Chrudim – Oblast Chrudimska patří k těm, které se mohou pochlubit desítkami mlýnů, jejichž mouka se měnila v prvorepublikové pečivo. Řada z nich bez potřebné péče zubu času neodolala, příkladem může být ruina v Rosicích u Chrasti. Jiný mlýnský kolotoč mezi Chrudimí a Slatiňany se ale dnes chlubí „zářivou“ moukou.
Starý mlýn v Rosicích zdobí už jen vandalové
Voda už vedle torza starého mlýna v Rosicích u Chrasti dávno neteče. Ani výměny vlastníků mu zašlou slávu nevrátily. Naopak, stavební úřad musel vyzývat majitele, aby případným rizikům chátrající stavby předešel.
K pravidelným návštěvníkům opuštěného mlýna patřili za poslední roky pouze vandalové a zloději. Soukromý vlastník zamýšlel změnu, jeho plán na proměnu místa v symbol agroturistiky ovšem zkrachoval. Původní mechanismy vzaly za své a dnes již není co zachraňovat. Starosta Luboš Netolický se netají přáním, aby lokalitu replika starého mlýna zdobila.
Janderovský mlýn klepe mouku o sto šest
O necelých 20 kilometrů dál u řeky Chrudimky se mlýnské strojoví otáčí naplno. Mlýn Janderov původně z 16. století měl ve své dosavadní historii o poznání větší porci štěstí. Současnou podobu získal v roce 1923, ve válcových stolicích se tu mele pšenice, žito nebo ječmen. „Tady napomohlo, že mlýn přešel do poválečného období ve velmi dobrém stavu,“ říká spolumajitel janderovského mlýna Petr Schaffer.
Současní provozovatelé se po roce 1989 domluvili s rodinami, kterým mlýn vrátili v restituci. Staré metody a postupy výroby mouky se dnešní mlynáři snaží skloubit s požadavky současného trhu. Vodu z Chrudimky už automatický mlýn léta nepotřebuje, údržba a provoz starých technologií přináší statisícové až milionové náklady. Výsledek ale prý stojí za to. „Měli jsme pekaře, který když nabral mouku do dlaně, řekl: 'Ta mouka září.'“ Jestli je to pravda, Petr Schaffer neví. Ale chod mlýna by si i s provozovateli přál zachovat, jak to jen půjde.
