Týn nad Vltavou (Českobudějovicko) – S novým železničním jízdním řádem uvažovaly kraje o zrušení osobních vlaků na dvou tratích. Nakonec potkal takto krutý osud jenom jednu – číčenicko-temelínsko-týnskou lokálku. Pravidelný provoz na ní ustal po 115 letech k nelibosti místních obyvatel i radnic. Od roku 1989 je to 26. trať, kde přestaly osobní vlaky jezdit, v Jihočeském kraji druhá. Region byl přitom donedávna ke své železnici docela přívětivý, až v roce 2010 zrušil vlaky na netolické trati.
Jízda zaplněné Regionovy uzavřela v sobotu plnohodnotný život „tejnky“, jak se přezdívá lokálce z Číčenic do Týna nad Vltavou. Rozlučková jízda kontrastovala s vlaky všedních dnů, které na této trati podle společnosti Jikord, jež v jižních Čechách objednává dopravu, jezdily téměř prázdné. Ačkoli lidé žijící u trati na poslední chvíli uspořádali kampaň za zachování provozu – zatímco Jikord o zrušení osobních vlaků do poslední chvíle mlčel a ještě v posledním návrhu nového jízdního řádu je uváděl – neuspěli. Nepomohlo ani, že se za trať postavily všechny radnice. „Bereme to jako prohru, je to pro nás zklamání,“ zdůraznil temelínský starosta Petr Macháček (ODS).
Osobní vlaky přestaly do Týna jezdit těsně po 115. výročí zahájení provozu. Nejde o její úplnou „smrt“, přinejmenším od hlavní trati z Číčenic do Temelína bude nadále čilá nákladní doprava, trať totiž zásobuje místní elektrárnu. Zbylému úseku ale hrozí osud více než dvou desítek dalších lokálek zrušených v posledních letech – zarůstání, chátrání a rozkrádání.
Od roku 1989 přestaly osobní vlaky jezdit na 26 regionálních tratích. V zániku některých sehrály hlavní roli živly – povodeň zničila například trať z Hostašovic do Nového Jičína – ale většinou šlo o peníze. České dráhy a později kraje, které začaly dopravu objednávat a určovat, kde se bude jezdit, obvykle zdůvodňovaly rušení vlaků nedostatkem cestujících. Ačkoli to místní často rozporovali a tvrdili, že ve vlacích jezdí násobně více lidí, než kraje uváděly, většinou úřady prosadily svou. Nejvíce tratí bez pravidelné osobní dopravy je ve srovnání s rokem 1989 v Jihomoravském a Ústeckém kraji, bez rušení se naopak obešel Liberecký a Zlínský kraj.
Za dob státních drah, které si v rámci možností, které jim dávaly státní peníze samy určovaly, kam budou jezdit, vzniklo na zrušených tratích několik alternativních projektů. Patrně nejznámější jsou Jindřichohradecké místní dráhy, soukromá společnost, která obnovila dopravu na jindřichohradeckých úzkokolejkách a dodnes na nich jezdí – podle všeho úspěšněji než kdysi ČSD. Po povodních v roce 1997 vyklidily státní dráhy také lokálku ze Šumperku do Koutů. Převzal ji místní spolek obcí, rekonstruoval a po léta zde jezdil soukromník (od letoška však dceřiná společnost německých drah). Naopak od doby, kdy o osudu lokálek začaly rozhodovat kraje, se nic podobného nepodařilo, na některých tratích pouze jezdí víkendové výletní vlaky.
Tratě se ovšem rušily i dávno před rokem 1989. První větší vlna zániků lokálek přišla v 70. letech. Tehdy zanikly například trati Česká Lípa – Česká Kamenice, Velké Březno – Úštěk nebo úzkokolejka z Frýdlantu do Heřmanic. Zatímco však dnes po ukončení provozu osobních vlaků koleje nezřídka zůstávají na svém místě, dříve zrušené lokálky většinou zanikly i fyzicky.
