Uběhlo osmdesát let od založení židovského ghetta v Terezíně. První transport s takzvaným komandem pro výstavbu ghetta do pevnostního města u Litoměřic dorazil právě 24. listopadu 1941. Jednalo se o 324 mužů. Jejich cílem bylo připravit ubytování pro další, a to už tisíce odsunutých Židů. Odpoledne vyrazil od bohušovického nádraží průvod, který skončil u bývalé železniční vlečky terezínského ghetta. To, že jsou mnohde na světě lidé pronásledováni pro svou víru, připomněly ve středu na více než stovce míst v Česku červěně nasvícené budovy.
Česko se počtvrté připojilo k mezinárodní iniciativě Červená středa. Před společnou ekumenickou modlitbou v pražském Karolinu a průvodem kolem nasvícených kostelů a synagogy se v sídle Karlovy univerzity konala konference nazvaná Pronásledování pro víru… Jak mohu pomoci já?
Tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus v úvodu konference připomněl právě osmdesáté výročí od prvního transportu českých Židů do Terezína. „Přesně před 80 lety se někdy v 6:00 sešlo na tehdejším Hybernském, dnes Masarykově nádraží zhruba 340 mladých mužů, kteří mysleli, že jedou někam na práci, tak jak je k tomu protektorátní úřady vyzvaly. Shodou okolností mezi těmito muži byl také můj táta,“ řekl.
Následovaly transporty z nádraží Bubny. „Všichni věděli, že se děje něco ne úplně patřičného, ale nikdo nepozvedl hlas. A toto je naše motivace, i když se nás momentálně netýká ani zhoršená situace v antisemitismu, ani příliš patrné porušování náboženských svobod, ale ve světě tomu tak je,“ uvedl. Postavit se za ty, kdo jsou ve světě vystavováni stejným situacím, jako byli jeho příbuzní, je podle Krause potřeba. „Červená středa je příležitostí k tomu, jak to udělat,“ řekl.
Nacisté Terezín využívali k propagandě. Natáčeli tam například filmy, které předstíraly, že se vězněným daří dobře. V jiném duchu chtěli nacisté ukázat Terezín i během návštěvy organizace Červený kříž. „V přízemí, kudy ta komise šla a mohla se podívat okny dovnitř, tak tam se třeba ta třetí patra kavalců uřezávala. Do oken se dávaly záclonky,“ popsala přeživší Helga Hošková.
Obavy o dodržování náboženské svobody
Zástupkyně organizace Církev v nouzi Marcela Szymanská uvedla, že na základě poslední zprávy o náboženské svobodě má o dodržování tohoto práva obavy. Křesťanská charitativní organizace vydává každé dva roky zprávy, ve kterých konstatuje, do jaké míry je v zemích dodržována svoboda vyznání. „Minulá zpráva měla 850 stran, ta letošní přes 1200,“ uvedla.
Přestože se většina vlád světa zavázala dodržovat právo na náboženskou svobodu, porušuje je podle Szymanské mnoho států. „Mluvíme o náboženské svobodě a myslíme si, že to znamená pouze svobodu docházet do kostela nebo synagogy. Ale je to základní právo, které má čtyři dimenze, a porušování kterékoli z nich znamená porušování tohoto práva,“ uvedla.
Náboženská svoboda zahrnuje právo přináležet ke kterémukoli náboženství, změnit ho, žít podle svého přesvědčení – v soukromí i veřejně a projevovat se podle svého náboženství, sdělila Szymanská.
K pronásledování kvůli víře dochází i dnes v 26 zemích
Poslední zpráva popisuje dodržování náboženské svobody ve 196 zemích. „Ve 26 zemích dochází k pronásledování pro víru,“ uvedla zástupkyně organizace s tím, že Církev v nouzi rozlišuje čtyři stupně porušování náboženských svobod od nesnášenlivosti přes diskriminaci a pronásledování až po genocidu.
„Ve 36 zemích dochází k diskriminaci, mohou tam existovat skupiny, které upřednostní jednu náboženskou skupinu, třeba v Pákistánu či v Egyptě nemůžete patřit do olympijského týmu, pokud nejste muslim,“ sdělila Szymanská.
Podle organizace až 67 procent světové populace nemůže plně využívat svou náboženskou svobodu. Země, ve kterých se tak děje, rozdělila zpráva na tři typy. Jde o autoritářské vlády jako třeba Severní Korea nebo Čína, těch je celkem 43 a žije v nich 2,9 miliardy obyvatel.
Náboženskou svobodu porušují i státy, kde vládnou islámští extremisté, je to 26 zemí s celkem 1,2 miliardy obyvatel. Třetím typem jsou státy, které ovládají náboženští nacionalisté, týká se to třeba Indie nebo Myanmaru a 1,6 miliardy obyvatel. Třeba Pákistán je podle Szymanské ve všech třech skupinách.
