New York – Šimpanzi dokážou rozpoznat jiné šimpanze podle fotografií jejich zadnic. Toto zjištění amerických vědců si letos spolu s řadou dalších vysloužilo cenu Ig Nobel, tedy tradiční humornou obdobu skutečných Nobelových cen. Ceny se letos na Harvardově univerzitě udělovaly již podvaadvacáté a předávali je bývalí držitelé těch skutečných nobelovek.
Mezi dalšími oceněnými jsou tvůrci zařízení, které dokáže umlčet vychloubačné žvanily, neurologové, kteří objevili mozkovou aktivitu u mrtvých lososů, psychologové, kteří zjistili, že nakláněním nalevo se Eiffelova věž v Paříži zdá být menší, nebo ruský vynálezce za patentovanou metodu, jak nepotřebné staré výbušniny přeměnit v diamanty (přesněji řečeno v nanodiamantový prášek). Zkrátka nepřišel ani švédský expert, který vyzkoumal, proč lidem zezelenaly vlasy, když bydleli v jistých domech ve švédském městě Anderslöv: šlo o kombinaci měděných trubek a horkých sprch. Nezapomnělo se ani na britské a americké vědce, kteří matematicky objasnili, proč mají ohony z vlasů svůj typický tvar, či na experty z Kalifornské univerzity, kteří odhalili, proč káva při přenášení často vyšplouchne.
Cenu za literaturu získal Americký Všeobecný úřad pro kontrolu rozpočtu (GAO) za to, že vydal písemnou zprávu doporučující přípravu zprávy projednávající dopad zpráv o zprávách a doslova do zdravotních análů se zapsal francouzský výzkum toho, jak lékaři provádějící kolonoskopické vyšetření mohou minimalizovat riziko vznícení plynů a následné exploze pacientů.
Cenu za akustiku dostali japonští vědci Kazutaka Kurihara a Kodži Cukada za svůj SpeechJammer. Toto zařízení dokáže zarazit nekonečný proud řeči otravného člověka, který se chce chlubit, hádat nebo se jednoduše jen rád poslouchá. Trik spočívá v nahrávání a přehrávání jeho vlastních slov se zpožděním několika milisekund, což stačí na rozhození koncentrace a umlčení i toho nejvytrvalejšího řečníka.
Potenciál stát se jedním z nejskandálnějších objevů mělo zprvu údajné zjištění, že mrtvý losos vykazuje mozkovou aktivitu. Držitel ceny Craig Bennett z Kalifornské univerzity studuje vývoj mozku dospívajících s pomocí funkčního zobrazování magnetickou rezonancí (fMRI). Než začali s testy na lidech, zkoušeli vědci své zařízení na nějakém neutrálním objektu, a protože poslouží cokoli, otestoval Bennett s kolegy celou škálu věcí včetně dýně, pečeného kuřete a nakonec i lososa. Při lososím testu tým ukazoval mrtvé rybě fotografie a zjišťoval, zda objekt cítí nějaké emoce. „Náhodně jsme zaznamenali malý datový výstup v mozku ryby, který se tak zdál být aktivní,“ řekl Bennet. „Byl to ale planý poplach, chybové hlášení něčeho, co tam ve skutečnosti nebylo,“ dodal. Proto nakonec výzkum vzali jako varování před záludnostmi fMRI, které může vysílat falešné signály.
