Zběšičky na Písecku – Jiřina Kinkorová ze Zběšiček na Písecku si splnila svůj sen – stala se několikanásobnou olympijskou vítězkou. Přitom není profesionální sportovkyní, už oslavila čtyřicítku a žije v Domově pro osoby se zdravotním postižením. Každý její sportovní úspěch je tak dvojitý – vítězí nad soupeři i sama nad sebou.
Jiřina Kinkorová se narodila se zdravotním handicapem, kvůli němu nemá žádné vzdělání, práci ani vlastní domácnost. Ale právě díky němu má olympijské medaile. Poslední tři si přivezla letos v červenci ze Světových letních speciálních olympijských her v Řecku, vyhrála je ve stolním tenise. „Za dvouhru, čtyřhru a mix. Po vyřazovacích zápasech už jsme hráli ve veliké hale, kde bylo 24 stolů. Tam už jsme vlastně hráli o medaile,“ uvedla Jiřina Kinkorová a trenér Karel Třešňák z Domova pro osoby se zdravotním postižením Zběšičky doplnil: „Jiřka je všestranně sportovně nadaná. Ať je to ping-pong nebo něco jiného, všechno jí od přírody jde. Stačí, aby trénovala a pracovala na sobě, pak jsou výsledky.“ Ani kamarádka úspěšné sportovkyně Renata Odstrčilová neskrývá nadšení: „Byla jsem přesvědčená, že nějakou tu medaili vyhraje a přiveze. Jsem na svoji kamarádku hodně hrdá, mám ji ráda a fandila jsem jí moc.“
Na speciální olympiádě nebyla Jiřina Kinkorová poprvé a stolní tenis není jedinou její disciplínou. „Dřív jsem závodně plavala. První moje olympiáda byla v Bratislavě, tam jsem vybojovala dvě zlaté medaile,“ vysvětlila olympijská vítězka. Jednu získala i ve vrhu koulí, závodí už dvacet let. „To je plavání, potom atletika, pinčes a přehazovaná. Hlavně, že mám pohyb, dělám to pro radost sobě i ostatním,“ potvrdila Jiřina Kinkorová a Karel Třešňák dodal: „Jiřina je opravdu šikovná. Pokud není nervózní a hraje dobře, tak je opravdu dobrá.“ Poslední speciální olympiáda skončila před pár týdny a šampiónka ze Zběšiček už sní o další. Za čtyři roky by ráda reprezentovala až v Koreji: „Tam by měla být letní i zimní speciální olympiáda. Jestli to vyjde, nevím. Kdybych měla štěstí. Ale v pinčesu bych asi hrála.“
Nejbližší zápas, který ji čeká, je až v listopadu ve Dvoře Králové. Vyhrává i na domácích turnajích speciálních sportovců. Na svůj největší životní úspěch však stále ještě čeká, ze všeho nejvíc totiž sní o zaměstnání a životě ve vlastním bytě v Písku: „Budeme se o sebe starat. Vařit si, nakupovat si a tak.“
Pokud se Jiřina Kinkorová skutečně přestěhuje, rozehraje nejdůležitější zápas svého života. Zápas, který bude trvat čtyřiadvacet hodin denně. Aby uspěla, musí překonat toho nejsilnějšího soupeře – sebe.
