Byl jsem v minulých dnech ve Francii. Zároveň se v Bukurešti konal summit NATO a hned po něm v Rusku setkání George W. Bushe s Vladimirem Putinem. Pokoušel jsem se z francouzských médií získat co nejvíce informací o obsahu jednání v Bukurešti i v Soči. A uvědomoval jsem si při tom s neradostnými pocity, jak jsme my Češi sami se svým dilematem americké radarové základny. Ostatní Evropa, soudě podle Francie, je nevnímá. Jestli v Brdech radar bude nebo ne, se jí týká jen do té míry, do jaké to zkomplikuje její vztahy s Ruskem. Vítá tedy každý náznak dohody mezi Bushem a Putinem (Medveděvem) o případné spolupráci na systému protiraketové obrany.
Svět podle Zdeňka Velíška (106)
Je dobré vědět,
že nikdo v okolní Evropě, ať už v politické sféře, v médiích či ve veřejnosti, nechápe hořký fakt americko-ruského dohadování o případné přítomnosti ruských vojenských expertů na českém území tak, jak ho teď už chápe nejen většina české veřejnosti, ale i většina české politické scény, tedy jako rozhodování o otázce, která měla zůstat v kompetenci suverénního státu, jehož se týká nejvíce: českého státu. Chyba není ovšem v nedostatku vnímavosti a citlivosti evropského zahraničí k otázce české svrchovanosti. Chyba je spíš v tom, že rozpor mezi rozhodováním české vlády a míněním české veřejnosti nikdo nevnutil evropským médiím a nedonesl k uším evropských politiků. Nikde ostatně ani nemohou vnímat stejně jako my ironický obrat, který momentálně nastal v americko-ruské komunikaci o radaru na českém území.
Ostatně těžko říci, kolik Čechů původně přesvědčených o tom, že umístění americké radarové základny v Brdech zvýší naši ochranu před případnou hrozbou nového vtažení naší země do ruské „zóny vlivu“, si teď říká, že americká administrativa může nakonec svým souhlasem s ruskou vojenskou přítomností na radarové základně v Brdech Kreml přímo povzbudit k pokusu o obnovení ztraceného vlivu na dění v naší zemi. Ve včerejším evropském tisku jsem nenašel zprávu o tom, že členové české vlády ujišťují veřejnost, že s takovým vývojem situace nebudou souhlasit, že přítomnost ruských vojáků na českém území nepřipustí. Z toho vyvozuji, že ani současná katarze českého radarového dilematu ostatní Evropu nevzrušuje. Možná by ji víc vzrušovalo
rezolutní české NE ruské vojenské přítomnosti na základně v Brdech, pokud by stálo v cestě dohodě Američanů s Rusy.
Je také dobré předvídat!
Pro Evropu je případná dohoda Američanů s Rusy o nějakém společném aranžmá protiraketové (a jiné) obrany velmi vítanou perspektivou. Uvolnila by napětí, snížila by nebezpečí ruského vydírání energetickými surovinami. A ve světě, který má strach z islamistického terorismu a z asijských obrů, by se jistě ukázaly i další výhody americko-ruského partnerství. Obávám se, že česká vláda, která by rezolutně odmítla zaplatit za to souhlasem s ruskou přítomností na svém území, by se vzápětí ocitla pod tlakem nejen Američanů a Rusů, ale nakonec i mnoha členských zemí Evropské unie a NATO, nebo celých těchto struktur.
Máte pocit, že tahle představa je za vlasy přitažená? Že Američané na ruské naléhání nepřistoupí? Nerad připomínám, že to byli Američané, Robert Gates a Condoleezza Riceová, kdo loni v říjnu přijel do Moskvy s nabídkou přítomnosti ruských vojenských odborníků na radarové základně, která má vzniknout na českém území. Formulovali tu nabídku v Moskvě skoro o dva týdny dřív, než to přijeli oznámit do Prahy! Věnoval jsem tomu tehdy tři za sebou jdoucí komentáře. Jenomže jsem zůstal sám! Nikdo v českých médiích ani na české politické scéně té zprávě z Moskvy nevěnoval pozornost. Až do okamžiku, kdy to Gates „zveřejnil“ v Praze.
Ani teď, po Bushově jednání s Putinem v Soči, neříká český tisk dost jasně, že nabídka přišla původně z americké strany. To, co čtu, spíš vyvolává dojem, že s požadavkem umístit vojenské pozorovatele na radarové základně v Česku přišel Putin. To ztěžuje české veřejnosti správné chápání situace, do níž se Česko dostalo a do níž se nikdy dostat nemělo (a nemuselo).
Je samozřejmě možné, že se Washington s Kremlem o této záležitosti nedohodne a že v případě postavení radaru v Brdech se napětí mezi západním světem a Ruskem vyhrotí. Je to snad pro nás ta lepší alternativa? Je to z bláta do louže! Jak už jsem také na této internetové stránce napsal, rád bych pak věděl, zda by česká vláda spolurozhodovala alespoň o tom, jak velká a čí vojenská síla by se použila k ochraně strategicky důležitého radaru v Brdech, kdyby vyhrocená situace nakonec hrozila i ozbrojeným konfliktem. A kdo by rozhodoval o tom, která prohlášení ruských generálů jsou už takovou hrozbou, že si vyžadují posílení americké vojenské přítomnosti kolem radaru.
Všechno jsou to otázky, které jsou těsně před podpisem dohod o radaru legitimní.