"Všechno je hotovo, všechno je hotovo, je hotovo, je hotovo, je hotovo!" raduje se sbor v Prodané nevěstě. Anebo v jiné písni zní radostně: "Už je to uděláno, už je to hotovo!" Je tedy zřejmé, že naši předkové se uměli radovat a byli šťastni z toho, když měli všechno uděláno a všechno měli hotové. Ne tak my. My když máme všechno hotové a výroba začne konečně klesat, říkáme tomu krize a třeseme se hrůzou, co s námi bude.
Proč se i my neradujeme, když máme všichni všeho dost, všechno uděláno, nikdo už nemusí nic vyrábět a může si jen v klidu všeho, co vyrobil, užívat? To je přece krásná a kýžená chvíle, po které toužily a pro kterou pracovaly celé generace! A my máme to štěstí, že jsme se dožili jejího naplnění!
Někdo nám vzal radost z dokončené práce
Nenechme si od hrstky ekonomů, kteří fakticky nikdy nic nevěděli a uměli jenom kibicovat, nenechme si od nich namluvit, že jsme v krizi. Z hlediska „zorného úhlu věčnosti“ to žádná krize není. Z hlediska věčnosti je to jen krátké a zasloužené spočinutí. Všechno co jsme potřebovali, jsme udělali. Všichni všechno máme a teď přišel čas si všechno, co máme, užít. A dokonce to vyšlo docela hezky na léto, na prázdniny.
Stačí, abychom teď dva měsíce nic nedělali, chodili po návštěvách, dobře jedli a dobře pili, občas si zašli do kina nebo zaplavat a uvidíte, že za pár měsíců se všechno to, co jsme udělali, opotřebuje a pokazí a bude potřeba to opravit nebo vyrobit úplně nové. Uvidíte, že mezi tím někdo dostane nápad na nějaký nový výrobek, který budeme zase všichni chtít, a výroba toho a onoho se zase rozběhne a zase se budeme moct strhat, než si to opatříme.
Výrobci záznamových medií to vyřešili už dávno - každých pár let nám nabídnou nějaké nové, lepší záznamové médium, a my si zase všichni koupíme (pokolikáté už?) všechny ty písničky a filmy (na které stejně, pro samé vydělávání peněz, nemáme čas koukat) na nových nosičích a k tomu lepší a dražší přehrávač. Tomu se říká roztáčet kola ekonomiky! Od nich ať se učí výrobci automobilů.
Problém je, že nás baví víc na ty nové nosiče a jejich nové přehrávače vydělávat, než se dívat na to, co je na nich nahráno. Problém je v tom, že neumíme spočinout a zaposlouchat se. Umíme stále jen hromadit nové a nové věci do šuplíků. To je ta věčná otázka Ericha Fromma: mít či být?
Raději máme, než něco opravdu jsme
Ale teď je před námi ta skvělá a kýžená krize (a ještě prázdniny!) a my můžeme konečně BÝT! Buďme tedy naplno, jezme, pijme, užívejme si. Choďme do kina, poslouchejme hudbu a filmy, které jsme si během roku nakoupili, bavme se a radujme, konzumujme a spotřebovávejme. Uvidíte, že za chvíli bude po krizi a zase se bude muset začít vyrábět vše to, co jsme o prázdninách během svého spočinutí spotřebovali a pokazili.
A tak to má být. Ostatně i ta lidová píseň to tak říká: „Už je to uděláno, už je to hotovo. Máme maso a zas maso, můžem začít nanovo.“ Přeji vám krásné léto a prázdniny a hezky si tu krizi užijte.
