První lodi s cestujícími vyplují po Vltavě z Týna nad Vltavou až do Českých Budějovic. Vodohospodáři odpoledne otevřou pro plavbu nové zdymadlo v Hněvkovicích. Díky němu je Vltava nově splavná od Budějovic až po orlickou přehradní hráz. Plavební komora zároveň spojuje již dříve splavněné úseky u krajského města a u Týna nad Vltavou.
Vltavská vodní cesta začíná pod českobudějovickým Dlouhým mostem. Do pátku bylo ale možné plout pouhých 33 kilometrů na Hněvkovickou přehradu. Od sobotních 15 hodin to ale platit přestane. Splavných bude již více než sto kilometrů až na Orlickou přehradu.
„Menšími loděmi do šířky 3 metrů a hmotnosti 3,5 tuny se dostanete dokonce až do Prahy, protože tyto lodě jsou schopny překonat přehradní hráze Slapy a Orlík,“ upozornil zástupce ředitele Ředitelství vodních cest Jan Bukovský.
Poslední překážka: týnský most
Větší lodi mají cestu otevřenou zatím z krajského města po orlickou přehradu, ovšem s jednou výhradou. Překážku představuje historický most v Týně nad Vltavou, mezi jehož konstrukcí a hladinou Vltavy jsou jen tři metry.
Například větší výletní lodi, které se zatím plaví mezi Budějovicemi, Hlubokou a Hněvkovicemi, se pod něj již nevejdou. Potřebují totiž průjezdní výšku 4,5 metru. Problém se týká jak lodí maďarské výroby, tak i těch zkonstruovaných v Brně.
Podle týnského starosty Milana Šnorka existuje návrh, že by „jedno pole mostu, to bližší k centru města, bylo zdvižné“. Alternativou může být přesun mostu na jiné místo. Majitel společnosti Jihočeská plavební David Machart však zdůraznil, že se omezení v Týně týká jen těch největších lodí, které jsou na horní Vltavě k vidění. „Pro malá plavidla není most žádným problémem,“ ujistil.
Přehrada přerušila běh staletí
Po vodě z Českých Budějovic až do Hamburku – taková plavba je po otevření hněvkovické plavební komory možná, byť zatím pouze pro malé čluny, které se vejdou do výtahu na Orlíku a na návěs za traktorem na Slapech.
Přesněji řečeno, Vltava je znovu splavná. Na tom, aby taková byla, záleželo již Karlu IV., který stanovil, že šířka propustí jezů musí být alespoň 11 metrů, což platí dodnes.
Jak upozornil ředitel společnosti Pražské Benátky Zdeněk Bergman, nařídil zároveň druhý král z Lucemburské dynastie, že „každý, kdo vybuduje překážku na vodní cestě, musí vybudovat proplavávací zařízení a zdarma jez přeplavovat“.
To však už neplatí. Ještě první přehrady vltavské kaskády měly plavební komory, ale když v roce 1949 začala stavba Slapské přehrady, staleté pravidlo o proplavávacím zařízení padlo.
Za Karla IV. se po Vltavě plavily hlavně vory. Lodi začaly pravidelně plout po Vltavě nad Prahou v polovině 16. století, kdy začala doprava soli. Proto z řečiště zmizely největší balvany a podél řeky vznikla potahová stezka, protože proti proudu tahali lodě koně kráčející po břehu.
Vltava se mohla pyšnit i první plavební komorou ve Střední Evropě. V roce 1729 vznikla na jezu v Županovicích, ale nedochovala se – dnes je pod hladinou Slapské přehrady. Právě tato přehrada také přerušila staletou vodní cestu a plavbu z jižních Čech do Prahy nadlouho znemožnila.
Hráz mohou překonat pouze malá plavidla, která přetahuje na speciálních podvozcích traktor. Lodní zdvihadlo, o kterém projektanti přehrady uvažovali, dosud nevzniklo. Na Orlíku sice výtah je, ale rovněž jen pro malé čluny.
Za čtyři roky by podle Jana Bukovského mohly začít na obou přehradách stavby nových zdvihadel, která by obsloužila i větší lodi – o délce až 45 metrů a šířce šest metrů.
