Berlín – Německo vypovědělo dohody s USA a Velkou Británií umožňující spojencům telefonické odposlechy na německém území. Dohody, které pocházejí z roku 1968, tedy z období studené války, Německo ukončilo symbolicky právě v době, kdy se v zemi vede debata kolem sledovacích praktik amerických tajných služeb, jak je popsal jejich někdejší technický spolupracovník Edward Snowden. Podle některých expertů ale mohou mocnosti nadále na německém území provádět odposlechy na základě okupačního práva, které proniklo i do německých zákonů.
Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle vypovězení dohod označil za „nutný a správný důsledek posledních debat o ochraně soukromí“. O osudu obdobné dohody s Francií se podle diplomatických zdrojů teprve jedná.
Vypovězení dohod je reakcí na debatu o sledovacích akcích zahraničních tajných služeb v Německu. Z informací, které Snowden nedávno poskytl tisku, přitom vyplývá, že Washington uplatňoval svůj tajný program sledování internetového provozu také u svých spojenců v EU.
Německo uzavřelo v roce 1968 se západními mocnostmi - Spojenými státy, Británií a Francií - dohody o sledování telekomunikace. Na jejím základě mohli spojenci od Německa žádat výsledky odposlechů německých rozvědek, pokud to vyžadovala bezpečnost jejich vojáků rozmístěných v Německu.
Vypovězení dohod je zjevně převážně symbolickým krokem, jímž chce německá vláda před zářijovými volbami ukázat, že něco podniká vůči neodůvodněnému sledování občanů. Britské ministerstvo zahraničí v tomto smyslu význam německého kroku bagatelizovalo s tím, že dohoda s Británií stejně nebyla uplatněna od roku 1990.
Historik Josef Foschepoth se podle agentury DPA domnívá, že tajné služby USA, Británie a Francie mohou v Německu nadále zcela legálně sledovat telekomunikaci. Zrušení administrativních dohod na tom prý nic nemění, protože tyto mocnosti prý mohou v Německu nadále provádět odposlechy na základě okupačního práva, které jim bylo přiznáno po 2. světové válce a které mezitím proniklo do německých zákonů.
