Nový rok začal sice poněkud pozdě, až v březnu, ale o to ostřeji. Mluvím o novém roce v oblasti chrlení nahrávek. Přes všechny negativní prognózy se zdá, že CD stále vycházet budou. A ne ledasjaká. Novinka Otise Taylora Definition of a Circle je definicí kruhu výrazně příjemnou.
Opisuje totiž uzavřený oblouk mezi rhytm´n´blues, folkem, jazzem a trochu i country s jemným škrtem o alternativu. Zdá se, že v současnosti je Otis Taylor nejzajímavější postavou současného blues, pokud něco takového v naší bohaté době existuje. Nedávno ovšem jeden bluesman ve studiu Událostí v kultuře říkal, že blues není jen smutné, že existuje blues veselé, optimistické. Takže můžeme zachovat optimismus.
Ale zpět k nahrávce. Povětšinou syrové, velmi dobře napsané skladby autorovy doplňují zajímaví hosté, především Gary Moore. A taky Otisova dcera Cassie, která v duetech zjemňuje předváděnou muziku jako by chtěla ukázat, kde je slabší stěna drsné skořápky tátovy. A navíc, můžeme být i přitom. Mezi velkými světovými městy, které jsou položkami Taylorova koncertního turné, je na místě nazvaném 16. březen i město Sumperk. Otis Taylor bude totiž hostem letošního festivalu Blues Alive v Šumperku. Stojí za to, tam kvůli němu vyrazit.
Když vyšla poslední Norah Jones, všichni jsme se mohli zbláznit. Další příjemný zápis zajímavé písničkářky. Hurá do krámů, hurá na stahovačky. Ale novinka daleko méně popularizovaného amerického písničkáře Erica Bibba je ještě lepší. Jmenuje se Diamond Days a přináší horu příjemné vychytané muziky na pomezí žánrů, které jsem vyjmenoval u Taylora. Ovšem s výrazně měkčím pohledem. A snad i trochou preciznější hravosti. Syrovost střídá v tomto případě pozornost každému brnknutí zúčastněných nástrojů.
Je prostě zcela evidentní, že vynikajících muzikantů, kteří mají co říct, je pořád dost. Že stojí za to, se po nich pídit, dotáhnout je domů a tam se nechat příjemně unášet. A až se k nim po letech vrátíte, sáhnete do svého šuplíku s nahrávkami, bude ta radost nemenší, protože tahle muzíka nestárne a neblbne.
