Jak se žilo v Opavě před velkou válkou a v době první republiky - tak zní titul knihy, kterou společně editorsky připravili pracovníci Slezské univerzity a Slezského zemského muzea. Zápisky vychází z pamětí místního sokola, loutkáře a odbojáře Stanislava Petříka, který zaznamenal každodenní život v rozmezí více než třiceti let.
Z pohledu historie všedního dne jde podle historiků o unikátní pohled na dějiny slezské metropole.
Popis každodenních scén, které se odehrály před sto lety i dřív, třeba při návštěvě lékaře v centru Opavy. Místní rodák a zapálený sokol Stanislav Petřík je podle svých dobových poznámek a vlastní paměti napsal na sklonku života v 70. letech 20. století.
„Popis každodennosti v Opavě před 1. svět. válkou a mezi válkami je poměrně vzácný,“ uvedla historička Marie Gawrecká z Ústavu historických věd Slezské univerzity v Opavě.
Obyvatelstvo Opavy, německy Troppau, tvořilo před 2. světovou válkou mezi 60–70 % Němců. I když vzpomínky se dotýkají i velkých historických milníků, politika stojí spíše na druhé koleji.
„Je to zcela pochopitelné, k pamětem sáhl… proto, aby si sám připomněl události ze svého dětství, jinošstvím dospělosti – jak rodina žila, co jedla, jak se oblékala,“ doplnila Marie Gawrecká.
Snad všichni Opavané dnes ví, kde hledat takzvaný Boží koutek. V pamětech místo ještě vystupuje pod svým německým názvem Hergotswinkel a odkazuje na místní vinárnu i místní obuvnický krám.
„Central Bad, Spitz Gasse, Roemischer Kaiser – ten je spojený třeba s Henleinem, 38. rokem a těmi incidenty, které se kolem toho děly,“ poznamenal syn tehdejšího odbojáře Zdeněk Petřík.
Právě rokem 1938 a odtržením Sudet se musel autor ve vzpomínkách na Opavu odmlčet. V Brně, kam se během války musel vystěhovat, vyráběl loutky, s nimiž divadlo hrála třeba i představitelka filmové babičky Jarmila Kurandová.
