickém Irsku byly nevdané matky a jejich děti považovány za poskvrnu společnosti a odvracela se od nich i jejich vlastní rodina.
O úmrtí nejméně 796 dětí v letech 1925 až 1961 v sirotčinci řádu Sisters of Bon Secours ve městě Tuam a o existenci jejich neoznačených hrobů informovala v roce 2014 zpráva místní historičky Catherine Corlessové. Ta našla písemné důkazy o úmrtích, ale jen jedno pochované dítě. Podle ní příčinou úmrtí mnoha dětí byla podvýživa a zanedbanost. Řada dětí zemřela na spalničky, křeče, tuberkulózu či zápal plic.
„Je nespravedlivé, že se mluví o ženských řeholních kongregacích jen v tomto negativním smyslu. Nelze předpokládat, že by je řeholnice vraždily. Jsou to oběti chudoby a neutěšené sociální situace, která tehdy v Irsku byla,“ zdůrazňuje církevní historik Tomáš Petráček a upozorňuje na to, že se ostrovní stát jen krátce před tím osamostatnil od britské koruny.
„Irsko patřilo mezi nejchudší evropské země a poměrně dlouhou dobu zde byla jedna z nejvyšších dětských úmrtností v Evropě,“ dodává.
Arcibiskup: Bolest matek je nad naše chápání
Nálezu pohřebiště dala prostor irská vláda, která skupinu vyšetřovatelů pověřila zjištěním osudu dalších zesnulých ratolestí; irský premiér End Kenny se nechal slyšet, že s těmito dětmi bylo zacházeno jako s podřadným druhem lidí.
Pátrání mělo podporu i samotných irských katolíků. „Mohu si jen představit to ohromné citové utrpení z odloučení, které zažívaly matky, když dávaly své malé děti k adopci či byly svědky jejich úmrtí. Bolest a rozpolcenost, kterou snášely, je nad naše chápání,“ řekl před časem arcibiskup Michael Neary a vyzval řád řeholních sester ke spolupráci s úřady.
Nejmladšímu dítěti bylo jen 35 týdnů
Vyšetřovací zprávu o hromadném hrobu v areálu již nefungujícího sirotčince dostala irská veřejnost do rukou v minulých dnech. Podle prvních testů DNA děti pochované v objeveném hrobě byly ve věku od 35 týdnů do tří let.
Představitelka vládního výboru pro děti Katherine Zapponeová po odkrytí dětského hrobu řekla, že jeho nalezení vyvolává smutek a znepokojení. Nyní chce umožnit příbuzným někdejších obětí, aby jim uspořádali řádné pohřby: „Uctíme jejich památku a ujistíme se, že s jejich ostatky bude nyní správně naloženo.“
Historik Petráček doplňuje, že dobová irská společnost nedoceňovala individualitu lidského života tak, jako ji západní svět doceňuje dnes. Současně ale zdůrazňuje, že navzdory hromadnému hrobu nejde očekávat, že by byla dětská těla pohřbena bez úcty: „Jejich uložení bylo doprovázeno modlitbami a zacházelo se s nimi mnohem líp než s oběťmi politických procesů tady v Československu.“
