Erik Truffaz se svou kapelou bůhvíproč zajíždí opakovaně do severoruského města Archangelsk. A jednou, po koncertě, se vyšli podívat do okolí. A zírali. Všude okolo splácané dřevěné domy, které vypadaly, jakoby je někdo zpřeházel. Až si mysleli, že zpřeházeni jsou oni po vypité vodce. Až pak pochopili, že tam bydlí lidé. Že to je realita. Nevím, nebyl jsem tam. Ale novinka, kterou Erik Truffaz a jeho trio doplněné hosty, Archangelsku věnovali, jakoby soucítila. Je podstatně hladší, než předcházející nahrávky. Nevím, kolik lidí si CD koupí, ale i tady, v poměrně úpravné střední Evropě, v poměrném teple, stojí nahrávka za poslech. Ostatně, posuďte sami - www.eriktruffaz.com.
Ucho Svobody: Truffaz a Knight
Osobně znám zpěvačku Gladys Knight jako členku resp. frontwomanku kapely The Pips. Někdy z dávných let minulého století. Soulová, ve své době velmi dobrá skupina. Teď se ovšem vynořená Gladys Knight vrací s poctou svým předchůdkyním na nahrávce nazvané logicky Before Me, přede mnou. Říká v bookletu, že jazz zpívala už v 9 letech a moc obdivovala Ellu, Sarah, Dinah ale především Billie. A právě jim především vzdává poctu. Zpívá standardy z jejich repertoáru, v případě Billie Holiday i God Bless The Child, které byla tato spoluautorkou. Decentně, s typicky americkými aranžemi s lehkými smyčci, jak říkal kamarád Aleš Charvát, když jsme desku pouštěli včera v noci na Vltavě. Americký Clayton-Hamilton Jazz Orchestra se už vytáhl mnohokrát, tady pokračuje neméně úspěšně coby doprovodné těleso i dodáním jednotlivých muzikantů do užších sestav. A navíc hostuje třeba ještě Roy Hargrove, Russel Malone nebo Chris Botti. Více na www.ververecords.com.
Obě nahrávky představují jakési krajní mezníky víceúhelníku současného jazzu. A obě na velmi vysoké úrovni.