Pozvěte co nejvíc lidí z co nejširších vrstev společnosti od podnikatelů přes děti po bezdomovce a nechte je svobodně snít o městě. Pečlivě poslouchejte jejich nápady a dokážete vytvořit plán města, který budou všichni jeho obyvatelé považovat za svůj. S takovou radou přijel do pražského Centra architektury a městského plánování (CAMP) nizozemský urbanista Zef Hemel. Tvrdí, že v Amsterdamu takový přístup slaví úspěch.
„Na některé mé kolegy to bylo až příliš hravé, až příliš velká zábava,“ vzpomínal Hemel na šest týdnů, které se staly základem pro budoucnost Amsterdamu. S dalšími nadšenci a s posvěcením radnice vybudoval v centru města prostor nazvaný Svobodný stát Amsterdam.
Jeho jádrem se stalo devět modelů města. Zobrazovaly ideální město, které si architekti vysnili nehledě na realitu. Návštěvníci na ně překvapeně koukali a pouštěli se do debat. O to šlo.
V prostoru se kromě neustálého švitoření návštěvníků uskutečnilo 29 tematických večerů, na kterých postupně vystupovali politici, podnikatelé, urbanisté, bezdomovci, filozofové, cizinci žijící ve městě, studenti, prodavači, nebo školáci. Celkem se vyzpovídalo přes 7000 lidí, kteří byli nabádáni, aby mluvili otevřeně bez jakýchkoli tabu.
Lidé z organizačního týmu poslouchali, zapisovali a vyhodnocovali. „Po čase z toho začaly vylézat vzorce,“ objasnil Hemel. Celý proces podle něj připomínal fungování Wikipedie. Stejně jako při tvorbě internetové encyklopedie se projevilo kolektivní vědomí, které nepotřebuje žádné centrální řízení.
„Svobodný stát Amsterdam“ získal takovou popularitu, že na poslední dva týdny se někteří politici z radnice do něj sami přestěhovali, aby byli u toho. „Pak se zase vrátili do kanceláří, což byla škoda,“ podotkl Hemel.
Jeho lidé proto vyškolili 260 úředníků radnice v debatování o rozvoji města. Ti pak vyšli z kanceláří mezi lidi do všech čtvrtí města a čtyři týdny s nimi mluvili. Nevznikly při tom žádné konflikty. Naopak, jednou taková debata skončila tancem na ulici.
Lidé ze sousedních obcí chtěli být také slyšet
Díky otevřenému přístupu dokázala radnice získat myšlenky lidí, kteří se běžně o plánování města vůbec nezajímají. Pomohlo i aktivní sondování na internetu a sociálních sítích. A také zahrnutí širšího regionu. Brzy se totiž ukázalo, že obyvatelé okolních obcí se chtějí do plánování metropole zapojit. Týchž obcí, které dříve s Amsterdamem spíš soupeřily.
Nad výstupy debat se sešli městští plánovači. Ti si zakázali z nich vybírat, protože nechtěli přijít o žádnou perspektivu. Místo toho je hromadili, až vznikl plán nazvaný Strukturální vize Amsterdam 2040. Městská rada ji přijala jednomyslně, což byl signál, že ji za svou považovali zástupci všech vrstev a částí společnosti.
„Schovejte zbraně“
Celý program stojí na tzv. Amsterdamských principech, odvozených od díla laureátky Nobelovy ceny za ekonomii Elinor Ostromové. Jejich jádrem je snaha o dohodu a zákaz sporů. Každý by měl schovat své zbraně v podobě peněz, žalob, pravidel, regulací a plánů. „Když je město plné sporů, tak nemůže fungovat. Je třeba vytvořit pocit, že každý je potřeba, že každý něčím přispívá,“ vysvětlil Hemel.
- Začněte v malém
- Nevylučujte nikoho
- Ukliďte zbraně
- Soustřeďte se na obsah
- Sdílejte příběhy
- Kontrolujte své emoce
- Buďte zvědaví
- Zapojte se
Že si občané, úřady a developeři nevěří? Výmluva
Tento systém je podle Hemela možné přenést kamkoliv. „Máte manuál, máte CAMP, začněte v malém se stovkou lidí, příště jich bude pět set, pak tisíc,“ vyzýval Pražany. Námitky z publika týkající se specifičnosti českého vztahu k regulacím nebo malé vzájemné důvěry mezi českými občany, úředníky a politiky, odmítl jako výmluvy. Stejně jako poukaz na složitost rozdělení kompetencí mezi 57 pražských radnic. „Ale to je dobré, to je komplexita, má to být rozostřené,“ reagoval s úsměvem.
Odmítl i časté poznámky o sporu mezi zájmy developerů a obyvatel města. Amsterdamská zkušenost prý ukazuje, že spolupráce je možná, když se podaří všechny zúčastněné propojit. „Máme velké projekty developmentu, které vznikly zespoda při zapojení celé místní komunity,“ řekl. Stavitelů, kteří hrají fér, je podle něj v Amsterdamu čím dál víc. „Samozřejmě je to tvrdá práce,“ dodal.
Pustit uzdu fantazii
Celý proces vede i ke změně myšlení obyvatel. „Je složité přestat čekat, až radnice něco udělá, a místo toho přijít a nabídnout řešení,“ popsal náročnost proměny. V Amsterdamu se to prý podařilo. Starostu zpočátku překvapilo, když od místních podnikatelů dostal stovky návrhů na mnohá zlepšení. Přístup radnice vedl k tomu, že podnikatelé přestali chtít na městě jen vydělávat, ale vzali do vlastních rukou odpovědnost za jeho osud.
O větší zapojení lidí do plánování se Praha snaží. Proto zřídila CAMP – Centrum architektury a městského plánování, jehož smyslem je právě poskytnout platformu, na které by veřejnost mohla o podobě veřejného prostoru debatovat. A proto bude veřejnosti představovat nový Metropolitní plán, jehož návrh Institut plánování a rozvoje (IPR) v pondělí dokončil. Ten už však stihl sklidit nejrůznější ohlasy včetně kritických. IPR očekává, že občané a organizace k němu podají během měsíce od 27. června množství připomínek.
Podle Hemela měl být postup opačný: nejdřív vyrazit za co největším množstvím lidí, přimět je k tomu, aby popustili uzdu své fantazii, poctivě jim naslouchat a pak teprve tvořit plán. Žádné připomínkování by už pak nebylo třeba. Všichni by totiž cítili, že plán je i jejich dítětem.
