Největší věznice v Česku v Plzni na Borech si letos připomíná 140 let od svého vzniku. Vystavěna byla pro těžké zločince a dlouhododě odsouzené. Své tresty si tu ale už od konce devatenáctého století odpykávali také mnozí političtí vězni. Včetně Václava Havla.
Plzeňská věznice má tvar paprskovitého uspořádání s půdorysem osmicípé hvězdy, který navrhl Emanuel rytíř Trojan z Bylanowa. Tzv. panoptikon vychází prapůvodně z konceptu anglického filozofa a reformátora Jeremyho Benthama, smyslem hvězdice bylo získat dostatečnou kontrolu nad děním v budovách, kde byl takový přehled třeba. Tedy nejen ve vězeních, ale i v nemocnicích nebo školách.
O tom, kde bude nový žalář stát, se poměrně dlouho rozhodovalo. V úvahu přicházely také Domažlice nebo Klatovy. Po několikaletých diskusích nakonec zvítězila lokalita na okraji Plzně. Borské zařízení vznikalo v letech 1873 až 1878 a bylo první trestnicí v českých zemích, která už byla jako vězení postavena. Do té doby se k totiž k tomuto účelu využívaly přestavěné kláštery nebo pevnosti.
Vězněm s číslem 1 byl obchodní příručí Bedřich Schneiberg z Prahy, odsouzený k osmi letům těžkého žaláře.
První odsouzení se ještě podíleli na dokončování areálu. Za Rakouska-Uherska totiž musel pracovat každý vězeň, kromě nemocných a politických. Ve třech z osmi křídel věznice byly samotky, ve zbytku pak cely pro čtyři až osm lidí.
K nápravě vězňů hned od začátku sloužila i kaple. Její původní interiér se nedochoval, v padesátých letech minulého století byla přestavěna na tělocvičnu. Pro novou kapli se našel prostor v jednom z klenutých sklepů. Architekt David Vávra v ní vytvořil i tři vitráže, na práci se podíleli také vězňové. „Posílal jsem dopisem nebo mailem poznámky a fyzicky je, kromě oken, vlastně už zrealizovali sami,“ popisuje spolupráci s vězněnými architekt.
Političtí vězni: Od Omladiny po Havla
Borská věznice má i svou minigalerii. V ní jsou vystaveny obrazy, které namaloval generál wehrmachtu Rudolf Toussaint. Ten v roce 1945 podepsal kapitulaci o stažení Němců z Prahy, následně byl zajat a odsouzen na doživotí, propuštěn byl ale nakonec už v roce 1961. Na Borech si odseděl čtyři roky.
„Byl na Bory převezen krátce předtím, než zde byl popraven generál Heliodor Píka. Je paradox, že právě bojovníci obou stran z druhé světové války se ocitli ve stejnou dobu na stejném místě ve vězení,“ podotýká badatel Lukáš Paleček, který o borské věznici loni vydal samostatnou publikaci.
Generál Píka byl jediným vězněm, který byl popraven přímo v borském areálu. Z politických důvodů se ale do zdejších cel dostaly mnohé osobnosti. Například na konci 19. století justice na Bory zavřela odsouzené v zinscenovaném procesu s tzv. Omladinou, údajnou tajnou politickou organizaci bojující proti rakousko-uherské monarchii. Jednu celu měl tehdy na Borech například i pozdější prvorepublikový ministr financí Alois Rašín.
Z Plzně také napsal část dopisů své ženě Olze pozdější český prezident Václav Havel. Ve stejnou dobu byl na Borech vězněn Dominik Duka, současný pražský arcibiskup. Havel o řadu let později v televizním pořadu Společný výslech vzpomínal, jak jim ostatní vězni – vrazi a zloději – prorokovali, kdo z nich bude jednou ministrem, kardinálem a prezidentem.
Před mřížemi, za mřížemi
Zdi borské věznice se během její stočtyřicetileté historie pokusilo překonat několik trestanců. První útěk se odehrál už čtrnáct dnů po zahájení provozu. Z novodobé historie patří ke známým pokusům útěk odsouzených vrahů Romana Čabrady a Rostislava Roztočila z listopadu 2005. Dvojice využila práce v dílně a dostali se na svobodu ve falešné bedně. Dopadeni byli oba, trest si ale odseděl jen Čabrada, Roztočila odmítly vydat německé úřady.
Ke kurióznějším případům patří ten z roku 2011, kdy opilý muž prorazil autem bránu věznice. Otec, dříve souzený za vraždu, se tak pokusil osvobodit svého syna, který si na Borech odpykával trest za pokus o vraždu.
V borském kriminále seděl i asi nejznámější český vězeň Jiří Kajínek, který zpoza mříží utekl několikrát. V Plzni ale ani jednou.
