Zlín - Symbolické datum 12. února bylo vybráno pro předání pamětní desky peruanistovi Eduardu Ingrišovi. Peruánský velvyslanec ji osobně a s poděkováním předal dnes ve Zlíně vdově Nině Ingrišové. Proč zrovna uprostřed února? Jedenáctého února se Eduard Ingriš narodil. V únoru slaví narozeniny Ingrišův přítel Miroslav Zikmund, který zpracoval kolekci jeho díla. V únoru je také výročí smrti Jiřího Hanzelky a konečně je to únor 1948, po kterém se Ingriš rozhodl trvale zůstat v Peru a v USA. Snad právě proto zůstává v rodné vlasti téměř neznámým.
Eduard Ingriš se zapsal do podvědomí nás všech především písní Teskně hučí Niagara z roku 1931. Málokdo ovšem ví, že zrovna on je autorem. Kromě populární hudby napsal na šedesát operet, hudbu k několika filmům, dirigoval symfonický orchestr v Limě. Byl uznávaným fotografem a jeho fotografie se objevovaly na stránkách nejprestižnějších časopisů. Při práci na filmu Stařec a moře dělal odborného poradce Ernestu Hemingwayovi, sám několik filmů natočil. Byl osobním přítelem herce Johna Wayna a tehdejšího peruánského prezidenta Manuely Prady. Na voru zkoušel potvrdit teorii Thora Heyerdahla o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie - na druhý pokus se cesta vydařila.
Dlouhodobé přátelství pojilo Ingriše také s našimi nejznámějšími cestovateli Zikmundem a Hanzelkou. Z politických důvodů však povětšinou korespondenční. Miroslav Zikmund vzpomíná na první setkání s Ingrišem: „Znal jsem ho o osm let déle než on mne. V květnu 1941 jsem v pražské Alhambře tleskal jeho (a Snížkovu) Rozmarnému zrcadlu, ale jako dvaadvacetiletý jsem si netroufal jít za Mistrem, jehož operetní šlágry a teskně hučící Niagaru zpívala celá Praha. Poznali jsme se teprve v listopadu 1949, kdy jsme se s Jiřím Hanzelkou prodrali přes celou Afriku a půlku Jižní Ameriky do peruánské Limy. A padli jsme si hned do oka, z Mistra byl najednou Eda, oproštěný od někdejší pražské slávy.“
Neoficiální překlad ocenění
Vláda Peru
Panu Eduardu Ingrišovi
Uznání a vděčnost za jeho rozsáhlou a důležitou práci jako peruanistovi v oboru hudby, antropologie, vědeckého výzkumu, filmu a fotografie, práce, ve které předvedl velkou lásku k Peru, a ať se stále upevňují přátelská pouta a vzájemná uznání mezi Peru a Českou republikou.
Díky osobní iniciativě Miroslava Zikmunda a velkorysosti Niny Ingrišové byl také převezen archív Eduarda Ingriše do České republiky. V Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně je obsáhlá sbírka katalogizována a zpracovávána. Zde také Nina Ingrišová převzala z rukou velvyslance Peru pamětní desku jako výraz vděku a uznání.
CHRONOLOGIE DŮLEŽITÝCH UDÁLOSTÍ
- 1905 - Narození Eduarda Ingriše, Zlonice
- 1931 - Poprvé zazněla píseň „Niagara“
- 1937 - Cena J. A Bati za píseň Práce jako písnička
- 1947 - Trvalé opuštění Československa
- 1948 - Výpravy do Amazonie
- 1949 - Setkání s Hanzelkou a Zikmundem
- 1954 - 1. pokus o plavbu na voru Kantuta I do Polynésie
- 1957 - Spolupráce na filmu Stařec a moře
- 1959 - Druhý, úspěšný, pokus o plavbu do Polynésie na voru Kantuta II
- 1964 - Nominace na Oscara za hudbu k filmu The Gallant One
- 1965 - Svatba s Ninou Karpuškinovou
- 1991 - Eduard Ingriš umírá v Renu na plicní embolii
- 2001 - Převoz archiválií do Zlína
- 2005 - Odhalení pamětní desky ve Zlonicích
- 2010 - Ocenění vlády Peru in memoriam
Zdroje:
KODERA, Radovan. Katalog k výstavě fotografií v roce 2006 v Plzni. Příbram: Pbtisk
PÁVEK, Václav. Eduard Ingriš: Filmař samouk. Seminární práce k předmětu Bakalářský proseminář I. Brno: MU 2009
