Když se v českých médiích objevila zpráva o nehodě polské dodávky, ve které zahynulo osmnáct lidí, hned mě napadlo, že ač je to zpráva šokující, pro nedbalce na cestách varovná a pro naše média (smutně) senzační, v Turecku by se jistě minula účinkem. Nebudu se tu rozepisovat o tureckém řízení, jehož hlavním rysem je důsledná nedůslednost v dodržování jakýchkoli dopravních předpisů. Zarážející je spíš ignorance nebo možná odevzdání se osudu (či do rukou božích, pokud to není jedno a totéž) většiny řidičů při zajištění bezpečnosti vlastní i spolucestujících.
Je zcela běžné vidět děti poskakovat po celém autě. Ne, nesesedly z autosedačky, prostě ji nemají. Auto s nimi na cestě často i myškuje, stále brzdí, řidič se chová turecky normálně. Na sedadle spolujezdce se dětem, jak víme, líbí, takže tam sedávají ty už školou povinné, ale i batolata na klíně dospělého. A do kufru hatchbacků a kombíků se přece krásně vejdou i dva dospělí, případně jeden s několika potomky, aby je trochu přidržoval, tak proč toho nevyužít. To pak má člověk ve svátek před zábavným parkem dojem, že se tam natáčí komedie – z jednoho auta se přece NEMŮŽE vysoukat tolik lidí! V neděli odpoledne ve vozech nebývají jen lidé, ale i vajíčka, zelenina, ovoce a kdo ví co ještě dovezeného z venkova nebo nakoupeného cestou…
Není neobvyklá podívaná na větší dodávku jedoucí s pootevřenými zadními dveřmi, kterými vidíte polehávající, svačící či jen tak bloumající lidi, většinou dělníky nebo zemědělce. O bezpečnostních pásech netřeba mluvit – i u nás trvalo celkem dlouho, než všichni pochopili (pochopili?) nezbytnost jejich zapínání.
Mnohé meziměstské čtyřproudovky tu vedou obcemi, kde bývají světelné křižovatky, aby se aspoň částečně předešlo nehodám. Na červenou tam spontánně zastaví minimálně polovina vozidel, a pak za nimi snad i ti ostatní. Na takovém místě jsem nevěřila svým očím. Mini-dálnici přejela motorka, na které seděli za sebou řidič, tak osmiletý kluk a žena s kojencem v levé ruce - pravou mu upravovala zavinovačku. Jeli na poslední chvíli, měli už červenou. Pojízdná motorka = rodinný vůz. Víte, že do sajdkáry se vejdou nejen maminka a synek, ale i dvě tetičky? Jeden známý (cizinec) se tak někoho zeptal: „Kolik let je vašemu airbagu?“, což tázaného samozřejmě urazilo, ale i přes hrůznou cyničnost otázky je to tu všední realita. Přitom mají Turci děti velmi rádi!
Se zvýšením počtu obyvatelstva, jeho životní úrovně a rychlým ekonomickým vývojem se samozřejmě jako jinde rapidně zvýšil počet aut a tedy i nehod. Například v Ankaře je registrovaných vozidel nejvíc na osobu, má ho tu teoreticky každý čtvrtý včetně kojenců. Podle oficiálních statistik zemře na tureckých silnicích ročně 4000 osob a asi 140 000 je při nehodách zraněno. V létě se jedná o desítky nehod denně a za ty tři měsíce loni v Turecku zemřelo 930 lidí a přes 50 600 bylo zraněno, nehod bylo hlášeno 27 000 (policie se tu ovšem volá i k nejmenšímu škrábnutí.) Podle některých vyjádření úřadů v tisku lidé v té době méně dodržují pravidla kvůli vysokým teplotám a zvýšené vlhkosti, celkem absurdní argumentace při alespoň minimální znalosti zdejších dopravních zvyklostí. To se mi spíše zdá logické svalit něco takového na ramadánový půst, zvlášť když připadne na horké období srpna a září jako letos, než na vlhkost vzduchu, která mimochodem není ve vnitrozemí nijak vysoká.
Podíváte-li se na mapu nehodovosti v Turecku, snadno podle ní poznáte regiony „dopravně zaostalejší“, tudíž v tomto ohledu šťastnější – čím dál na východ, tím je jich víc. Města, jejichž jména se vybaví u nás i tomu, kdo se o tuto zemi zajímá pouze jako běžný turista, jsou nejrizikovější – Istanbul a Ankara (14 až 17 tisíc zraněných a mrtvých ročně), Adana, Antalye, Bursa , Izmir, Konya…
Taky si vzpomenete na zprávu z konce září o Češích zraněných v tureckém autobuse u Side u Alanye? Místní nehody se objevují jako důležitá zpráva především v tisku zemí, ze kterých jsou nebo byli jedoucí turisté. V tureckém je najdete někde schované, jakoby nebyly. Při svých pravidelných letních rodinných anabázích přitom Turci žijící v západní a severní Evropě neřídí hůř než ostatní, ale u tureckých hranic se mění a řídí tak, jak jsou tu zvyklí a jak – skutečně! – to od nich ostatní očekávají.
Ano, já tu řídím také, napůl po turecku, ale s dětmi v sedačkách jako většina cizinců. A vím, že až pojedu do Čech, budu fandit každé policejní kontrole, kterou potkám. Po nějakou dobu ze mě bude jeden z naprosto nejvzornějších českých řidičů.
- Doprava v Turecku autor: ČT24, zdroj: www.monca.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1661/166060.jpg
- Auta blokují ulici v Ankaře autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2044/204352.jpg
- Ankara je plná aut autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2044/204351.jpg
