Tak se nadechněmež a vzhůru do nového hudebního roku. Jedním z prvních zajímavých projektů, ovšem ještě s vročením 2006, je spolupráce dvou mužů, kteří blízko u sebe jeli v drahách jazzového zpěvu na pomezí poněkudného popu. Někdy vkusněji, někdy za hranicí…
George Benson a Al Jarreau mají podobné biografie - řada Grammy, řady desek - a tu má Benson o něco delší - řada dalších úspěchů. A samozřejmě i propadů. (www.georgebenson.com, www.aljarreau.com) Novinka Givin´ It Up je jejich první oficiální spoluprací a je evidentně hodně vypíglovaná. Oba přinesli úspěšné zápisy ze svých autorských notesů, oba se pustili do standardů osvědčených.
A navíc, aby jejich souzvuk nebyl až tak jednotvárný, přizvali zajímavé hosty. Například na pomezí soulu, hip hopu i jazzu se pohybující nenápadnou Američanku Jill Scott. Ta s nimi zpívá skladbu God Bless The Child, kterou napsala Billie Holiday a kterou toto trio dokázalo zazpívat natolik zajímavě, že se jistě zařadí mezi velmi úspěšné coververze. A pak - prý náhodou ze sousedního studia, kde něco točil - dorazil Paul McCartney. Svůj hlas přidal ke skladbě Sama Cookeho Bring It On Home To Me.
Zajímavě se zhostili davisovských skladeb Tutu a především Four, k čemuž přispěli i pamětníci Stanley Clarke a autor druhé věci Markus Miller. Zahrát přišli ještě třeba Vinnie Colaiuta, Paulinho Da Costa, Chris Botti nebo Herbie Hancock.
Oba hlavní muži si pak dopřáli po jednom pěveckém sólo výstupu a pohled na novinku je téměř uzavřen.
Není to hluboký zářez do dějin moderního lehčího jazzu. Ale je to příjemně hřejivá hudba, jakkoliv to současné počasí nevyžaduje.
